Princ Smrti - Fantom 14. kapitola
XIV. Lucasův únos
Jasper
Styděl jsem se za to, jak jsem si vzal Alici, jenže ona mi tohle rozmlouvala. Ano, cítil jsem tu vlnu emocí, která mě také pohltila, ale tohle jsem si k ní nikdy neměl dovolit.
„Jazzi, nelituj toho, já toho nelituju,“ pohladila mě po tváři. „Mně se to líbilo, ani nevíš, jak moc se mi to líbilo.“
„Vím, cítil jsem to,“ přiznal jsem.
„Tak proč se tady dohadujeme?“ povytáhla obočí. „Tahle změna se mi líbila, konečně jsem poznala vášnivějšího Jaspera.“
Trochu jsem se zasmál, pohladila mě po nahé hrudi.
„Kde ses tohle vlastně naučil?“ zeptala se mě zvědavě, zhluboka jsem se nadechnul. O tomhle tématu jsem nerad mluvil a ona to vycítila: „Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš, jen mě to zajímalo.“
„Ne, řeknu ti to, máš právo to vědět,“ řekl jsem jí.
„Tak podívej,“ pobídla mě, také jsem se posadil a chytil ji za ruce.
„Po smrti Ashley, jsem se zhroutil,“ vyprávěl jsem jí. „Několik měsíců mi trvalo, než jsem se z toho dostal. Upnul jsem se k práci, ale tenkrát jsem byl velice žádaný, co se týkalo společenského života. Můj rod byl vždy velmi vážený, hodně mě zvali na různé večírky. Já jsem tenkrát vycítil příležitost, začal jsem svádět různé ženy.“
„Bylo jich hodně?“ zeptala se mě, když jsem se odmlčel, přikývl jsem.
„Kolik asi?“ ptala se dál.
„To přesně nevím, ale hodně,“ řekl jsem. „Tenkrát jsem chtěl utěšit nějak tu bolest a ty ženy se mi dobrovolně nabízely. Byl jsem podle všech dobrá partie. Mladý, úspěšný a bohatý major, sen každé ženy.“
„Máš nějaký velký úspěch?“ zeptala se mě se zájmem, nic mi nevyčítala, prostě to brala, jak to bylo.
„Svedl jsem ženu i dceru generála,“ odpověděl jsem jí.
„Obě najednou?“ podivila se, zasmál jsem se: „Ne, lásko, každou jindy, trojku jsem snad nikdy neměl.“
„Snad?“ povytáhla obočí.
Alice
„Oprava, nikdy,“ opravil se s úsměvem.
„Takže já mám za manžela Casanovu,“ podotkla jsem.
„Tak pozor,“ usmál se, zasmála jsem se a pohladila ho po tváři.
„Teď už jím nejsem, stojím o jedinou ženu a to jsi ty,“ řekl mi vážně.
„Já vím,“ přiblížila jsem se k němu, přitáhl si mě k sobě a něžně políbil.
Najednou ztuhnul, jeho myšlenky byly strašně zmatené.
„Co se děje?“ zeptala jsem se ho, zvedl ruku, abych byla zticha. Poslechla jsem ho a on zavřel oči. Soustředil se na něco, ale nevěděla jsem na co.
„Něco je s Lucasem, necítím ho,“ odpověděl mi po chvilce. „Musíme domů.“
Zvedl se a rozběhnul do pokoje. Běžela jsem za ním, zaběhl do šatny a hodil na sebe první oblečení, které mu padlo pod ruku. Také jsem se oblékla, chytil mě za ruku a přenesl nás domů, kde nikdo nebyl.
„Danny,“ zavolal Jasper a jmenovaný se před námi objevil. Byl celý zničený a v očích měl bolest.
„Co se stalo?“ zeptal se ho.
„Napadli tvou rodinu,“ řekl mu. „Rumuni Lucase někam odvlekli.“
Jasper
„To ne,“ zašeptal jsem, cítil jsem, jak se mi podlomila kolena. Alice ke mně přiklekla a objala mě. Ona jediná z naší rodiny věděla, že mám s Lucasem velice silné duševní pouto, které nám dovoluje spolu komunikovat myšlenkami.
„Je někdo mrtvý?“ zeptal jsem se Dannyho po chvilce, když jsem se dokázal uklidnit.
„Ne, ale hodně nás je zraněných, více než polovina jsou znovu lidi,“ odpověděl mi.
„Aspoň, že nikdo nezemřel,“ oddechnul jsem si. „A co Alec?“
„Ten s námi nebyl,“ řekl mi. „Nechali jsme ho v Sídle a tvá rodina se vydala za Rumuny.“
„Vždyť proti nim nemají šanci, Děti nedosahují v boji ani Novice,“ narovnal jsem se.
„Mistři nejsou lidé,“ řekl mi.
„Tohle po vás nemohu chtít,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Musíš je zachránit,“ řekla mi Alice
„Ale ne za cenu života Mistrů,“ řekl jsem.
„Nemáme na vybranou, pokud nechceš, aby padli do pasti Rumunů,“ podotkl Danny.
„Zavolej je,“ povzdechl jsem si.
„Leah, Sethe,“ zavolal jsem, mí strážci se přede mnou objevili.
„Jdeme s tebou, Jazzi,“ řekli mi, jakmile se přede mnou objevili. Přikývl jsem, mávl rukou a na ramenou se mi objevil plášť Fantoma.
Alice
„Přenesu tě do Sídla, tady jsi v nebezpečí,“ řekl mi a chytil můj obličej do dlaní.
„Buď opatrný,“ pohladila jsem ho po hrudi, zavřel oči a políbil mě na čelo. Sáhla jsem mu na opasek, sundala z něj masku a dala mu ji na obličej.
Otevřel oči a jeho výraz ztvrdnul, ale v jeho černých očích jsem pořád viděla část lásky ke mně. Mávnul rukou a já se přenesla do Sídla.
„Alice,“ uslyšela jsem Alison, „dobře, že jsi tu, měla jsem strach, jestli vás Rumuni také nedostali.“
„Ne, byli jsme na ostrově u Afriky,“ ujistila jsem ji, „ale Fantom s Mistry a jeho strážci šli za Rodem Smrti.“
„Já vím, Danny mi to ukázal,“ poklepala si na spánek. Pochopila jsem a trochu se pousmála.
„Půjdeš mi pomoc odnést krev pro některé upíry?“ zeptala se mě.
„Jasně,“ přikývla jsem. Rozeběhly jsme se do mrazicího boxu, kde byla uskladněna krev.
„Kterou vezmeme?“ zeptala jsem se.
„Lví, je skoro stejně dobrá jako lidská a dodá ostatním sílu,“ odpověděla mi a otevřela velkou chladničku. Popadla několik lahví a vyšla ven. Také jsem vzala několik lahví a šla za ní. Rozeběhly jsme se do vedlejšího křídla a začaly rozdávat krev.
Během několika hodin se objevil Fantom, byl od krve, která ale nebyla jeho. Přešel ke mně a sundal si masku.
„Tak jak to vypadá?“ zeptala jsem se ho.
Jasper
„Byl to hotový masakr, skoro polovina Dětí zemřela a táta je vážně zraněný,“ odpověděl jsem jí.
„Jsi od krve,“ přejela mi po ruce, kterou jsem měl od něčí krve.
„Bojovali jsme jako lidé,“ vysvětlil jsem jí, chytila mě za ruku a otočila ji k sobě dlaní. Měl jsem tam centimetr hlubokou a dvacet centimetrů dlouhou ránu.
„To se za chvíli zahojí,“ mávl jsem nad tím rukou a ona mě pustila.
„A co Lucas?“ zeptala se mě.
„Nikde nebyl,“ zavrtěl jsem smutně hlavou. „Něco s ním je, ale já nevím, co.“
„Zjistíme to a zachráníme ho,“ pohladila mě po tváři. „Kde vůbec jsou ostatní?“
„Jsou v Sídle Rodu Smrti, schovávají se tam, navíc táta se musí z toho dostat, má to strašně na háku,“ odpověděl jsem jí.
„A co my?“ zeptala se mě a přitom hladila po ruce.
„Zůstaneme tady, musím se postarat o Armádu, jsem tu jeden z lékařů,“ řekl jsem. „Nebo pokud chceš, přenesu tě za ostatními.“
„Ne, zůstanu tu s tebou, nevydržela bych to bez tebe,“ zavrtěla hlavou. „Kdyby teď nebylo Alison, která mě zabavila, zbláznila bych se, když jsem byla bez tebe.“
„Je zvláštní, co dokáže jedno pouto,“ zasmál se Danny, který se vedle nás objevil i s Alison.
Alice
Jsme tu už týden, Jasper je pořád zavřený ve svém pokoji a snaží se něco vymyslet, přede mnou si své myšlenky chrání, takže nevím, na co myslí, ale jsi si jistá, že to má něco společného s Lucasem.
„Alice, můžeš pro mě něco udělat?“ zeptala se mě Alison, když jsme připravovaly sál pro diskotéku.
„Co?“ podívala jsem se na ni.
„Dostaň sem Jaspera, celý týden je zavřený, potřebuje se odreagovat,“ poprosila mě.
Nikam nechci, uslyšela jsem Jaspera ve své hlavě.
Jazzi, no tak, teď Lucasovi nepomůžeš, musíš si trochu odpočinout, přemlouvala jsem ho.
Ne, řekl prostě.
Jaspere, řekla jsem mu tvrdě, koukej se sebrat, Lucasovi nepomůžeš, když se budeš chovat jako troska, tohle by nechtěl.
Ty víš, jak na mě, co? povzdechl si poraženě, pousmála jsem se.
Přijď za hodinu, řekla jsem mu a vrátila se k práci.
„Přijde,“ usmála jsem se na Alison, která se usmála. Pokračovaly jsme v přípravách a po hodině se už sem začali trousit ostatní.
Mezi prvními přišel i Jasper se sklenkami v rukou, vzala jsem si od něj jednu a napila se. Danny s Alison si sedli za pult a začali pouštět hudbu. Jasper se posadil na pohovku a já se připojila k Bree a Stele, se kterými jsem se nedávno seznámila, ale byly jsme už teď hodně dobré kamarádky. Užívala jsem si hudbu a vlnila se do rytmu. Po chvilce se k nám připojila i Alison.
Ucítila jsem najednou velkou bolest, otočila jsem se na Jaspera a uviděla ho, jak sedí s obličejem v dlaních. Rychle jsem k němu doběhla, poklekla jsem k němu a sundala mu ruce z obličeje. Podíval se na mě a já uviděla, jak mu tečou slzy po tvářích.