Princ Smrti - Fantom 17. kapitola
XVII. Nemoc
Jasper
Probral jsem se, bylo mi strašné horko. Byl jsem celý zpocený a slabý.
„Jaspere, probudil ses,“ uslyšel jsem Setha.
„Kde je Alice?“ zeptal jsem se ho hned.
„Šla za tvou rodinou,“ odpověděl mi.
„Musíme za ní, jinak to špatně dopadne,“ řekl jsem mu, chtěl protestovat, ale já mu to nedovolil. Pomalu mě postavil a přenesl nás na louku¸ kde se zrovna Alice hádala s matkou o tom, kde bude Lizz.
Vložil jsem se také do toho a všechny pohledy se na mě stočily. Alice se ke mně rozeběhla, během sekundy byla u mě.
„Co tu děláš?“ zeptala se mě.
„Musel jsem za tebou,“ odpověděl jsem jí. „Chci s nimi také mluvit.“
„Tak mluv, Jaspere,“ vyzvala mě matka. „Proč jsi Fantom?“
„O tomhle ti nemusím nic říkat, byla to má volba, které sice lituji, ale teď s tím už nic neudělám,“ odpověděl jsem jí.
„Co tedy po nás chceš?“ zeptala se mě.
„Chci jedinou věc, svou dceru,“ řekl jsem jí.
„Tati,“ řekla Lizz, chtěla se ke mně rozeběhnout, ale matka ji zastavila.
„Pusť mě,“ vykřikla. „Chci za tátou a mámou!“
„Nikam nejdeš, Elizabeth,“ řekla jí matka.
„Alecu,“ řekl jsem, „běž pro Lizz.“
Alec přikývnul, sundal si masku a šel k Lizz. Matka couvla i s Lizz. Alec jim rozpojil ruce, chytil Lizz a společně přešli k nám.
„Půjdeme,“ nařídil jsem.
Alice
Jasper vydal povel a přenesli jsme se do Sídla. Seth s Leah nás přenesli k Jasperovi do pokoje, Jasper se hned zhroutil do postele.
„Neměl jsi tam chodit,“ pohladila jsem ho po čele, které měl úplně horké.
„Musel jsem,“ zašeptal unaveně, zvedl ruku a já ho za ni chytila.
„Miluju tě,“ zašeptala jsem a políbila ho na čelo.
„Já tebe taky, lásko moje,“ pohladil mě po tváři a zavřel unaveně oči.
„Odpočívej,“ řekla jsem mu, přikývl a během chvilky usnul. Seděla jsem u něj, stáhla jsem mu na čelo a zjistila, že má ještě větší horečku, než měl předtím.
Danny během chvilky přišel a zkontroloval ho, změřil mu teplotu. Měl horečku vysokou přes čtyřicet stupňů, Danny mu chtěl dát nějaká antibiotika, ale jeho tělo je nepřijímalo.
Ležel jen na posteli a spal, jeho tělo bojovalo s nějakou nemocí, s tím jsem si byla jistá.
*****
Uplynulo už několik dní, kdy se Jasper probudil. Pořád bojoval s teplotou, ale už se mu snižovala, naštěstí.
„Jazzi, měl bys odpočívat,“ řekla jsem mu, když už zase chtěl někam jít.
„Musím také trochu chodit, vždyť takhle nebudu mít žádnou fyzičku,“ pousmál se na mě a přitiskl mě k sobě. Jeho teplé tělo mě celou pohltilo.
Jasper
„Krásně hřeješ, víš to?“ zeptala se mě, zasmál jsem se: „A ty pěkně studíš.“
„Jaspere,“ přiletěl Danny, odtáhnul jsem se od Alice a podíval se na něj.
„Tohle musíš vidět,“ položil mi na stůl svůj notebook, posadil jsem se na židli a on otevřel jednu složku.
Uviděl jsem něčí ruku, na které byly mokvavé rány, podíval jsem se na Dannyho.
„Čí to je fotka?“ zeptal jsem se.
„Lily,“ odpověděl mi a já ztuhnul.
„Myslel jsem, že to budeš chtít vidět, navíc se mi podařilo ukrást vzorek její krve a krve několika dalších,“ ukázal mi ampulky s krví.
„Díky, Danny,“ řekl jsem mu.
„Ty tomu rozumíš více než já,“ položil mi na stůl ještě mikroskop. Připojili jsme ho k monitoru, takže jsem nemusel koukat do okulár. Byl to mikroskop, kde byly vidět skoro všechny buňky.
Dal jsem na sklíčko kapku krve Lily a podíval se na monitor.
„Co tam vidíš?“ zeptal se mě Danny.
„Vůbec nemá bílé krvinky,“ zašeptal jsem. „Je to strašně zvláštní, ale v té krvi nic není. Žádný vir nebo bakterie, která by je rozpustila nebo zničila.“
Alice
Jasper zkoumal Lilyinu krev a já se mu dívala přes rameno. Nerozuměla jsem tomu, ale z jeho myšlenek jsem něco pochopila.
„Kdy to vypuklo, nevíš?“ zeptal se Jasper Dannyho.
„Před pár dny se stali lidmi všechny Děti Smrti, co byli u té bitvy, kde jsi bojoval s Lucasem,“ odpověděl mu, Jasper se zarazil. Jeho myšlenky nedávaly smysl.
„Okamžitě běž najít Aleca a Lizz, už pár dní jsem je neviděl,“ rozkázal.
„Co se děje?“ zeptala jsem se ho.
„Lizz byla přece při tom útoku také, stejně jako my a oni,“ odpověděl mi a já pochopila, mohla také být nemocná.
„Jak ti voním?“ zeptal se mě naprosto nečekaně.
„Dobře, proč?“ nechápala jsem.
„Chtěl bych prozkoumat svou krev, ale nechci ti to moc ztěžovat,“ odpověděl mi.
„Můžeš se říznout, mě to vadit nebude,“ řekla jsem mu, přikývl. Vytáhl z šuplíku dýku a píchnul se do prstu. Vzal si do druhé ruky sklíčko a nechal kapku krve stéct na něj. Ranka na prstě se mu hned zacelila, zmateně se podíval na svůj prst.
„Takhle rychle jsem se ještě nehojil,“ vysvětlil mi, když jsem se ho chtěla zeptat, co se děje.
„Zadrž prosím tě dech,“ poprosil mě, poslechla jsem ho a on se říznul do žil na zápěstí. Začala mu téct krev, která ale měla zvláštní barvu. Byla nafialovělá, během minuty mu zápěstí srostlo a nezbyla tam ani jizvička. Jasper se zvednul a šel do koupelny, aby si mohl umýt zápěstí.
Jasper
Umyl jsem si zápěstí a vyšel z koupelny. Hned na to přiběhnul Danny s Alecem, který nesl Lizz v náruči. Byla celá posetá mokvajícími ranami. Alice zalapala po dechu a zhroutila se na kolena.
Teď jsem ji nemohl ale uklidnit, přišel jsem k Lizz a položil ji ruku na čelo. Horečku neměla, byla strašně ledová.
„Proč jste nepřišli dříve?“ zeptal jsem se Aleca.
„Nechtěla, abys to také chytil,“ odpověděl mi.
„Možná měla pravdu, můžeš to také chytit,“ řekl mi Danny.
„To je mi jedno, tady se jedná o mou dceru,“ zavrtěl jsem hlavou. „Nenechám ji zemřít.“
*****
„Měl bys jít spát,“ řekla mi Alice, když jsem ji vyzval, aby vstoupila.
„Stejně bych neusnul,“ zavrtěl jsem hlavou a promnul si oči. Alice ke mně zezadu přišla a položila mi ruce na ramena.
„Jsi úplně ztuhlý,“ zašeptala a opatrně mi začala masírovat krk a ramena. Zavřel jsem na okamžik oči a vychutnával si to.
Najednou jsem uslyšel obrovskou ránu, leknul jsem se a omylem vylil svou krev na vzorek krve Lizz.
„Sakra,“ zaklel jsem, najednou mě něco upoutalo na monitoru. Má krev se smíchala s Lizzinou a já uviděl nějaké zvláštní malé modré krvinky, které se shlukly kolem větších bílých a chránily je před něčím zeleným, co se tam zrovna objevilo.
Vykulil jsem oči, tohle jsem ještě neviděl.
„Děje se něco?“ zeptala se mě Alice, která se jen zmateně dívala na monitor.
Alice
„Má krev se omylem smíchala s Lizzinou a teď se tam děje něco hodně divného,“ vysvětlil mi. „Má krev obsahuje nějaké modré krvinky, kterých jsem si u sebe nedávno všimnul. V Lizzině krvi se teď objevilo něco zeleného, řekl bych, že je to nějaký druh zmutovaného viru, který chce napadnout mé bílé krvinky, ale ty modré je chrání a ničí ty zelené. Teď už tam není nic zeleného a mé modré krvinky se shlukují do skupinky stejně velké jako bílé krvinky, ve které se mění.“
„Takže to znamená co?“ zeptala jsem se trochu nechápavě.
„Pokud jsou mé teorie správné, mohli bychom dát Lizz mou krev, která by ji možná uzdravila,“ podíval se na mě. „Ale je to jen teorie.“
„Musíme to zkusit,“ řekla jsem, přikývl. Pak někdo zaklepal na dveře, Jasper vyzval dotyčného dál a dovnitř vešel Danny.
„Já půjdu vedle za Lizz, stejně bych vám jen překážela,“ řekla jsem jim a chtěla odejít.
„Nepřekážíš nám,“ chytil mě za ruku Jazz, políbila jsem ho na horkou tvář: „Stejně já těm vašim doktorským slovům nerozumím, takže bych tu byla zbytečně.“
Pustil mě a otočil se na Dannyho. Vešla jsem do vedlejšího pokoje a posadila se na postel k Lizz a Alecovi.
„Jak je na tom táta?“ zeptala se Lizz unaveně.
„Nic nechytil, ale pořád má teplotu,“ odpověděla jsem jí.
„Kolik?“ zeptal se Alec.
„Skoro čtyřicítku, ale snaží se, abych nic nepoznala,“ řekla jsem. „Jeho tělo se něčemu pořád brání podle Dannyho, ale je zvláštní, že, když je u sebe v pokoji, má teplotu menší.“
„A když je tady má ji větší,“ dodal Alec, přikývla jsem.
„Jeho tělo se možná brání té nákaze, kterou máš v sobě, broučku,“ řekla jsem Lizz a pohladila ji po vlasech.
Jasper
Danny mi vzal na mé požádání krev a připravil ji na další použití. Pak jsme zaslechli rozhovor Alice, Lizz a Aleca, bavili se o mně a mém stavu.
„Toho jsem si také všimnul,“ řekl mi tiše Danny. „Takže bys tam neměl chodit.“
„To je mi jedno,“ zavrtěl jsem hlavou. „Ale teď jedno vím jistě.“
„Co?“ zeptal se Danny.
„Šíří se to vzduchem,“ odpověděl jsem mu a vešli jsme do pokoje. Lizz se na mě podívala, přišel jsem k ní a přiklekl k posteli.
„Možná jsme našli způsob, jak tě z toho dostat,“ řekl jsem jí.
„Jaký?“ zeptala se.
„Dáme ti mou krev, která obsahuje modré krvinky, které ničí ten vir, co máš v sobě, a vytvoří ti nové bílé krvinky,“ vysvětlil jsem jí. „Ale když ti to dám, budeš mít i horečku asi, protože modré krvinky se budou hodně rozmnožovat, a tvé tělo začne bojovat s nákazou. Pokud tedy bude naše teorie pravdou.“
„Zkusíme to,“ přikývla, podala mi ruku a já jí do žíly vpíchnul svou krev. Zavřela oči.
„Její tep se zrychluje,“ zašeptala Alice. „Stejně jako tobě, když jsi byl v bezvědomí.“
„Teplota jí také stoupá,“ řekl Alec.
„Teď musíme chvíli čekat,“ řekl jsem a podíval se na ruku Lizz, jedna mokvající rána se o trochu zmenšila.
Alice
Uplynuly dva dny a Lizzin stav se pomalu lepšil, její tělo už nebylo samá rána. Sice ještě pár ran měla, ale pořád to bylo lepší než před dvěma dny. Měla sice pořád horečku, ale to patřilo k léčbě. Jasperova horečka se také zmenšovala, protože v Lizz už moc viru nebylo.
„Už zase nespíš,“ přišla jsem k němu, když seděl na zábradlí svého balkonu a pozoroval noční oblohu.
„Lucas se ještě neprobral,“ zašeptal. „Mám o něj strašný strach. Navíc má také horečku.“
„Bral jsi mu krev?“ zeptala jsem se.
„Má stejnou obranyschopnost jako já, ale teplota mu pořád neklesá,“ odpověděl mi. „Navíc se bojím o Lily a rodiče, i když mě zavrhli, jsou má rodina.“
„Co bys chtěl dělat?“
„Nějak bych je chtěl vyléčit, ale sám tam nemohu,“ řekl tiše.
„Co kdybych tam šla já a vzala s sebou Dannyho, je to také lékař,“ navrhla jsem.
„Nevím, jestli to je dobrý nápad, protáhne se to na hodně dlouho,“ podíval se na mě. „Nevydržím to bez tebe.“
„Vrátím se co nejdříve,“ povzbudila jsem ho.
:)
(Arlin, 10. 3. 2013 10:55)