Prolog (N-R1)
Mladý blonďatý muž běžel jako o život lesem, musel být co nejrychlejší, aby zabránil neštěstí. Doběhnul po chvilce k osamělému domku na pobřeží.
Dům byl tichý, nevycházeli z něj žádné zvuky. Zděsil se, modlil se, aby nebylo pozdě. Rychle vběhnul dovnitř a uviděl mrtvou ženu, která se na něj dívala prázdnýma očima.
„To ne,“ zašeptal.
„Takže jsi nakonec přišel?“ uslyšel za sebou hlas, otočil se a uviděl muže, jak drží jeho dvouměsíční dceru na náručí.
„Přišel sis pro toho svého spratka?“ zeptal se ho ten muž.
„Co jsi jí udělal?“ zavrčel na něj blonďatý muž.
„Tomu tvému bastardovi zatím nic, ale ta děvka za to už zaplatila,“ usmál se na něj ten druhý. „Čekal jsem na tebe, abych toho bastarda zabil před tebou.“
„Mé dcery se ani nedotkneš!“ vycenil na něj zuby.
„Chceš se vsadit?“ povytáhnul obočí, v druhé ruce držel nůž a přiložil ho na krk dítěte. Blonďatý muž zavrčel, nadlidskou rychlostí byl u něj a zlomil mu vaz. Ještě než stačil spadnout k zemi mrtvý, vytrhnul mu z náručí svou malou dcerku, která začala plakat.
„Neboj se, Kimi,“ zašeptal muž, „táta je tady. Už ti nikdo neublíží, beruško moje.“
Jeho dcera se na něj podívala smaragdovýma očima, které zdědila po svém otci, a trochu se usmála, jako by mu rozuměla. Muž ji k sobě přivinul a rozeběhnul se i s dítětem pryč.