II. Seznamování (N-R1)
Zvednul jsem se a šel k nim. Táta pustil mamku a pevně mě objal, poté si vzal mou dceru od mamky, která mě k sobě hned přitiskla.
„Broučku,“ zašeptala, když mě držela v náruči.
„Matko, otče, mysleli jsme, že nepřijdete?“ uslyšel jsem za námi hlas Jane Whitlock-Volturiové, mé biologické matky.
„Myslela sis, že ani nepřijdeme na svatbu našeho syna?“ zeptal se jí táta. Uviděl jsem, jak se v očích Jane objevila bolest, kterou však hned zahnala.
„Odmítli jste pozvánku,“ pokrčila rameny.
„Nakonec jsme si to rozmysleli,“ odpověděla jí mamka. „Jasper je náš syn a my bychom tu správně měli být.“
„Pokud vím, tak Jaspera porodila má žena Jane, ne ty, Lilian,“ přišel k nám John, můj biologický otec.
„Nezáleží, kdo ho porodil, ale kdo ho vychoval,“ řekl táta. „A pokud vím, svěřili jste ho nám do péče, dokonce nosí i naše příjmení.“
„Nechcete toho nechat?“ přišla k nám Ashley, žena mého bratra a matka mých starších dětí. „Jsou tu hosté a teď je snad jedno, kdo jsou Jasperovi rodiče.“
„Pokud mě omluvíte, rád bych se věnoval své manželce,“ omluvil jsem se a šel ke zmatené Alici, která náš celý rozhovor slyšela.
„Pojď, vysvětlím ti to,“ pobídnul jsem ji a společně jsme odešli do zadních zahrad hradu, kde byl klid.
„Tak povídej, jsem zvědavá,“ vyzvala mě Alice. „Myslela jsem, že tvoji rodiče jsou Jane a John Volturiovi.“
„Jsou mými biologickými rodiče, ale pro mě nejsou skoro nic,“ řekl jsem. „Měl jsem složité dětství, narodil jsem se jako druhorozený z dvojčat. Jane s Johnem se ke mně chovali jako k sluhovi. Když mi byly tři roky, dohodli se s Janinými rodiči, že mě budou vychovávat oni.
Dorien a Lilian se mě ujali a vychovávali jako vlastního syna. Nikdy jim to nezapomenu, nedokážu si představit, že bych tam vyrůstal dál.“
„Byli k tobě oškliví?“ zeptala se mě Alice.
„Nejen to, Lilian ze mě pila,“ podíval jsem se na ni.
„Lilian?“ nechápala.
„Má sestra, je to poloupírka, má jméno po mé mamce,“ vysvětlil jsem jí.
„To muselo být strašné,“ zašeptala Alice.
„Skoro si to nepamatuji naštěstí, ale i jako k upírovi se ke mně vždy chovali jako k póvlu,“ vyprávěl jsem dál. „Jejich chování se změnilo až po tom, co jsem zemřel a stal se Nedotknutelným.“
„A kdo je vlastně matkou Kimberly?“ změnila téma. „Má stejnou matku jako tvé dvě děti?“
„Ne, má jinou,“ zavrtěl jsem hlavou.
„A proč nevyrůstá se svou matkou?“ zeptala se mě. „Tys jí ji sebral?“
„Ne,“ povzdechnul jsem si. „S Kiminou matkou jsem se setkal před čtyřmi lety v jednom baru, byli jsme opilí, takže jsme spolu strávili noc. Po měsíci mi přišla oznámit, že čeká mé dítě, protože se svým mužem spala předtím, než odjel do zahraničí. Ona však tušila, že to nedopadne dobře, proto jsme se dohodli, že jí nechám dítě a ona bude tvrdit, že ho má se svým manželem. Porodila v osmém měsíci, takže nic nebylo podezřelé, protože s ním byla ještě měsíc před naším úletem.
Jenže její manžel to zjistil a zabil ji, když Kim byly dva měsíce. Od té doby vychovávám Kim já.“
„Co jsi mu udělal?“ podívala se mi do očí.
„Zabil jsem ho,“ odpověděl jsem jí popravdě. „Chtěl také zabít Kim, to jsem nesměl dovolit.“
„To se dá pochopit,“ přikývla Alice, ale stejně jsem z ní cítil strach.
„Nemusíš se mne bát,“ řekl jsem jí tiše. „Neublížím ti.“
Najednou jsem ucítil pach, který jsem doufal, že už nikdy neucítím. Otočil jsem se a uviděl Venuse.