Nedotknutelní (SPL) - 9. Co dál?
Rozhlédnul jsem se okolo sebe, abych našel Hope, ale v obývacím pokoji nebyla. Vyšel jsem na chodbu a uviděl, jak se plazí po čtyřech k Alici, která seděla na botníku s hlavou složenou v dlaních. Hope se postavila a chytila se pevně botníku. Poté přehmátla a jednou rukou se chytila Alice za nohu.
„Mama?“ řekla Hope tiše, Alice nijak nereagovala, Hope znovu přehmátla a tentokrát se držela Alice oběma rukama.
„Mama,“ oslovila ji znovu Hope, ale tentokrát trochu plačtivě. To Alici probralo a podívala se na Hope, která stála opřená o její nohy. Vzal jsem telefon a vytočil svého bratra.
„Děje se něco, Danieli?“ zeptal se okamžitě, jak to zvednul.
„Přiletíme až zítra, mám tu jednu komplikaci, kterou musím naléhavě řešit,“ řekl jsem mu. „Řekni vládcům, že musím balit kvůli malé dceři, na to skočí.“
„Dobře, pokusím se ti získat čas do zítra,“ povzdechnul si a zavěsil.
„Co teď bude dál?“ zeptala se mě Alice a vytáhla si Hope k sobě na klín. Přešel jsem k nim a posadil se na zem přímo naproti nim. Ryan šel za mnou a sesunul se podél zdi vedle mě.
„Já nevím, Alice,“ pokrčil jsem rameny.
„Jak moc nebezpečné je to tvé tajemství?“ podívala se na mě.
„Může tě stát i život a nejen tvůj,“ odpověděl jsem jí.
„Ale Damien tvé tajemství ví,“ konstatovala.
„Asi si spojil jisté souvislosti,“ znovu jsem pokrčil rameny. „Neřekl jsem mu to ale.“
„Proč jsi tak reagoval do toho telefonu na Altaira a jeho bratra?“ zeptala se mě, Ryan okamžitě sebou trhnul, když uslyšel to jméno.
„Protože Altairův bratr Darim je můj biologický otec,“ odpověděl jí Ryan.
„Počkej, jak to myslíš?“ nechápala Alice. „Já myslela, že jsi synem Daniela.“
„Nyní jím jsem, ale vždy jsem nebyl,“ řekl Ryan tiše. „Mé původní jméno bylo Ryan Daniel Auditore. Býval jsem synem Darima Auditore a Sophie Auditore.“
„Kdo je Sophie Auditore?“ ptala se Alice dál.
„Dcera Altaira,“ odpověděl jsem jí tiše, „a moje první pravá láska. Měli jsme spolu něco, když jsem byl člověk ještě, ale pak jsem zbouchnul Ashley a vzal si ji, takže pak jsme se už neviděli.“
„Nikdy o těch, které jsi miloval, nemluvíš,“ podotkla tiše Alice.
„Není moc o čem mluvit, Alice,“ pokrčil jsem rameny.
„Proč ne?“ nechápala. „Pokud počítám, tak jsi měl něco minimálně s třemi ženami.“
„Ale o všechny jsem přišel, Alice,“ podíval jsem se na ni. „Sophii zabil její vlastní otec kvůli tomu, že ukrývala Ryana před Darimem, Ashley přeměnili a já na ni zapomněl, a když jsem si vzpomněl, tak byla už s Damienem, a Caroline zemřela, když se narodila Hope.“
Alice se chtěla ještě na něco zeptat, ale Ryanovi zakručelo v žaludku, takže jsem se zvednul a šel mu dát oběd. Pro Hope jsem připravil mléko, které si ode mě Alice hned vzala a začala ji krmit.
Neměl jsem ani hlad, takže jsem odešel z kuchyně a vydal se do sklepa, kde jsem měl udělanou tělocvičnu. Byla upravená speciálně pro můj druh, takže vydržela upíří sílu a podobně. Přešel jsem k boxovacímu pytli a začal do něj bušit. Dal jsem do ran celou svou frustraci.
„Jaspere!“ uslyšel jsem a probral se z transu, přestal jsem boxovat a otočil se. Uviděl jsem Alici, jak stojí na schodech a dívá se na mě.
„Co se děje?“ zeptal jsem se jí.
„Děje se to, že jsi tu zavřený už několik hodin,“ odpověděla mi. „Dala jsem už Hope spát, Ryan už je také vykoupaný a leží. A ty by sis měl jít ošetřit ruce.“
Podíval jsem se na své ruce a uviděl, že je mám rozedřené od boxování, jen jsem nad tím mávnul rukou a otřel si krev do ručníku. Alice ihned viděla, jak se mi ty odřeniny hojí, jen povytáhla obočí, ale nic neříkala.