Nedotknutelní (SPL) - 4. Seznámení s Hope
K našemu novému domovu jsme se dostali o tři hodiny později, Alison byla u mě, aby si ji pak jen Danny vyzvednul i s Chrisem a poté se vrátili k sobě domů. Zaparkoval jsem před domem, vyndal jsem spícího Ryana z auta a vyhoupnul si ho do náruče. Danny vzal naše věci a společně jsme se všichni vydali dovnitř domu.
„Ahoj, vy už jste tady?“ ozvala se Alison, když jsme vešli do obývacího pokoje, kde seděla na pohovce, vedle ní ležel Chris, který spal, a ona držela Hope, která také už spinkala. Ryan se zavrtěl a probudil.
„Tati, už jsme doma?“ zeptal se mě a rozhlédnul se. Přikývnul jsem a postavil ho opatrně na zem.
„Jdu se vykoupat a spát, dobrou noc,“ řekl Ryan, objal Dannyho, mávnul na Alison a odešel.
„Představíš nás, Dane?“ zeptala se mě Alison, cítil jsem, jak se trochu zadrhnula při mém jménu, ale naštěstí si toho Alice nevšimla.
„Jistě, omlouvám se,“ pousmál jsem se. „Alice, tohle je žena Damiena, Alison a támhle na pohovce spí jejich syn Chris. Alison, tohle je má manželka Alice.“
„Těší mě,“ podala jí ruku Alison, Alice ruku přijala a usmála se. Alison mi poté předala Hope, která se při předávání z náruče do náruče probrala. Zamrkala očičkama, a když mě uviděla, usmála se a spokojeně zažvatlala.
„Díky za hlídání, Ali,“ řekl jsem své švagrové, která se na mě usmála: „Není za co děkovat, tuhle princeznu i Ryana hlídám ráda.“
„Ali, měli bychom už pomalu jet, aby se Chris mohl doma v klidu vyspat,“ řekl Danny své ženě a opatrně zvednul svého syna z pohovky. Alison mě objala, pohladila Hope po hlavičce a společně se svým manželem odešla. Alice stála nejistě ve dveřích obývacího pokoje a rozhlížela se.
„Asi by ses měla jít ubytovat,“ řekl jsem tiše Alici a urovnal si Hope v náruči, protože se vrtěla, aby mohla více vidět.
„Ty jsi zase nějaká čiperná,“ řekl jsem své dcerce a polechtal ji na bříšku. Začala se smát a snažila se mě odehnat.
„Je krásná,“ přešla k nám Alice, aby si Hope mohla prohlédnout zblízka. Hope zbystřila, když uviděla neznámou tvář. Alice ji nabídla ruku a ona ihned chytila její prst a strčila si ho do pusy.
„Hope, ne to není hračka,“ napomenul jsem svou dcerku a vytáhnul Alici prst z její pusinky. Hope ihned začala natahovat, protože jsem jí sebral její novou hračku. Natáhnul jsem se pro dudlíka a dal jí ho do pusinky. Okamžitě se uklidnila a začala cumlat dudlík.
„Nechceš si jít vybalit?“ zeptal jsem se Alice, jen přikývla. Pokynul jsem jí, aby mě následovala.
„Můžeš si vybrat ze dvou pokojů, jeden je vedle Ryana a druhý na druhém konci domu u pokojů Damiena, Alison a Chrise,“ nabídnul jsem jí.
„Chceš mě vylifrovat na druhý konec domu?“ zeptala se mě pobaveně.
„Spíše myslím na tvůj spánek, Hope je ještě malinká, takže se v noci občas budí, tak aby ses vyspala,“ pokrčil jsem rameny.
„No, horší než poslouchat mé sourozence, jak si užívají, to být nemůže, takže budu vedle Ryana,“ řekla mi pobaveně a otevřela dveře od svého nového pokoje.
„Páni, ten je nádherný,“ užasla. „Kdo ho navrhoval?“
„Já,“ odpověděl jsem jí, „občas něco navrhnu, ale tohle spíše nechávám Alison, ta je na to opravdový odborník.“
„Nechám tě, aby sis v klidu vybalila, já zatím uspím Hope,“ řekl jsem a odešel do pokojíčku Hope. Posadil jsem se s ní do houpacího křesla a začal jí číst říkanky. Během chvilky usnula, položil jsem jí do postýlky a tiše odešel z jejího pokojíčku.
Přešel jsem do obývacího pokoje, odkud jsem slyšel Alici, dívala se na televizi.
„Nevadí?“ zeptala se a ukázala na televizi.
„Jsi tu také doma, proč by to mělo vadit?“ podíval jsem se nechápavě.
„Jsem u tebe doma, ještě nevím, co si mohu dovolit,“ pokrčila rameny.
„Teď by to měl být tvůj domov také a já nechci, aby ses tu cítila nevítaná,“ posadil jsem se do křesla.