VIII. Návštěva (N-R1)
„Tati, jsme doma,“ přiběhla ke mně moje malá dcerka a skočila mi do náruče. Sevřel jsem ji, tolik mi chyběla. Byla sice pryč jen čtyři dny, ale stejně mi to připadalo jako věčnost.
„Tati, kde je Alice?“ zeptala se mě má beruška.
„Jela pro svou rodinu na letiště, za chvilku se vrátí,“ řekl jsem jí a vyhodil ji do vzduchu.
„Kimi,“ uslyšel jsem Alici, jak k nám běží.
„Mami,“ vykřikla radostně, seskočila mi z náruče a hnala se k udivené Alici. Alice ji vzala do náruče a políbila na čelo.
„Beruško moje,“ zašeptala a mazlila se s ní. V jedné chvilce se na mě podívala a já se jen pousmál.
„Alice, představíš nám malou princeznu?“ přišli k nám Cullenovi. Rosalie na ní mohla nechat oči.
„Rodino, tohle je dcera Jaspera, Kimberly,“ představila mou dceru své rodině. „Kimi, tohle jsou moji rodiče, Esmé a Carlisle, moji sourozenci Bella, Rosalie, Edward a Emmett a má neteř Renesmé.“
„Já jsem Kim,“ usmála se na ně moje malá princezna. Cullenovi ihned podlehli jejímu osobnímu kouzlu, ona si dokázala každého omotat kolem prstu.
„Caslisle, příteli,“ uslyšel jsem tátu, jak k nám přišel a uvítal se svým dávným přítelem.
„Doriene,“ řekl překvapeně Carlisle a objal se s ním. „Co tu děláš?“
„Já tu bydlím se svým synem a jeho rodinou,“ vysvětlil mu táta s úsměvem. A natáhnul ke mně ruku, přešel jsem k nim a on mi položil ruku na rameno.
„Jasper je tvůj syn?“ podivil se Carlisle.
„Ano,“ přikývnul táta a Carlisle se na něj jen udiveně díval, asi neznal náš trochu složitější rodokmen.
„Tati, tati,“ uslyšel jsem svou dcerku, podíval jsem se na ni a ona na mě mávala, abych šel k nim.
„Tati, pojď sem,“ volala na mě z Aliciny náruče.
„Copak, princezno?“ zeptal jsem se a vzal si ji k sobě.
„Já mám nové tety a strejdy,“ pochlubila se mi pyšně a všichni Cullenovi se zasmáli.
„Kimi, pojď, půjdeme dovnitř a pořádně se oblíkneš,“ řekl jsem své dcerce a chtěl s ní jít pryč.
„Proč nám ji tu nenecháš?“ uslyšel jsem povýšený hlas Rosalie. „To se bojíš, že bychom ti ji vzali?“
Otočil jsem se na ni a začal vidět rudě. Chtěl jsem jí něco udělat.
„Jaspere!“ uslyšel jsem tátův hlas, ihned jsem se vzpamatoval. Položil jsem Kim a vyběhl k sobě do pokoje. Opřel jsem se o stůl a zhluboka dýchal.
Sáhnul jsem do stolu, vyndal láhev skotské a ihned se napil. Trochu jsem zkřivil obličej, jak jsem nečekal, že to bude taková síla. Položil jsem láhev na stůl a znovu zhluboka oddechoval.
„Jaspere?“ uslyšel jsem za sebou Alicin hlas. Otočil jsem se na ni a ona se na mě starostlivě dívala: „Co se děje?“
„Už to začíná,“ zašeptal jsem. „Začíná se znovu objevovat má temná stránka.“
„Mohu pro tebe něco udělat?“ zeptala se mě.
„Raději drž ode mne tvou sestru dál,“ odpověděl jsem jí a posadil se do křesla.
„A Kim bude také taková jako ty?“ posadila se na stůl a zadívala se na fotku sebe a mé dcerky, kterou jsem měl na stole.
„Pokud nezemře, tak taková nebude,“ řekl jsem jí.
„Jak to myslíš?“ nechápala.
„Aby ses stala plnohodnotnou Nedotknutelnou, musíš zemřít,“ vysvětlil jsem jí. „Kim je neaktivní, je v podstatě normální člověk se schopnostmi a sílou upírů.“
„Kim je vlastně člověk?“ ptala se mě dál.
„Ano,“ přikývnul jsem. „Kimberly je člověk, protože já i její matka jsme lidé, ale já jsem Nedotknutelný člověk, takže ze mě Kim něco zdědila.“
„A pokud bych s tebou otěhotněla já? Co by pak byly naše děti?“ zajímala se.
„Z jedné třetiny upíři a ze zbylých dvou třetin lidé, ale samozřejmě by měly mé geny pro Nedotknutelnost,“ odpověděl jsem jí. „Takže by nemusely až tak pít krev a měly by také dary a sílu jako upíři.“
„Pořád nechápu to s tou Nedotknutelností,“ řekla mi.
„Jako upír normální jsem uměl ovládat oheň a ovládat emoce,“ vysvětlil jsem jí. „Když jsem se stal Nedotknutelným, získal jsem nesmrtelnost, nátlak, ochranu a přenos. Tyhle čtyři věci znamenají Nedotknutelnost.“