XI. Miluji tě (N-R1)
Uběhly dva dny od té doby, co se o mě Alice dozvěděla další věci z mého života. Alice se snažila proniknout pod mou ochranou slupku, kterou jsem si vytvořil po smrti Carol, a pomalu se jí to dařilo. Mé city k ní stále sílily a já už nestačil je schovávat pod pokličkou. Alice to vnímala, a proto se snažila ještě více.
„Tati, tati,“ vytrhla mě z přemýšlení má dcerka, otočil jsem se a uviděl, jak ke mně jede na Amy, své klisničce, a drží ji Alice. Usmál jsem se, zvedl se a přešel k nim. Můj hřebec šel těsně za mnou.
„Ahoj, Blesku,“ Kim se natáhla k mému hřebci a pohladila ho po čumáku. On ji šťouchnul do ruky, Kim se zasmála a znovu se pořádně chytila uzdy.
„Ty máš také svého koně?“ podivila se Alice, která Bleska ještě neviděla. Jen jsem přikývnul a poplácal Bleska po jeho mohutném krku.
„Kimi, co kdybys na chvilku nechala Amy proběhnout?“ zeptal jsem se a sundal svou dceru z hříběte dolů. Amy se položila, aby jí Kim mohla sundat uzdu. Sedlo jsem jí sundal já a Amy se s Kim rozeběhla po louce a můj hřebec je následoval.
Alice se ke mně posadila a opřela se zády o kmen, který byl za námi. Trochu smutně se dívala na Kim.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se.
„Nic, jen přemýšlím,“ mávla nad tím rukou, ale pak se na mě podívala: „Ty bys chtěl ještě děti?“
„Nevím, Alice,“ pokrčil jsem rameny. „Ze čtyř dětí, které jsem mohl vychovávat, vychovávám první, takže ani nevím, jaký bych byl otec pro ty další. A co ty? Chtěla bys děti?“
„Než jsem poznala Kim, říkala jsem si, že by to bez dětí šlo,“ zašeptala. „Ale když jsem s ní, pořád mi v hlavě zní, že není moje opravdová. Ne, že bych ji nemilovala, ale mít vlastní děti je pro ženu také důležité.“
„A co ti brání mít děti?“ nechápal jsem.
„Měla jsem ošklivou nehodu,“ řekla mi. „přišla jsem o jeden vaječník a mám poškozenou dělohu. Chybí mi tam část sliznice, kam by se vajíčko mohlo uchytit nebo tak nějak. Táta říkal, že by byl zázrak, kdybych otěhotněla. A pak by byla otázka, zda bych dítě vůbec donosila.“
„To jsem nevěděl,“ řekl jsem tiše. „Je mi to líto, Alice.“
„Nemohl jsi to vědět,“ mávla nad tím rukou.
„Mami, tati, pojedeme už domů?“ přiběhla za námi Kim.
„Jasně,“ přikývl jsem, podíval jsem se na Alici, která zamaskovala svůj smutný obličej a zvedla se.
„Maminko, ty jsi smutná?“ zeptala se jí Kim.
„Ne, beruško, nejsem, jen mi něco spadlo do očí,“ usmála se na ni Alice, ale její oči byly stále plné bolesti. Osedlali jsme Amy, Kim si na ni vyskočila a rozjela se úplně sama. Trochu jsem měla starost, aby nespadla, ale viděl jsem, že Amy je velice rozumné hříbě a hlavně to nebylo normální hříbě.
Blesk a Amy byli ze zvláštního rodu koní, kteří byli nesmrtelní. Aro testoval přeměnu zvířat, ale vymklo se mu to a z nějakých koní udělal napůl upíry. Blesk a Amy byli jejich potomci.
Vyhoupnul jsem se na Bleska a podal Alici ruku. Alice se na mě zmateně podívala.
„No snad si nemyslíš, že za námi poběžíš?“ zeptal jsem se jí pobaveně. Alice se mě chytila a já ji vytáhnul za sebe. Pobídnul jsem Bleska ke kroku, Kim jela pomalu před námi na Amy. Brzy jsme se dostali do stájí, kde jsem se postaral o oba koně.
Stál jsem u Bleska ve stání a díval se, jak spokojeně žvýká seno, které jsem mu přinesl. Náhle jsem za sebou ucítil Alici, otočil jsem se na ni a přešel k ní blíže. Opírala se o dveře a dívala se na mě.
Blesk na jednou strčil a já málem spadnul na Alici, kdybych nedal ruce před sebe. Opřel jsem se o stání, Alice stála vykuleně mezi mýma rukama. Dívali jsme se tomu druhému do očí a zrychleně dýchali.
Alice mi položila ruku na zátylek a přitáhla si mě k sobě. Políbila mě a já jí polibek opětoval. Z počátku byl něžný, ale postupně se do něj dostávala naše vášeň. Ucítil jsem, jak mi Alice pomalu stahuje košili, kterou jsem měl přes tričko přehozenou.
„Počkej,“ odtáhnul jsem se. „Tady ne.“
Vyhoupnul jsem si ji do náruče a přenesl nás k sobě do pokoje. Položil jsem ji do postele a pak jsme už jen zažívali něco krásného. Milovali jsme se celou noc, nedokázali jsme se od sebe odtrhnout. Usnuli jsme až k ránu.