Nedotknutelní (SPL) - 1. Svatba z donucení
Stál jsem před zrcadlem a upravoval se. Měl jsem před sebou svůj velký den, dnes jsem se nedobrovolně ženil. Má nevlastní rodina se rozhodla uzavřít příměří s druhou největší rodinou v našem světě, takže jsme to odnesli my svobodní jedinci. Já jsem bratrem Pátého vládce v našem světě a náleží mi titul pátého prince Volterrského a beru si dceru Carlisla Cullena, Alici Cullenovou, která je poloupírkou stejně jako má sestra.
Můj jedenáctiletý syn stál za mnou a tiše čekal na pokyn, až bude moci vyjít.
„Tati, kdy už pojedeme domů?“ zeptal se mě trochu netrpělivě. Nikdy Volterru nemusel, ale jezdil sem se mnou občas, abych tu nemusel být pořád sám. I když poslední rok a půl jsem sem moc nejezdil, vždy jen na otočku na den, maximálně dva.
„Po svatbě,“ odpověděl jsem mu a otočil se na něj. Díval se na mě smaragdovýma očima, které jsem měl také ve své lidské podobě, kterou jsem používal doma. Ale tady ve Volteřře, nikdo nevěděl, čím jsem, takže jsem tu měl svou upíří podobu se zlatýma očima.
Jinak byl hodně podobný své matce, která zemřela před pěti lety, avšak nějaké rysy jsme měli společné, i když to nebyl můj pravý syn. Byl úplný opak mé malé dcerky, která byla mou dokonalou kopií v dívčí verzi.
„Stýská se mi po Hope,“ řekl tiše.
„To mně také,“ přešel jsem k němu a položil mu ruku na rameno. Hope byla má půlroční dcera, kterou jsem sem nikdy nevzal, byla na to moc malá. Byla tedy doma s ženou mého bratra, který tu byl se mnou.
„Danieli, Ryane, pojďte už,“ přišla za námi Ashley, žena mého původního bratra a má bývalá manželka.
„Už jdeme, teto,“ řekl Ryan a prošel kolem ní.
„Jak se cítíš?“ zeptala se mě Ashley, když jsem okolo ní procházel.
„Hůře než o naší svatbě, tenkrát jsem do toho šel aspoň trochu dobrovolně, když už jsem tě zbouchnul,“ odpověděl jsem jí. „Teď si beru někoho, koho vůbec neznám, a navíc je to teprve půl roku, co zemřela Caroline.“
„Chápu,“ řekla tiše a položila mi ruku na paži. Ashley jsem miloval kdysi, i když naše svatba byla vynucená vzhledem k tomu, že jsme se spolu vyspali a ona otěhotněla, ale znali jsme se. Byli jsme dobří přátelé, jenže tohle bylo úplně jiné. Já nyní měl čtyři děti, z toho dvě vychovával můj bratr, manžel Ashley, Damien, pak tu byl Ryan, syn mé první lásky Sophie, a má malá Hope, které zemřela matka při porodu.
Ashley chtěla něco říct, ale zavibroval mi mobil v kapse. Vyndal jsem ho a uviděl, že tam mám zprávu od Alison, ženy mého adoptivního bratra, která se mi nyní starala o Hope. Otevřel jsem tu zprávu a tam uviděl video. Pustil jsem si ho.
Alison měla na klíně Hope, která se na kameru smála svým dvouzoubkovým úsměvem.
„Hodně štěstí, Danieli,“ řekla Alison do kamery a Hope něco zažvatlala.
Usmál jsem se, Ashley povytáhla obočí a já jí ukázal video. Cítil jsem osten závisti, který z ní vyšel, záviděla mi Ryana a Hope, o kterých jsem tvrdil, že je mám díky kameni Lidskosti, díky kterému stárnou jako normální děti a jsou poloupíři, ale pravda byla někde úplně jinde. Tohle byla krycí historka pro svět, abych chránil sebe a hlavně své dvě mladší děti.
Vyšel jsem ze svého pokoje a vydal se do zahrad, kde se konal obřad. Na znamení jsem vyrazil uličkou k oddávajícímu, u kterého stál můj bratr Danny, který tu byl známý jako můj strážce Damien, a svému synovi, který stál u něj a držel tácek s prstýnky.
Postavil jsem se k nim a otočil se, abych viděl do uličky. Začal hrát svatební pochod a já uviděl Carlisla Cullena, jak k nám vede svou dceru Alici. Dívala se na mě modrýma očima, ve kterých se zračil strach. Pak pohlédla do mých očí a já z ní ucítil jistou úlevu.
„Danieli, dávám vám svůj nejcennější poklad, prosím neubližte jí,“ řekl mi tiše Carlisle, jen jsem na něj kývnul, neměl jsem to v plánu. Chtěl jsem s Alicí být aspoň přítel, protože nyní budeme spolu bydlet, a s námi mé dvě děti, který by to odnesly nejhůře, kdybychom se nesnášeli.
Nabídnul jsem Alici ruku a ona mě za ní nesměle chytila. Cítil jsem z ní obrovskou nervozitu a strach, ale také zvědavost. Společně jsme se otočili na kněze, který začal pronášet svou řeč, skoro jsem ho nevnímal. Probral jsem se, až když se mě zeptal: „Táží se tě, Danieli Volturi, zda si bereš zde přítomnou Alici Cullenovou? A budeš ji milovat v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano, beru,“ odpověděl jsem pevným hlasem.
„A táži se tě, Alice Cullenová, bereš si Daniela Volturiho? A budeš ho milovat v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se kněz a Alice tiše odpověděla: „Ano, beru.“
„Nyní si nasaďte prstýnky jako důkaz vaší lásky,“ řekl kněz a já se v duchu ušklíbnul. Ryan k nám přistoupil a podal nám prstýnky. Vzal jsem Alici za její drobnou ručku a nandal jí snubní prsten. Pak jsem nastavil ruku a ona mi nandala můj.
„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu, nyní můžete políbit nevěstu,“ dodal kněz. Alice se na mě trochu vyděšeně podívala, vzal jsem její obličej do dlaní a lehce ji políbil. Poté jsem se ihned odtáhnul.
„Představuji vám tímto manželé Volturiovi,“ ukončil obřad kněz.
Pak už k nám chodili gratulanti, Aro, Marcus ani Caius nám nic neřekli, ale John, můj biologický otec, k nám přišel s nenávistným pohledem.