Nedotknutelní (SPL) - 3. Bolestivá témata
„Ty znáš nějaké Nedotknutelné?“ vykulila na mě očí. „Vždyť to jsou jen legendy.“
„Ne, nejsou a znám se s nimi už od svého lidského života, hlavně tedy se Světlými,“ pokrčil jsem rameny.
„Oni se nějak dělí?“ povytáhla nechápavě obočí.
„Ano, nejdříve byli dva druhy, nyní jsou tři,“ přikývnul jsem. „Ale tady se o tom raději bavit nebudeme, počkáme, až přijedeme ke mně domů a já ti tam něco o nich řeknu.“
„A kdy chceš odjet?“ zajímala se.
„Nejraději bych odjel už dnes, protože jsem nerad od Hope moc dlouho,“ odpověděl jsem jí.
„Kde vlastně budeme bydlet?“ ptala se dál.
„V Londýně,“ řekl jsem, „Ryan tam chodí do školy a já pracuji na částečný úvazek.“
„A kdo ti hlídá Hope?“ nechápala.
„Žena mého strážce Damiena Alison, mají tříletého syna Chrise, se kterým je Alison doma,“ vysvětlil jsem jí.
„Vyrazíme už tedy?“ nabídla mi. „Ráda bych poznala Hope ještě dnes třeba.“
„Dobře,“ přikývnul jsem a společně jsme se vydali zpět k místu, kde se konal obřad.
„Ryane, Danny,“ řekl jsem tiše, když jsem k nim přišel, „už pojedeme domů.“
Oba přikývli a společně jsme se vydali se převléknout do civilního oblečení. Domluvil jsem se s Ashley, že nám s Damienem zařídí soukromé letadlo, abychom se nemuseli trmácet na veřejné letiště.
Během chvíle jsme se setkali s Alicí a její rodinou, zrovna se loučili. S Ryanem a Dannym jsme stáli opodál, Ryan se o mě opíral, byl už unavený, bylo sice jen sedm večer, ale ráno brzo vstával, aby se připravil na mou svatbu.
„Danieli, můžeš na chvilku?“ zavolala na mě Alice, kývnul jsem, Ryan se mě chytil za ruku a společně jsme přišli k Alicině rodině.
„Danieli, chtěl jsem se zeptat, zda za Alicí můžeme někdy v dohledné době přijet, abychom viděli, jak se jí daří,“ zeptal se mě Carlisle diplomaticky. Kouknul jsem se na něj a jeho rodinu, jeho dcera Rosalie se netvářila moc nadšeně, když se ptal, ale pak se podívala na Ryana a zatvářila se překvapeně.
„Kdo je ten chlapec?“ zeptala se mě.
„Carlisle, vůbec nevadí, že přijedete, Alice je vaše dcera a já nemám ani v nejmenším úmyslu držet vás od sebe, rodina je to nejcennější, co můžete mít,“ řekl jsem. „A, Rosalie, tohle je můj nejmladší syn Ryan.“
„Kolik mu je?“ zajímala se Esmé, která si Ryana také prohlížela.
„Jedenáct a půl,“ odpověděl jí sám Ryan.
„Říkal jste, že to je nejmladší syn, vy máte ještě nějaké děti?“ podíval se na mě Carlisle.
„Ano, dvojčata Thomase a Elizabeth, dnes jste je mohli vidět na obřadu, ty jsem měl ještě jako člověk, ale nyní mám tady Ryana a malou Hope,“ přikývnul jsem.
„A ta je kde?“ zeptala se Rosalie.
„Doma, nechci ji sem tahat, je moc malá na tohle,“ řekl jsem. „A než se zeptáte, je jí jen půl roku.“
„A co její matka?“ zeptal se mě Edward trochu zaraženě.
„Zemřela při porodu,“ řekl jsem s bolestí v hlase, protože mě smrt Caroline stále bolela.
„A matka Ryana?“ dodal Emmett.
„Máma zemřela, když mi bylo šest, napadli nás, zemřela, když se mě snažila ochránit,“ odpověděl mu sám Ryan.
„Omlouvám se, že ruším, ale naše letadlo je připraveno na soukromém letišti, můžeme kdykoli vyjet,“ přišel k nám Danny a tím ukončil tuto nepříjemnou konverzaci.
„Dobře, už jdeme,“ přikývnul jsem, kývnul jsem na Cullenovi a společně s Ryanem odešli, aby se Alice mohla rozloučit.
„Omlouvám se, Ryane, netušil jsem, kam se ta konverzace strhne,“ řekl jsem svému synovi.
„Za to nemůžeš, tati, tohle nemohl vědět nikdo,“ podíval se na mě.
„Mohl jsem si přečíst jejich myšlenky,“ povzdechnul jsem si velice tiše, aby mě mohl slyšet jen on. Ryan mě chytil za ruku a řekl mi v myšlenkách: ‚Vím, že nerad používáš telepatii, tak se neobviňuj.‘
Usmál jsem se na svého syna a objal ho. Zabořil mi obličej do hrudi a nechal se, abych si ho k sobě pořádně přitáhnul. Byl na mě hodně citově vázaný, protože jeho vlastní otec ho chtěl využít jako zbraň a jeho matka ho sice milovala, ale stále v něm viděla toho muže, který ji znásilnil pod vidinou toho, že tím získá větší moc.
„Už jsem tu, můžeme jít,“ přišla k nám Alice. „Danieli, Ryane, moc se vám omlouvám za své bratry, to téma neměli právo vytahovat.“
„Nic se neděje, Alice, jen to jsou prostě témata, která jsou pro nás hodně citlivá stále,“ řekl jsem jí, Alice se na mě smutně pousmála. Vzal jsem její kufr do jedné ruky, druhou jsem vzal Ryana za jeho ruku a společně jsme se vydali k autu, kde už čekal Danny.
Dali jsme si věci do kufru, já se posadil na místo řidiče, vedle mě se uvelebil Danny a za námi nastoupili Ryan s Alicí. Nastartoval jsem a vyjeli jsme na letiště, které bylo asi deset minut od Volterry.
Na letišti jsem zaparkoval auto a nechal ho tam, bylo Damienovo, ale já ho používal, když jsem byl ve Volteřře.