X. Nebraň se tomu (N-R1)
„Alice, to bys neměla,“ zašeptal jsem a sklopil pohled.
„Proč?“ nechápala, postavila se a přešla ke mně. „Je to kvůli tvé minulosti?“
„To také,“ přikývnul jsem. „Ale pokaždé, když jsem začal k někomu něco cítit, ztratil jsem ho. Ashley přeměnili kvůli mně, přišel jsem kvůli své přeměně o dvouleté děti. Mámu a tátu jsem zabil sám, Caroline také zemřela kvůli mně, protože jsem ji zbouchnul. Každému okolo mě se něco stalo kvůli mně.“
„Jaspere, ale tak to nemůžeš brát,“ řekla mi Alice.
„Proč ne?“ zadíval jsem se jí do očí. „Ty jsi měla dokonalý život oproti mě. Já byl nechtěné dítě, kdyby nebylo Doriena a Lily, tak jsem už dávno mrtvý nebo někde v koutě jako otrok. Jane s Johnem mě nenávidí, nikdy jsem pro ně nebyl dost dobrý. Pořád mi jen poukazovali, jak je Damien dokonalý. A když se narodila Lilian, bylo to ještě horší. Ona mi dělala ze života peklo.
Já si to všechno pamatuju, Alice, oni mě nenáviděli a teď se snaží chovat, jako bych byl jejich nejlepší syn jen proto, že jsem Nedotknutelný. Kvůli tomu, co jsem zažil, já nejsem schopen milovat, Alice.“
„To není pravda, Jaspere,“ zavrtěla hlavou. „Jsi schopný milovat, protože, kdybys nebyl, nebyl bys tak báječný otec. Kim je skvěle vychovaná, ale hlavně šťastná. Jsem si jistá, že Caroline by byla ráda, že má Kim zrovna takového tátu.“
„Brácho, kam jste se vypařili?“ přistál mi na balkonu trochu podnapilý Danny. „Už jsme si mysleli, že jste šli Kim dělat nového sourozence.“
„Hele, padej z toho balkonu, než tě shodím,“ řekl jsem mu a postavil se. Danny se jen ušklíbnul a seskočil zpátky dolů.
„Chceš jít zpátky?“ zeptala se mě Alice.
„Nevím,“ pokrčil jsem rameny. „Na jednu stranu mám dneska chuť se pořádně opít, ale zas na druhou stranu bych rád zůstal střízlivý.“
„A zvládneš se ovládat?“ podívala se na mě, jen jsem pokrčil rameny. Nikdy jsem to nezkusil být s prstenem bez alkoholu o úplňku. Alice si ještě prohlížela mé album, když narazila na fotku z ultrazvuku.
„To je Kim?“ zeptala se a vytáhla fotku. „Počkat, to je chlapeček.“
„To byl můj nenarozený syn, měl se jmenovat Tanner,“ odpověděl jsem jí. „Teď by mu bylo dvanáct.“
„A jeho matka?“ zadívala se mi do očí.
„Je mrtvá,“ sklopil jsem pohled. „Tanny se měl narodit, ale jeho matku přepadli a zavraždili, když jsem se k nim dostal Tanny byl vytržen z jejího břicha. Byl to hrozný pohled.“
„Miloval jsi ji?“ Alice se zvedla a přešla ke mně.
„Miloval,“ přikývnul jsem. „Už chápeš, proč si nechci připustit, že bych tě mohl milovat? Ztratil jsem až moc. Omlouvám se ti, Alice.“
Vyskočil jsem z okna a rozeběhnul se do zahrad, do míst, kam jsem měl přístup jen já. Doběhnul jsem na louku se třemi hroby, posadil jsem se před ně a zadíval se na ně. Zde ležel můj malý synek, jeho matka a matka Kim.
„Jaspere?“ uslyšel jsem za sebou známý hlas, otočil jsem se a uviděl za sebou mamku. Mamka se posadila ke mně a pevně mě objala.
„Už tu zase sedíš, zlatíčko?“ zeptala se mamka. „Co se děje?“
„Jde o Alici, mami,“ zašeptal jsem. „Miluje mě, ale já…“
„Nechceš si připustit, že ji miluješ také,“ dodala mamka za mě. „Bojíš se, že o ni přijdeš jako o Terry a Carol.“
„Ona mi dokázala sundat prsten s Kamenem života, vím, že je má pravá láska,“ řekl jsem tiše. „Vím, že bych s ní mohl strávit věčnost, ale bojím se. Kdybych přišel o ni, nedokázal bych se s tím smířit.“
„Naslouchej svému srdci, broučku,“ řekla mi mamka tiše. „Ono ti vždy dobře poradí. Pokud ti Alice sundala prsten, znamená to opravdu, že je tvá pravá láska. Nebraň se tomu, ona dokáže vyléčit všechny tvé jizvy na srdci.“
„Děkuju, mami,“ přitisknul jsem se k ní. „Děkuju, že jste nade mnou nikdy nezanevřeli. A hlavně, že jste mě tenkrát odvedli od Johna s Jane. Nikdy jsem vám za to nepoděkoval, ale jsem vám velmi vděčný.“
Mamce se do očí nahnaly slzy, dívala se na mě stejnýma očima, které jsem měl i já. Pak mě k sobě jen přitiskla: „Nikdy jsme si nemohli přát lepšího syna, než jsi ty. Vždy budeme stát při tobě, broučku. Ať se rozhodneš jakkoli, nikdy tě neopustíme a budeme stát za tebou.“
Mamka se po chvilce ode mě odtáhla, vytáhla tři svíčky z kapsy a položila je na hroby. Zvednul jsem se a zapálil všechny svíčky. U hrobu svého syna jsem se zdržel nejdéle, vdechnul jsem do dlaně polibek a položil dlaň na hrob svého nenarozeného syna.
„Proč se to muselo stát, mami?“ zašeptal jsem se slzami v očích a díval se na hrob svého syna.
„Nevím, broučku,“ položila mi ruku na rameno. „Pojď, měli bychom už jít.“
Pomalu jsem vstal a společně s mamkou se vydal zpátky. Vyskočil jsem na balkon a vešel do svého pokoje, kde svítila jen lampička na stole. Podíval jsem se na postel a tam spala Alice s Kim. Byly k sobě přitulené jako matka s dcerou.
Tiše jsem vytáhnul mobil a vyfotil si je. Tohle byla chvíle, kterou jsem chtěl zdokumentovat navždy. Zašel jsem se vysprchovat, převléknul jsem se a lehnul si k nim.