Povídkový blog

„Tak mi to vyprávěj, skončil jsi u toho, jak se Altair stal Králem Smrti,“ pobídla mě.

„Altair nechtěl vidět, jak jeho bratr je Vyvržencem a proto přišel s řešením. Obětoval vlastní upírství pro něj, pomocí magie myslel, že očistí jeho duši, ale nepovedlo se to, jak plánoval.

Oba dva se stali prvními Nedotknutelnými, oba se stali opět lidé, ale nesmrtelní. Darimovi, který neměl duši, se duše vrátila, ale byla stále otrávená zlem, takže se vydal opět na cestu temnoty a tím získal zpět vládu nad temnou magií a přinesl si i několik schopností do svého Nedotknutelného těla. Právě to bylo smrtelné kousnutí, nátlak.

Altair tou dobou ještě měl světlou duši, ale něco z Darimovy temnoty se do něj přeneslo a pomalu to v něm klíčilo, proto je takový teď. Temnota otrávila jeho duši a nyní je skoro stejný jako Darim, i když vládne Světlým,“ vyprávěl jsem jí.

„Ale ty jsi Neutrální, tak jak to že tebe ta temnota neovládá také?“ nechápala Alice.

„Já už v temnotě žil a zaplatil jsem vysokou cenu za osvobození z ní, proto si dávám veliký pozor, abych do toho znovu nespadnul,“ vysvětlil jsem jí.

„Jaká cena?“ zajímala se.

„Můj vlastní život, ale to nebylo nejhorší, ale málem jsem zabil i Toma s Lizz, své vlastní děti,“ přiznal jsem bolestně, tohoto činu jsem doteď velice litoval.

„Jaspere, co kdybychom udělali dohodu,“ nabídla mi Alice, podíval jsem se na ni, ale nechal ji dál mluvit: „Řekneš mi už konečně celou pravdu a necháš na mě pak se rozhodnout, jestli chci s tímhle žít. Pokud nebudu dál chtít tohle vědět, nechám si dobrovolně vymazat paměť. Souhlasíš?“

„Dobře,“ přikývnul jsem, neměl jsem co ztratit už. „Ptej se, na co chceš, já ti odpovím.“

„Řekni mi, jak ses stal upírem a o tvé temné stránce,“ pobídla mě.

„Upírem jsem se stal ve dvaceti, nepamatoval jsem si, kdo jsem, na svůj lidský život jsem zapomněl. Nyní vím, že mě proměnil Stefan od Rumunů, poté mě dal do armády novorozených, kterou vedla upírka jménem Maria.

U mě se tenkrát projevil můj hlavní dar a to cítění a ovlivňování emocí. Díky tomu jsem se brzy vyšplhal až na Mariinu pravou ruku. Mou prací bylo udržovat pořádek mezi novorozenými a zbavovat se jich, když už nebyli moc platní.

Tak jsem tam žil několik desetiletí, než na nás přišli Volturiovi a zničili všechny včetně mě. Tenkrát jsem poprvé zemřel, dostal jsem se na druhou stranu a tam si na vše vzpomněl. Chtěl jsem jít dál, ale nebylo mi to umožněno, protože mým osudem bylo stát se posledním Princem Smrti.

Můj předchůdce mi dal masku, kterou sám vytvořil, znásobovala mou moc, kterou jsem měl, a navíc probouzela temnou stránku, mohl jsem se pomstít,“ vyprávěl jsem jí. „Tak vzniknul Fantom, jeden z nejmocnějších upírů a největší nepřítel Volturiových, válčili jsme spolu mnoho let, já mezi tím si našel své pomocníky a vytvořil Fantomovu Armádu.

Asi třicet let poté, co jsem se stal Fantomem, jsem se dostal do střetu se svou vlastní rodinou, tenkrát jsem zajal Ashley a dozvěděl se, co se stalo vlastně s mou rodinou. To ve mně probudilo střípeček lidskosti, ale trvalo to dalších pět let, než jsem se dostat do střetu i se svými dětmi, které jsem málem připravil o život vlastní rukou.

To mě přesvědčilo a s Fantomem jsem skoncoval, ale mělo to za následek, že jsem nedokázal ovládat své schopnosti. Byl jsem nebezpečný, takže jsem se nechtěl vrátit k rodině.“

„Co se stalo dál?“ zajímala se. „Kolik let jsme od té nemocnice?“

„Asi pět let do toho, co se mi stalo v té nemocnici, naučil jsem se ovládat své schopnosti a stal jsem se lékařem, poté jsem začal pracovat jako lékař v nemocnici v LA,“ odpověděl jsem jí.

„Co přesně se tam stalo?“ zeptala se mě.

„Co víš o Zavržených?“ zeptal jsem se jí na oplátku.

„Moc ne, vím, že to původně byl uměle vyrobený vir, který zmutoval a vytvořil ty stvůry,“ pokrčila rameny. „Proč se ptáš?“

„Protože to souvisí s tím, co se mi stalo v té nemocnici,“ vysvětlil jsem. „Zavržení opravdu vznikli mutací toho viru. Jejich mozek je nakažen a probouzí v nich velkou agresi, jejich první instinkt je zakousnout vše, co jim přijde do cesty.

Navíc se dělí na několik stádií, prvním stadiem je Venus. Poznáš ho podle rudých očí a naběhnutých žil u kousance. Dalším stádiem je Oculus, tam se infekce posunula hlavně do očí, jsou slepí, ale mají výborný sluch a čich. Oni mají naběhnuté žíly hlavně u očí, které jsou úplně rudé bez zorniček. A posledním stadiem je Ruptus, tam se infekce posunula do hlavy a jemu tím otokem mozku plně praskla lebka. Je nejsilnějším a nejvíce smrtelným.

V té nemocnici se objevili Zavržení, já dokázal většinu pacientů a svých kolegů zachránit, ale sám jsem tam zůstal. Bojoval jsem několik dní o holý život, ale pak mě dostali také. Pokousal mě Ruptus, který byl na mě tenkrát moc silný.“

„Takže jsi zvolil smrt, jak?“ zeptala se mě jemně.

„Jako Princ Smrti, který ovládal oheň, jsem byl imunní vůči svému živlu, takže jsem počkal, až mi začne bít srdce a já se začnu měnit na Venuse a poté jsem skočil do ohně a spáchal sebevraždu,“ řekl jsem.

„A pak ses stal Nedotknutelným,“ konstatovala Alice, přikývnul jsem a pokračoval: „Na druhé straně jsem dostal nabídku se vrátit jako Nedotknutelný, jenže já nechtěl. Nechtěl jsem být Nedotknutelným, chtěl jsem zemřít, ale bylo mi řečeno, že jsem ještě nenaplnil svůj osud, nepoznal pravou lásku.

Bylo mi ukázáno, jaký život mě čeká, a to mě tak trochu přesvědčilo, ale nikdo nedokázal rozhodnout, jestli se mám vrátit jako Světlý nebo Temný, nezapadal jsem nikam, a proto se rozhodlo, že se vrátím jako míšenec.“

„Co jsi viděl, když ti bylo ukázáno, co tě čeká?“ zajímala se.

„Že budu mít Ryana a Hope třeba,“ usmál jsem se.