IV. Domov (N-R1)
Konečně jsme dojeli domů, Kim mi po celou dobu spala v náruči. Vystoupili jsme a já se s Kim v náručí a Alicí za zády do hlavního křídla, kde jsme bydleli. Vyšli jsme do nejvyššího patra a já zašel dát Kim do postele. Rychle jsem ji převlíknul a uložil ji do její postýlky.
Vyšel jsem na chodbu a uviděl Alici, jak se nervózně rozhlíží po chodbě a neví, co má dělat.
„Pojď, ukáži ti tvůj pokoj,“ pobídnul jsem ji a otevřel jedny dveře. Vešli jsme do žlutě vymalovaného a plně vybaveného pokoje. Vedly z něj patery dveře, Alice přešla doprostřed pokoje a rozhlížela se.
„Jestli se ti nelíbí, dám ti klidně jiný,“ nabídnul jsem jí.
„Je nádherný,“ řekla okouzleně. „Je to možná i lepší, než kdyby to navrhovala moje mamka. Kdo ho navrhoval?“
„Já,“ odpověděl jsem jí. „Celé Sídlo jsme postavili s mými přáteli před sto lety, od té doby tu bydlíme. Můžeš se převléknout, dveře od šatny jsou támhle a tady máš ještě něco.“
Vyndal jsem ze saka obálku s doklady a platebními kartami, podal jsem jí to a ona to otevřela.
„Alice Fallová?“ zeptala se nechápavě. „Já myslela, že jsi Volturi.“
„Mám tři příjmení,“ pokrčil jsem rameny. „Mé celé jméno je Jasper Whitlock-Volturi-Fall. Whitlock je mé rodné příjmení a Fall je jméno mých rodičů. Tohle příjmení používám nejvíce, ale jestli se ti nelíbí, můžu ti nechat předělat doklady na tvé rodné příjmení.“
„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Jednou jsme manželé a já tedy musím nosit tvé příjmení.“
„Nemusíš, máš na výběr, klidně si buď Cullenová, akorát ve Volteře budeme muset používat jméno Volturiovi,“ řekl jsem jí.
„Nechám si Fallová,“ usmála se na mě. „Proč jsi ke mně tak upřímný?“
„Protože nechci, abychom byli nepřátelé,“ podíval jsem se jí do očí. „I když se asi do sebe nezamilujeme, můžeme být přátelé, kteří si věří. A navíc nechci, aby se problémy mé rodiny přenesly na mou dceru.“
„Ty ji opravdu miluješ,“ zašeptala.
„Už jednou jsem ji málem ztratil,“ řekl jsem jí upřímně. „Znovu ten strach, tu bezmoc, zažít nechci.“
„Tati!“ uslyšel jsem výkřik své dcery. Rychle jsem vyběhnul z Alicina pokoje a běžel za svou dcerou. Vpadnul jsem do jejího pokoje, seděla na posteli celá zpocená a zrychleně oddechovala. Z jejích smaragdových očí stékaly obrovské slzy.
„Kimi, co se stalo?“ přišel jsem k její posteli a kleknul si k ní.
„Měla jsem zlý sen,“ vzlykla. „Zdálo se mi o tom zlém pánovi ze svatby.“
„Neboj se,“ vzal jsem ji do náruče. „Ten pán už ti nikdy neublíží, slibuju. Nikdo ti neublíží.“
„Co se stalo?“ přiběhli Danny s Alison. „Slyšeli jsme Kimin křik.“
„Zdálo se jí o Venusovi,“ řekl jsem jim, Danny jen stisknul rty k sobě.
„A ty jsi v pohodě?“ zeptala se mě Alison.
„Jo, já jsem už v pořádku,“ přikývnul jsem. Zvednul jsem se i se svou dcerou a odnesl ji k sobě do pokoje, kde jsem ji položil do svého křesla a šel se konečně převléknout.
„Jaspere, můžu?“ ozvalo se zaťukání na spojovací dveře mezi mým a Aliciným pokojem. Zrovna jsem si převléknul kalhoty a natahoval tričko, když vstoupila. Zůstala na mě zírat, natáhnul jsem si tričko a přehodil si přes něj ještě košili.
„Co potřebuješ?“ zeptal jsem se jí, vzal Kim ze svého křesla a sám se na něj posadil. Pokynul jsem jí, aby se posadila na křeslo před stolem. Šťouchnul jsem do Kim a ona se po mé ruce ohnala, protože ji to lechtalo.
„Tati, to lechtá,“ pištěla Kim, když jsem ji takhle šťouchal, rychle mi seskočila z klína a utíkala k Alici, ke které si vylezla.
„Teto, nenechej mě, aby mě lechtal,“ podívala se Kim na Alici svými smaragdovými kukadly.
„Neboj se, nenechám,“ usmála se na ni Alice. Kim ji však seskočila z náruče a řekla: „Jdu za Chrisem.“
A už byla pryč, zasmál jsem se. Moje dcerka byla opravdu někdy pěkné třeštidlo. Otočil jsem se na Alici a zeptal se ji znovu: „Tak co jsi potřebovala?“
„Chtěl jsem se ještě zeptat na pár věcí,“ odpověděla mi.
„Tak se ptej,“ vyzval jsem ji.
„Jak moc se lišíš od normálního člověka?“ zeptala se mě.
„Docela dost, jsem stejně silný a rychlý jako upíři, mám i svůj dar a také pár dalších schopností jako Nedotknutelný,“ odpověděl jsem jí.
„Ty máš víc darů?“ podivila se.
„Dá se to tak říct,“ přikývnul jsem, ale více jsem to rozvádět nechtěl.
„Slyšela jsem, že Nedotknutelní umí ovládat mysl ostatních,“ řekla mi Alice.
„Ano, to umíme,“ přitakal jsem.
„Použiješ to i na mě?“ zeptala se mě přímo.
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Chci, aby ses rozhodovala sama za sebe. Navíc ovládat tě nemohu.“
„Proč ne?“ nechápala.
„Naše snubní prsteny jsou z kovu zvaný diamantium, které vypadá jako stříbro, ale má několik zvláštních vlastností,“ vysvětlil jsem jí. „Jednou z nich je, že nedovoluje nikomu tě ovládat.“
„Aha,“ řekla jen.
„A co ukazování myšlenek?“ ptala se mě dál.
„Vidím, že sis o Nedotknutelných hodně zjistila,“ zasmál jsem se.
„Mám jen kusé informace, proto si je chci dát dohromady,“ pokrčila rameny.
„Pokud se opravdu soustředíme, můžeme dotykem ukázat i člověk své myšlenky nebo vzpomínky,“ řekl jsem.
„Ukážeš mi to?“ zeptala se mě. Přikývnul jsem, přešel jsem k ní a chytil ji za ramena. Začal jsem se soustředit a ukázal jí vzpomínku, když Kim slavila třetí narozeniny.
„Tati, vstávej,“ začala mi skákat po posteli má dcerka.
„Co se děje?“ zeptal jsem se jí rozespale.
„Mám dneska narozeniny, my je máme,“ skákala mi nadšeně po posteli.
Sundal jsem ruce z Aliciných ramen a nechal ji, ať se vzpamatuje. Pak se na mě podívala a řekla mi: „Je to úplně jiné, než když mi ukazuje má neteř své myšlenky.“
„My to máme jako rozšířenou vlastnost nátlaku, není to dar,“ řekl jsem jí.
„Děkuju, že mi takhle věříš,“ řekla mi a vzala mě za ruce. „Doufám, že tvou důvěru nezklamu.“
Pustila mé ruce, ale nějak zachytila můj prsten na pravém prostředníčku. Myslel jsem, že se popálí, ale on jí jen sklouznul do dlaně.
Udiveně jsem se na ni díval, ona se na mě omluvně podívala a nandala mi ho zpátky.
„Půjdu k sobě,“ řekla mi a odešla. Hned na to přišel Danny, bez zaklepání vešel ke mně do pokoje a znepokojeně si mě prohlížel.
„Děje se něco?“ zeptal se mě. „Cítil jsem, jak jsi rozrušený.“
„Alice mi sundala prsten,“ řekl jsem mu tiše.
„Jako s Kamenem života?“ podivil se, jen jsem přikývnul.
„Víš, co to znamená?“ podíval se mi do očí a já se zadíval na dveře, ve kterých Alice zmizela.