Princ Smrti - Fantom 15. kapitola
XV. Oběť
Jasper
„Co se stalo?“ zeptala se mě Alice.
„Rumuni ho přeměnili v nelidskou stvůru, která nemá duši,“ vzlykl jsem. Alice nic neříkala, jen se ke mně posadila a pevně mě objala.
„Půjdeme se projít?“ zašeptala po chvilce, přikývl jsem. Vstali jsme a šli ven. Držela mě kolem pasu a já myslel na Lucase, který teď byl v zajetí Rumunů.
„Co mu udělali?“ podívala se na mě po chvilce.
„Nějak dostali živelné síly mých předků a dali je všechny do něj, tím mu nezbylo žádné místo pro duši,“ odpověděl jsem jí. „Je to jen teď bezcitný stroj na zabíjení.“
„Myslíš, že ho dokážeme dostat zpátky?“
„Nevím,“ pokrčil jsem rameny. „Je strašně silný, podle toho, co jsem slyšel, je neporazitelný. Má v sobě tři živly a tři hlavní moci.“
„Jaké hlavní moci?“ nechápala.
„Ke každému živlu se váže určitá moc, jako já mám oheň a telekinezi, k vodě patří empatie, ke vzduchu levitace a k zemi astrální projekce,“ vysvětlil jsem jí.
„A Lucas má všechny tyhle schopnosti?“ zeptala se s úžasem.
„Ano, ale o hodně slabší než já,“ přikývl jsem. „Spektra z něj zmizel a s ním i posilovač mocí.“
„Posilovač mocí?“ povytáhla obočí.
„Fantom mi posiluje mou moc Prince Smrti, mám ji třikrát nebo čtyřikrát větší než, kdybych byl pouze Princ,“ řekl jsem.
„Takže Spektra už neexistuje?“ zeptala se.
„Nevím,“ pokrčil jsem rameny a sáhl si na opasek, kde jsem měl jeho masku.
Alice
Jasper měl u sebe Spektrovu masku a možná to tak bylo dobře, protože on dokázal jediný Spektru zkrotit, a teď, když je jeho druhá stránka zničená, mohlo by se stát něco hodně zlého.
Vytáhl svou masku a podíval se na ni.
„Někdy se mi zdá, že s Fantomem zase splývám,“ zašeptal. „Ale teď ne v tom zlém slova smyslu. Dokážu bojovat sám za sebe a rozkazovat. Navíc má moc se zvětšila ještě více.“
„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se ho.
„Dřív jsem třeba musel pohnout rukou, abych vytvořil ohnivou stěnu,“ vysvětlil mi. „Teď stačí jen na to pomyslet.“
„Co tedy budeš s Lucasem dělat?“
„Nevím,“ pokrčil rameny a dal si zpátky masku na místo. Došli jsme ke stájím, o kterých jsem ani nevěděla. Jasper otevřel dveře a vešel dovnitř, všichni koně už spali až na jednoho, Bleska, který Jaspera očekával. Jasper k němu přešel a zabořil mu obličej do hřívy.
„Ahoj, kamaráde,“ zašeptal a poplácal ho po krku.
Jaspere, uslyšela jsem něčí hlas v jeho mysli, zmateně jsem se na ně podívala. Dívali si navzájem do očí.
Je mi to líto, znovu ten hlas.
„Já vím, Blesku, mě také,“ přikývl Jasper, takže ten hlas byl Bleska.
Přešla jsem k nim a Jasper mě chytil za ruku. Blesk se ke mně sehnul a čumákem mě opatrně šťouchnul do ramene.
„Ahoj, Blesku,“ pohladila jsem ho po čumáku, tlumeně zařhál. Jasper se pousmál a přivolal k sobě hřeblo. Podal mi ho do ruky a společně jsme začali hřebelcovat Bleska.
Jasper
Už měsíc vím, že Lucas je tou zrůdou bez duše, a situace v našem světě se rapidně zhoršila. Nikdo už nebyl v bezpečí, všichni se museli někam ukrývat.
Seděl jsem u svého stolu a díval se na dopis, který přišel Fantomovi. Alice neměla o ničem potuchy, na tohle jsem nemyslel.
„Děje se něco?“ přišla ke mně, podal jsem jí dopis a ona si ho přečetla. Podívala se na mě a zeptala se: „Půjdeš tam?“
„Ano, je to jediná možnost, kde můžu dostat Lucase,“ přikývl jsem. „Oni si ho hodně chrání.“
„Jdu s tebou,“ řekla mi.
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Buď jdeme oba, nebo ani jeden, Jaspere,“ dala mi ultimátum- „Už tě nemíním znovu ztratit.“
„Ale já nechci ztratit zase tebe,“ postavil jsem se a vzal její obličej do dlaní
„Nepřežil bych to,“ zašeptal jsem. „Tady jsi v bezpečí.“
„Nechci pořád sedět někde na zadku a čekat, jestli se mi vrátíš,“ zavrtěla hlavou.
„Alice, prosím poslechni mě a zůstaň tady,“ prosil jsem ji.
„Ne,“ odmítla, „chci být s tebou, chci ti stát po boku jako tvá právoplatná manželka. Nechci být pořád schovaná, nesnáším to.“
„Dobře,“ přikývl jsem, „běž se převléknout a hned přijď ke mně. Přeneseme se tam.“
Alice
Poslechla jsem ho, cítila jsem, že tohle není podvod, a on nechce jen získat čas. Rychle jsem na sebe hodila lepší oblečení a přešla k němu do pokoje. Byl už Fantomem, chytil mě za ruku a přenesl nás na nějakou mýtinu u lesa.
„Fantome, rád tě vidím,“ řekl mu Stefan, jakmile jsme se tam i s Armádou objevili.
„Já tebe ale moc ne,“ zavrčel Fantom zhnuseně, pak jsem uslyšela zalapání po dechu, podívala jsem se po směru toho zvuku a uviděla naši rodinu.
„Takže Rod Smrti je tu také,“ zasmál se Vladimir. „Ale kde máš Spektru?“
„Nepotřebuji ho a Fantoma také ne,“ řekl a sundal si masku. Všichni zalapali po dechu, Jasper se jen pomstychtivě usmál, pořád jsem v něm viděla Fantoma, i když jím už nebyl.
„Takže náš milý Princ Smrti je i nejmocnějším upírem,“ řekl Stefan- „Ty máš tedy poslední živel, který nám chybí do sbírky.“
„Ten živel nikdy nedostaneš,“ zavrčel Jasper, Stefan jen lusknul prsty a já uviděla Lucase, byl vzhledově pořád stejný, ale jeho oči byly celé černé. Natáhl ruku a naším směrem vytrysknul proud vody. Jasper nic nedělal, a když byla voda u nás, objevila se před námi ohnivá stěna.
„Jsem mnohem silnější než ten tvůj otrok,“ řekl Jasper povýšeně, choval se jako Fantom. Pustil mě, sundal si plášť a přešel doprostřed mýtiny. Lucas k němu také přišel a zaútočil na něj. Jasper se jen vyhýbal a sám útočil minimálně.
Pak se ale naštval, chytil se za hlavu a nechal se pohltit ohněm. Stala se z něj pochodeň, ale pořád myslel jako člověk. Rozběhnul se k Lucasovi, natáhnul ruku a zarazil mu ji do hrudi.
Cítila jsem, jak se do něj něco přesouvá, bylo to neskutečné. Najednou Lucas zamrkal a já uviděla jeho modré oči, které se hned protočily, a on se zhroutil na zem.
Jasper přestal hořet, také se zhroutil na zem ale pouze na kolena a držel se za hlavu. Cítila jsem z něj obrovskou bolest, nechápala jsem, co se děje.
„Ty jsi mi vzal mého vojáka,“ zařval Stefan.
„Ano, vzal jsem ti ho a můj živel už také nezískáš,“ zašeptal Jasper a pak z něj něco vytrysklo. Vznesl se nad zem a byl celý roztažený. Řval bolestí, kterou jsem ale necítila, pak se Rumuni začali rozkládat.
Došlo mi to, obětoval se pro Lucase a spojení všech čtyř živlů ho zabíjí.
:)
(Arlin, 3. 3. 2013 13:59)