Nedotknutelní (SPL) - 18. Záchrana
Už je to pár dní od hádky s mými rodiči, nebavím se s nimi a oni se mi vyhýbají, což mi vyhovuje. Alice se s nimi občas baví, protože jsou přátelé s jejími rodiči, ale mě nenutí do ničeho, za co jsem rád. V podstatě jsme žili skoro normální život, než se zase něco pokazilo.
„Princi!“ uslyšel jsem naléhavý hlas, otočil jsem se a uviděl jednoho ze svých sedmi Lordů, který spravoval jedno z mých sedmi měst, kde žili Neutrální.
„Děje se něco?“ zeptal jsem se zmateně, nebylo běžné, že za mnou nějaký z Lordů přišel neohlášený. Většinou se své spory snažili řešit v rámci svého města a pak, pokud to nešlo, šli za mnou ohlášení.
„Omlouvám se, že jsem přišel neohlášený, ale potřebuji s vámi naléhavě mluvit,“ řekl mi.
„Vezmu děti a půjdeme do zahrad,“ řekla mi Alice a chtěla si vzít ode mne Hope.
„Týká se to i vás, paní Alice,“ řekl, Alice se na mě zmateně podívala, jen jsem pokrčil rameny.
„Tak já si vezmu sestřičku a půjdeme sami do zahrad,“ řekl Ryan a vzal si ode mě Hope. Pobídnul jsem Lorda, aby šel se mnou a Alicí do mého pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a mávnul rukou. Vytvořil jsem magií barieru, přes kterou se nedalo odposlouchávat.
„Princi, když jsem slyšel, že jste se oženil tady s paní Alicí, dovolil jsem si udělat několik opatření, která měla ochránit její rodinu,“ řekl mi. „Zpovzdálí jsme je pozorovali a byli připraveni je ochránit před nebezpečím našeho světa. Dnes jsme museli už zasáhnout, napadli je Zavržení.“
„Jak jsou na tom?“ zeptala se Alice bolestně.
„Zachránili jsme většinu vaší rodiny kromě vašeho bratra Edwarda a jeho dcery Renesmé,“ odpověděl jí. Bolestně jsem zavřel oči, tohle se nemělo stát. Alice se zhroutila, sesunula se podél zdi a začala vzlykat.
„Přeneste její rodinu okamžitě sem,“ nařídil jsem. Lord přikývnul a přenesl se přímo z mého pokoje pryč. Kleknul jsem si před Alici a vzal její obličej do dlaní.
„Já je najdu, Alice, slibuji ti to,“ řekl jsem, Alice se na mě podívala s obrovskou bolestí v očích. Během okamžiku byl Lord zpět i s Cullenovými, Lord se mi poklonil a přenesl se zpět k sobě domů.
„Alice,“ vykřikla její matka a přiběhla k ní. Pustil jsem její matku k ní a přešel ke Carlislovi.
„Rád bych vás viděl za jiných podmínek,“ řekl jsem mu tiše, on jen tiše souhlasil a podíval se na Bellu, která byla v náruči Rosalie a beze slz plakala.
„Bello, vím, jak najít vašeho manžela a dceru, ale budu potřebovat vaši pomoc,“ přešel jsem k ní, ona se na mě podívala a řekla: „Udělám cokoli.“
Vytáhnul jsem mapu USA a pokynul jí, aby přešla ke mně. Poté jsem ještě našel prsten Lidskosti a podal jí ho.
„Nandejte si ho, udělá to z vás člověka, budu potřebovat vaši krev, abych vystopoval podle ní vaši dceru,“ vysvětlil jsem jí. Bella se na nic neptala a nasadila si prsten. Během okamžiku jí začalo bít srdce a ona se na mě podívala hnědýma očima.
„Jestli někdo dobře nesnáší krev, doporučuji, aby odešel,“ řekl jsem. Nikdo z Cullenových se ani nehnul, proto jsem dal Belle nůž a ona se řízla do dlaně. Nechala si stéct krev na mapu a já se začal soustředit. Pomocí magie jsem se spojil s Bellinou krví a snažil se najít její dceru. Jenže mi něco bránilo, cítil jsem, že byla zakryta silným kouzlem.
„Tak co?“ zeptala se mě Alice.
„Má magie na to nestačí, Renesmé je zakryta velice silným kouzlem,“ odpověděl jsem jí.
„Co teď?“ podívala se na mě zoufale.
„Ryane, Hope,“ zavolal jsem, jmenovaní se okamžitě přenesli ke mně do pokoje. Cullenovi kromě Alice nadskočili, ona na to byla už zvyklá.
„Co se děje, tati?“ zeptal se mě Ryan a přešel i s Hope ke stolu.
„Potřebuji vaši pomoc,“ řekl jsem mu. „Musíme najít Renesmé Cullenovou, ale je skrytá mocným kouzlem, které ani já nedokážu překonat.“
Ryan jen přikývnul, posadil Hope na stůl a přešel na druhou stranu od ni. Hope se na mě podívala, jako by tušila, co po ní chci, natáhla ke mně svou malou ručku, druhou se chytila Ryana. Já se chytil také s Ryanem a druhou jsem nechal, aby se mě Hope chytila. Cítil jsem, jak mi propůjčují svou magii, začal jsem se znovu soustředit. Nyní jsme byli dostatečně silní, abychom prorazili to kouzlo, které před námi skrývalo Renesmé.
Po chvilce se mi povedlo lokalizovat Renesmé, otevřel jsem oči a podíval se na mapu. Zalapal jsem po dechu a podíval se na svého syna, který se znepokojeně díval na mapu.
„Co se děje?“ zeptala se Alice.
„Renesmé je v nemocnici v LA,“ odpověděl jsem jí, ona okamžitě pochopila, kde se nachází její neteř. Vzal jsem Hope ze stolu a vyrazil k balkonu, kde jsem seskočil dolů. Ihned jsem zavolal Mistry, kteří se během okamžiku shromáždili přede mnou.
Vysvětlil jsem jim situaci, předal Hope svému synovi a společně s Mistry se přenesli do nemocnice, kde jsem přišel o život. Rozdělili jsme se na dvojice, já samozřejmě šel s Dannym.
Šel jsem téměř na jistotu, zamířil jsem do pokoje, kde jsem spáchal sebevraždu. Otevřel jsem dveře a uviděl Edwarda s jeho dcerou a okolo nich kroužící Venuse. Jen jsem lusknul prsty a oni shořeli.
„Danieli,“ zašeptal šokovaně Edward, natáhnul jsem k němu ruku, ale on se mě nechtěl chytit. Pouze mi ukázal svou paži, kde měl kousanec a jeho dcera také.
„To teď tady nebudeme řešit,“ řekl jsem mu, chytil jsem ho za předloktí a přenesl nás domů.
Objevili jsme se v přízemí, kde jsem měl ordinaci i s operačním sálem. Vzal jsem Edwardovu dceru do náruče a vydal se s ní do ordinace. Položil jsem ji na lehátko a pořádně prohlédnul, kromě toho kousance a pořádného šoku bylo v pořádku.
„Nechápu, proč jsi nás tam nenechal, tady budeme všechny ohrožovat,“ řekl mi Edward.
„Co se děje?“ uslyšel jsem za sebou hlas Carlisla.
„Jsme pokousaní, tati, a Daniel nás vzal sem, kde vás budeme ohrožovat,“ odpověděl mu Edward.