V. Noční můry (N-R1)
S Alicí jsme už tři měsíce manželé, zatím spolu vycházíme skvěle. Stala se mou dobrou přítelkyní a Kim si ji zamilovala. Ale cítím, že se její city ke mně mění, překračují hranici přátelství v něco více.
Ležel jsem v posteli a vzpomínal na odpoledne s Alicí a Kim, kdy jsme byli na koních společně.
Byli jsme na louce a já nechával svého koně pást. Kim poskakovala okolo svého hříběte, které dostala ke třetím narozeninám.
„Vypadá tak šťastně,“ řekla mi Alice a posadila se vedle mě. Díval jsem se jí do očí, byla u mě tak blízko. Naše rty se téměř dotýkaly.
„Tati, mami, koukejte,“ uslyšel jsem hlas své dcerky, což mě vytáhlo z tranzu a já se odtáhnul od Alice, abych se mohl podívat na svou dcerku.
Její klisnička Amy ležela na zemi a Kim na ni seděla.
Po chvilce jsem usnul, zdál se mi sen, ale vůbec nebyl tak hezký jako vzpomínka na odpoledne.
Běžel jsem tmavými chodbami, byl jsem zmatený, už jsem pomalu ztrácel pojem o čase, jak dlouho jsem tam byl.
„A máme tě,“ uslyšel jsem za sebou, zrychlil jsem v běhu, ale oni mě chytili. Otočili mě směrem k sobě, nenechal jsem se dlouho vláčet. Zapálil jsem své ruce a oni odletěli ode mě v bolestech a plamenech.
Trhnutím jsem se probudil, posadil jsem se a dal si obličej do dlaní. Cítil jsem, jak jsem úplně zpocený. Zrychleně jsem oddechoval.
„Jaspere?“ uslyšel jsem ode dveří, podíval jsem se tam a uviděl Alici, jak tam stojí a dívá se starostlivě na mě.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě a sedla si na postel.
„Jo,“ přikývnul jsem a zvednul se z postele. Vyšel jsem na balkon a opřel se o zábradlí. Potřeboval jsem se nadýchat čerstvého vzduchu a uklidnit se.
„Noční můra?“ ucítil jsem její dotyk na paži, podíval jsem se na ni. Dívala se na mě se starostí v očích.
„Spíše dávno pohřbené vzpomínky,“ odpověděl jsem jí.
„Můžu ti nějak pomoc?“ zeptala se mě tiše, jen jsem zavrtěl hlavou.
„Nechceš mi aspoň říct, o čem se ti zdálo?“ ptala se mě dál, znovu jsem zavrtěl hlavou. Nechtěl jsem, aby tohle věděla, bylo to mé hodně střežené tajemství. Ani mí vlastní rodiče to nevěděli, nepamatovali si to. Vědí jen, že mám jistý blok, ale jeho příčinu vím jen já.
„Běž si lehnout, Alice, já ještě také půjdu spát,“ řekl jsem jí a odešel k sobě do pokoje. Nechal jsem otevřené dveře na balkon, aby mi sem proudil čerstvý vzduch.
Znovu jsem si lehnul a usnul. Poté jsem již do rána žádnou noční můru neměl. Probudil jsem se však neodpočatý, byl jsem malátný.
Celý den jsem strávil jak v limbu, Kim naštěstí byla teď na pár dní pryč s mými rodiči a Chrisem, abychom si taky mohli odpočinout od našich milovaných dětiček.
Znovu jsem ležel v posteli a nemohl zabrat, bál jsem se usnout. Nechtěl jsem, aby se mi znovu zdálo o mé dávno zapomenuté minulosti. Ale proti své vůli jsem stejně usnul.
„Jaspere, zmiz,“ uslyšel jsem výkřik svého táty. Otočil jsem se a uviděl několik Oculusů, jak běží za mnou a tátou.
„Musíme najít mamku,“ řekl jsem mu, když jsme jim zmizeli z dohledu.
„Já vím,“ přikývnul a rozešel se směrem do středu budovy. Hledali jsme mamku několik hodin, ale stále jsme ji nemohli najít.
Najednou jsme je znovu ucítili, otočil jsem se a uviděl svou matku, ale nebyla už upírkou. Byla jednou z nich, byla Venusem. Její rudé oči na nás koukaly, nebyly smaragdové, na které jsem byl zvyklý. Byly plné touhy po krvi.
„Lily,“ zašeptal zlomeně táta, mamka se na něj vrhla, táta ani neměl sílu odporovat. Mamka ho pokousala a on se na mě se slzami v očích podíval.
„Uteč,“ řekl mi a odhodil mamku pryč.
Trhnutím jsem se probral, vystřelil jsem do sedu a zrychleně oddechoval. Uslyšel jsem něčí pohyb u postele, podíval jsem se tam a uviděl, jak tam sedí Alice a starostlivě se na mě dívá.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě tiše, jen jsem přikývnul a znovu si lehnul. Přejel jsem si rukama po obličeji, cítil jsem, jak jsem zpocený.
„Jazzi, nechceš mi vážně říct, o čem se ti zdá?“ ptala se mě dál.
„Tohle jsou vzpomínky, které mají být zapomenuty, Alice,“ odpověděl jsem jí.