Princ Smrti - Fantom 13. kapitola
XIII. Pouto
Jasper
Opravdu mi řekla, že mě miluje, nebo se mi to jen zdálo? Ptal jsem se sám sebe, držela mě pořád za ruku a s láskou se mi dívala do očí.
„Jestli mi nevěříš,“ řekla mi, „nandej si masku a já ti to řeknu znovu.“
Byla tak odhodlaná, neudělal jsem to, ale přesto mi to prostě přišlo neuvěřitelné. Po chvilce ticha to vzala sama do svých rukou, sáhla mi na opasek, kde jsem měl masku, kterou mi z něj sundala. Přiložila mi ji k obličeji a já cítil, jak sílím, a má světlá stránka se vytrácí. Jenže teď to bylo něco jiného, pořád jsem cítil lásku k Alici, teď se nevytratila.
„Miluju tě,“ řekla mi, dala mi ruku za krk a přitáhla k sobě.
„Nenechám tě odejít,“ zašeptala, „nepřežila bych to bez tebe.“
Nemohl jsem na to nic říct, protože mě hned na to políbila. Zavřel jsem oči a vychutnával si ten polibek. Zajel jsem si rukou na okraj masky a opatrně si ji sundal tak, abych nepřerušil polibek. Alice mi ji vzala a sama připla k opasku. Objala mě kolem krku a tím si mě více přitiskla k sobě.
Najednou mě začala neuvěřitelně bolet hlava, odtrhnul jsem se od Alice a zhroutil se bolestí na kolena.
„Jaspere, co se děje?“ ptala se mě Alice vyděšeně.
„Nevím,“ zašeptal jsem s bolestí v hlase, ta bolest byla neskutečná, zavřel jsem oči a ucítil, jak mi tečou slzy. Alice mi je něžně setřela, ale nic víc neudělala, nemohla.
„Lásko,“ zašeptala a hladila mě po tváři.
Alice
Jasper se zhroutil v bolestech do sněhu a mě v hlavě se tvořil nějaký tlak, jako bych měla dostat vizi, takže jsem to trochu ignorovala.
Pak najednou jsem něco ve své hlavě uslyšela, byl to Jasperův hlas, ale on přece nemluvil. Jasper se na mě zmateně podíval, asi také slyšel můj hlas ve své hlavě.
„Co se to děje?“ zeptala jsem se strachem v hlase.
„Myslím, že se mezi námi utvořilo nějaké pouto,“ zašeptal. „Něco podobného jsem zažil, když se mi tvořilo pouto s Lucasem, ale tamto nebylo tak bolestivé.“
„Mám strach, Jazzi,“ řekla jsem.
„Já vím, Alice, cítím to,“ přikývl a přenesl nás do Sídla.
„Danny, Alison,“ zavolal, před ním se najednou objevili jmenovaní.
„Co se děje, Jazzi?“ zeptal se Danny.
„Potřebujeme vaši pomoc,“ odpověděl mu Jasper. „Mezi námi se utvořilo pouto, ale nevíme jaké.“
Alison si mě pořádně prohlédla a pak Jaspera a řekla: „Máte pouto pravé lásky.“
„Vždyť to ale můžeme mít jen my,“ namítl Jasper.
„Nemusí tomu tak být vždy,“ zavrtěla hlavou Alison. „Pro to, aby pouto vzniklo, musí být aspoň jeden vyšší druh upíra, a pokud je tolik silný, nepotřebuje se, aby byl i ten druhý vyšší upír. Protože síla k tomu, aby se pouto vytvořilo, se vezme od toho silnějšího. Ale je pravda, že toho silnějšího to více bolí, když se pouto vytváří. Takže to je zas nevýhoda.“
„Jenže pouto má ještě jednu nevýhodu na začátku,“ řekl Danny.
Jasper
Chtěl jsem se už Dannyho zeptat, jaký problém to zase je, ale předtím jsem jemně pohladil Alici po tváři. Ztuhla, chytila se za hlavu a zhroutila se mi do náruče.
„Alice!“ vykřikl jsem.
„Jaspere, uklidni se,“ nařídil mi Danny. „Tím, že budeš vyvádět, ještě jí to zhoršíš.“
Měl jsem strašný strach o Alici, ale poslechl jsem ho. Alison mi vzala Alici z rukou a Danny mi položil ruce na ramena. Cítil jsem Aliciny pocity a slyšel v hlavě její zmatené myšlenky, které byly provázené její bolestí.
„Alice, to bude dobré, nepoddávej se tomu,“ říkala jí Alison.
„Co se to děje?“ zeptal jsem se Dannyho.
„Alici pohltilo vaše pouto, stává se to na začátku, když to ještě neumíte ovládat, většinou to postihne toho slabšího,“ vysvětlil mi Danny. „Tvůj dotyk vzbudil ve vás dvou takové emoce, že to Alici pohltilo.“
„Takže se jí teď nesmím dotknut?“ zeptal jsem se.
„To ne,“ zasmál se, „ale nesmíte na to jít moc rychle. Teď byste měli spíš jít někam, kde budete sami, a zvyknete si na pouto.“
„Dobře,“ přikývnul jsem a podíval se na Alici, která se pomalu pomocí Alison stavěla na nohy. Přešel jsem k nim a přenesl nás na jedno místo, které nikdo nezná.
„Jazzi, kde to jsme?“ zeptala se mě Alice.
„Na ostrově u Afriky,“ odpověděl jsem jí. „Tady budeme mít trochu klidu.“
„To je dobře,“ usmála se a se chvějící rukou mě uchopila. Naštěstí se nic nestalo, třeba to bude jednodušší, než jsme si mysleli.
Alice
„Jazzi, nech toho,“ smála jsem se, když mě lechtivě líbal na krku. Uběhlo už pět dní a my jsme naše pouto krásně ovládali. Byli jsme si teď blíž než kdy jindy.
Nebo co? Ozval se mi v hlavě jeho hlas, ani se neobtěžoval odtáhnout a dál mě líbal. Chtěla jsem ho trochu plácnout, ale ucítil můj úmysl v myšlenkách a chytil mi ruku těsně u jeho tváře.
To se ti to nelíbí? Zeptal se mě a začal mě líbat ještě víc, uvolnila jsem se a zavřela oči. On prostě věděl jak na mě, zasmál se a odtáhnul se. Otočila jsem se na něj a povytáhla obočí.
Necháme si to na večer, usmál se a skočil salto do bazénu.
„Víš, že dva dny už jsi na mě nepromluvil?“ zeptala jsem se ho, když se po chvilce vynořil, a posadila se na okraj bazénu.
Vadí ti to? Zeptal se mě a opřel se vedle mě o stěnu.
„Chybí mi tvůj hlas,“ přiznala jsem.
„Tak promiň,“ zasmál se, ponořila jsem se vedle něj a opřela se o jeho svalnatou paži.
„Víš, že je zvláštní, že jsme to pouto zvládli tak rychle,“ řekla jsem mu po chvilce.
„Mně to nevadí, protože jsem se nemohl pořád dívat, jak trpíš,“ řekl mi, trochu jsem se otřásla, když jsem uviděla jeho vzpomínku. Pohladil mě po paži a přitisknul k sobě. Zabořila jsem obličej do jeho nahé hrudi.
Jasper
Přitiskl jsem ji k sobě a hladil po zádech. Tady jsme měli od všech problémů svatý klid.
Zapadá slunce, řekla Alice a odtáhla se ode mě. Vylezli jsme z bazénu a zabalili se do osušek. Posadili jsme se na houpačku a pozorovali západ slunce.
Tady bych dokázala strávit věčnost, povzdechla si a já přitakal. Pohodlněji se o mě opřela a znovu se zadívala na zapadající slunce. Zavřel jsem oči a na nic nemyslel. Měl jsem dokonale čistou hlavu, což se mi už hodně dlouho nepovedlo.
Ucítil jsem na tváři její jemný dotyk, hladila mě něžně po tváři. Otevřel jsem oči a podíval se na ni. Usmála se na mě, na nic nemyslela, jen si užívala tento okamžik.
Půjdeme dovnitř? Zeptal jsem se, přikývla. Vzal jsem ji do náruče a zašel dovnitř. Posadili jsme se v obývacím pokoji před krb, mávnul jsem rukou a oheň začal hořet. Alice mi seděla na klíně a opírala se o mě, já sám byl opřený o pohovku za sebou. Po chvilce se otočila a posadila se na mě obkročmo. Přiblížila se ke mně a políbila mě na čelist. Jemnými polibky mi putovala po čelisti až na krk, bylo to tak příjemné. Rukama mě hladila na břiše, smyslně mi přejížděla po břišních svalech, ani nevím proč, ale vždy, když se mne dotkla na jednom svalu, zatnul jsem celé břicho. Moc dobře to věděla, proto mě tam celou dobu hladila.
Už jsem to pak nemohl vydržet a opatrně jsem strhnul Alici pod sebe.
Ty jsi mi to zkazil, postěžovala si, když jsem se k ní skláněl. Povytáhnul jsem obočí a ona se mi jen uraženě dívala do očí. Zasmál jsem se a chtěl ji políbit, otočila hlavu.
Tak fajn, řekl jsem ji a zvedl se. Znovu jsem se opřel o pohovku, Alice se zvedla na loktech a zmateně mě pozorovala.
Alice
On mě normálně provokuje, pomyslela jsem si, jen se zasmál a dál se díval do ohně. Chvilku jsem čekala, co bude dělat, pak jsem se rozhodla. Mé rozhodnutí vyvolalo vizi.
Leželi jsme s Jazzem na zemi, on byl nahoře a líbal mě na krku. Poddávala jsem se mu.
Jazz se na mě podíval a povytáhnul obočí. Skousla jsem si ret, tohle jsem zrovna v úmyslu neměla, ale pak jsem se zvedla, přitáhla si ho k sobě a políbila ho.
Něžně mě líbal a pokládal zpátky na zem do měkkého koberce. Ocitla jsem se pod ním jako v té vizi, věděla jsem, že to teď přijde, a ani jsem se nebránila. Naposledy mě políbil na rty a pak se přes čelist jemnými polibky dostal na můj krk. Líbal mě tam a já byla jako v sedmém nebi.
Po chvilce jednou rukou zabloudil na má záda, kde rozepnul zapínání od horního dílu mých plavek, které mi hned sundal, se spodním dílem nebyl pozadu.
Já chvilku bojovala s jeho plavkami, než si je pak sundal sám, v jeho myšlenkách jsem slyšela pobavení, které nebylo nijak moc velké. Něžně se do mě dostal a já zasténala. Pohlédl mi do očí a políbil mě. Chvilku mě líbal a pak jeho jazyk se mými pootevřenými rty opatrně prodral k mému.
Nevěděla jsem, co dělat. Tohle mi ještě nikdy neudělal, ale během okamžiku mě to naučil a naše jazyky si spolu něžně hrály. Pohyboval se ve mně, ale nikdy jsem ho nezkusila pojmout celého.
Nyní do mě pronikal hlouběji a zažívala něco, co jsem ještě nikdy nepoznala. Vnikl do mě až na doraz a já přidušeně zasténala. Nedostávalo se mi kyslíku, i když jsem ho nepotřebovala.
Zrychlil přírazy a já se pomalu blížila k vrcholu, pak to ve mně vybuchlo. Takovou vlnu emocí jsem ještě nikdy nezažila, cítila jsem i jeho emoce, ale pouto mě nepohltilo.
Naposledy mě něžně políbil a lehnul si vedle mě, položila jsem mu hlavu na hruď a nechala se přitisknout k němu.
„Omlouvám se, nechal jsem se unést emocemi,“ zašeptal, ztuhla jsem a zvedla se.
„Jazzi, mě to nevadilo,“ řekla jsem mu, „tohle jsem ještě nikdy nezažila.“
„A nelíbilo se ti to,“ dodal, když jsem se nadechovala.
„Myslíš, že bych došla k vrcholu, kdyby se mi to nelíbilo?“ zeptala jsem se ho, podíval se na mě. Cítila jsem jeho hanbu, za kterou se styděl.