Nedotknutelní (SPL) - 10. Výzvědy
Osprchoval jsem se u sebe v koupelně, nalil si skotskou a šel si sednout do obývacího pokoje. Zapnul jsem si televizi a zavřel oči. Soustředil jsem se na zvuk televize a snažil si utřídit myšlenky, což se mi moc nedařilo vzhledem k tomu, že brzy bude úplněk.
„Danieli?“ uslyšel jsem tichý hlas, zatřepal jsem hlavou a otevřel oči. Uviděl jsem Alici, jak nejistě sedí na kraji pohovky a dívá se na mě.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se jí.
„Chtěla bych se zeptat na pár věcí,“ řekla mi nejistě. „Já už teď chápu, že tvoje tajemství je pro mne nebezpečí, ale chtěla bych ještě pár věcí vědět, abych se nějak neprořekla.“
„Tak se ptej,“ pobídnul jsem jí.
„Jak ti mám vlastně říkat?“ zeptala se mě.
„Tady je mi to jedno, slyším na obě jména, ale ve Volteřře mi musíš říkat mým prvním jménem, což je Daniel,“ odpověděl jsem jí.
„Jak vlastně zní celé tvé jméno?“ zajímala se.
„Daniel Jasper Whitlock Volturi Fall,“ řekl jsem.
„A to, co jsi mi říkal o svých adoptivních rodičích, Fallovi opravdu udělali?“ ptala se mě dál, jen jsem přikývnul.
„Jak to mohli udělat?“ zašeptala si sama pro sebe. „Vždy o tobě mluvili s takovou láskou.“
„Já nevím, Alice,“ pokrčil jsem rameny. „Řekl jsem ti vše, co o tom vím.“
„Jak bude znít historka, že jsi přežil tu nemocnici?“ zeptala se opatrně.
„Že si nepamatuji, jak jsem se odtamtud dostal, což je pravda,“ zadíval jsem se na chvilku na své ruce, kde jsem měl prsten s Kamenem života.
„Máš nějaký trik, jak znemožnit komukoli, aby mi četl myšlenky?“ podívala se na mě nejistě.
„Půjč mi svůj snubní prsten,“ natáhnul jsem k ní ruku, nejistě si sundala prsten z levé ruky a vložila mi ho do dlaně. Sevřel jsem ho v pěstí a začal se soustředit. Cítil jsem, jak se ve mně víří má magie, poté jsem přesně zformoval to, co jsem po své magii chtěl, a vložil ji do prstenu.
„Teď bys měla být v bezpečí,“ podal jsem jí prsten zpět.
„Co jsi udělal?“ zajímala se, když si nasazovala prsten zpět na prsteníček.
„V podstatě řečeno ti to znemožní myslet na náš rozhovor v blízkosti tvého bratra, před Arem to ty vzpomínky zakryje a před nikým nepovolaným o tom nebudeš moci mluvit,“ vysvětlil jsem jí.
„Dá se tohle vložit do každého prstenu?“ ptala se dál.
„Každé kouzlo časem vyprchá z každého kovu kromě tohoto,“ podíval jsem se na ni. „Ten prsten je z kovu zvaný Diamantium, který má hodně vlastností, jednou z nich je ta, že udrží kouzla v sobě navždy, a další je to, že zabraňuje nátlaku.“
„Jak se cítíš ohledně zítřka?“ změnila téma.
„Jak to myslíš?“ nechápal jsem.
„Uvidíš se se svými rodiči, bereš Hope poprvé do Volterry,“ upřesnila. „Navíc Ryan se tam uvidí se svým otcem.“
„Setkání s rodiči se nebojím, protože jsem prakticky sirotek, oni se mě vzdali, vrátili mě do toho pekla a já už s nim nechci už mít nic společného kromě jména a krve,“ odpověděl jsem jí. „O Hope se samozřejmě bojím, ale vím, že se při nejhorším umí sama bránit, má v sobě také magii, kterou před tebou nepoužívá. A Ryanův otec jsem já, jak papírově, tak pokrevně, adoptoval jsem ho se vším všudy a díky jednomu starému rituálu jsem ho učinil svým pokrevním synem.“