III. Napadení (N-R1)
„Alice, musíme zmizet,“ řekl jsem jí, ale bylo pozdě. Venus si nás všimnul, jeho rudé oči se na nás dívaly a já v nich viděl chuť zabíjet.
„Jaspere, zmizte!“ uslyšel jsem svého strážce zakřičet, skočil přede mě a pěstmi bouchnul do země, která se otevřela a vznikla tam jáma s lávou.
„Danny, to ho nezabije,“ řekl jsem mu.
„Ale zadrží,“ otočil se na mě a já uviděl i Alison, jak běží k nám.
„Ali, vezmi Alici do bezpečí,“ nařídil jsem jí, Alison jen přikývla, vzala Alici za ruku a společně se rozeběhly pryč.
„Zvládneš to?“ zeptal se mě Danny.
„Musím, je tu Kim,“ zašeptal jsem. Venus se k nám přibližoval, chtěl jsem vyvolat svůj živel, ale zůstal jsem zírat do jeho rudých očí. Zastavilo mě to, ruce se mi začaly třást.
„Jaspere, prober se,“ uslyšel jsem Dannyho, chtěl jsem se probrat, ale ten pohled do rudých očí ve mně vyvolával dávno zapomenuté vzpomínky.
„Tati!“ uslyšel jsem svou vlastní dceru, otočil jsem se za jejím vyděšeným hláskem a uviděl, že se nad ní sklání další Venus.
„Kimberly!“ vykřiknul jsem a z mé dlaně vyšlehnul mocný plamen, který tu zrůdu zničil. Otočil jsem se a zničil ještě toho druhého. Rozeběhnul jsem se ke své dceři a pevně ji objal.
„Tati, strašně jsem se bála,“ vzlykala mi v náručí.
„Už je pryč,“ zašeptal jsem. „Nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil. Nikdy.“
„Jaspere, Danieli, Kimberly,“ přiběhla k nám mamka a objala mě i Kim.
„Co se tu stalo?“ zeptal se nás táta.
„Venusové,“ odpověděl mu Danny.
„Proboha,“ zašeptala mamka a podívala se na mě.
„Kdyby Kim nebyla v nebezpečí, nezvládnul bych to,“ zašeptal jsem.
„Jazzi,“ přitiskla mě k sobě. „Je to pryč, nesmíš se trápit minulostí.“
„Já vím, ale pořád je to pro mě moc živé,“ řekl jsem zahanbeně.
„Jedeme okamžitě domů,“ řekl táta a zvedl mě i s mamkou a Kim, která se mě držela jako klíště. Byla stále k smrti vyděšená. Cestou jsme potkali Alici a její rodinu, která za námi běžela společně s vládci.
„Co se stalo?“ zeptal se Aro. „Alice říkala, že jste viděli Venuse.“
„Nebyl to Venus,“ řekl táta a použil na něj nátlak, aby na to zapomněl. „Beru Jaspera a Daniela s jejich manželkami a dětmi domů. Tady nejsou v bezpečí, nikdo nám nebude stát v cestě.“
Alice jen přikývla a přidala se k nám, když jsme se sebrali a co nejrychleji šli do garáží. Nastoupil jsem s Alicí a Kim do svého auta, ale na zadní sedadla. Mamka s tátou si sedli dopředu, táta nastartoval a vyjel z garáží.
Držel jsem Kim u sebe na klíně, během cesty do Florencie mi usnula v náruči.
„Proč jsme museli tak najednou odjet?“ zeptala se po hodně dlouhé době Alice.
„Jednou ti to vysvětlíme, ale dnes ne,“ odpověděla jí mamka a otočila se, aby mohla pohladit Kim po vláskách.
„Tati, nepřeneseme se?“ zeptal jsem se. „Nechce se mi ještě cestovat letadlem.“
„Zrovna jsem to chtěl navrhnout,“ zasmál se, „Danny mi napsal to samé.“
Táta se začal soustředit a já ucítil, jak jsme se přenesli. Objevili jsme se na příjezdové cestě do našeho domova, který byl chráněn před všemi nezvanými hosty.