Princ Smrti - Fantom 18. kapitola
XVIII. Povinnosti
Jasper
„Tak se mi vrať brzy,“ pohladil jsem ji po tváři. „Vem si s sebou několik Mistrů a Bojovníky, radši, já jim moc nevěřím.“
„Dobře,“ přikývla a já stiskl své znamení, do haly před můj pokoj přišli Mistři a Bojovníci.
„Co se děje, Jaspere?“ zeptal se mě Diego.
„Potřeboval bych od vás něco,“ přiznal jsem. „Alice chce jít do Sídla Rodu Smrti a pomoci tam někoho vyléčit. Chtěl bych, aby s Alicí šli Bojovníci a pět Mistrů.“
„Já půjdu,“ řekl Danny. „Jsem doktor, budu tam prospěšný.“
Nakonec se přihlásil ještě Dominick, Michael, Tim a Zach, kteří patřili k Mistrům, Bojovníci souhlasili všichni.
„Já půjdu také,“ přišla k nám Leah. „Vím, kde to je, takže nás tam mohu dostat.“
„Dobře, Leah,“ přikývl jsem.
„Půjdeme hned, čím dřív to budeme mít z krku, tím dřív se vrátíme domů,“ řekl Danny, přitáhl si k sobě Alison a políbil ji. Alice mě opatrně objala a zabořila mi obličej do hrudi.
„Bude mi chybět ten tvůj tlukot srdce,“ zašeptala, zasmál jsem se a políbil ji do vlasů.
„Máš pro všechny krev?“ zeptal jsem se Dannyho.
„Počítal jsem s tím, že mě tam pošleš,“ usmál se na mě. „Takže jsem vzal několika lidem krev a prozkoumal ji. Máme stejnou mutaci krve jako ty, takže…“
„Jasně,“ přikývl jsem s úsměvem.
„Tak půjdeme?“ odtáhla se ode mě Alice, všichni přikývli.
„Budu tady s tebou,“ poklepala si na spánek. Usmál jsem se a pustil ji.
Alice
Přešla jsem k Leah, všichni jsme se chytili za ruce a chtěli se přenést.
„Moment,“ řekl rychle Jasper, přešel ke mně. Dal zápěstí se svým znamením dlaní nahoru a stiskl dlaň v pěst. Znamení se mu rozzářilo a ze světla vyšel náhrdelník s medailonem. Dal mi náhrdelník na krk se slovy: „Tohle je náhrdelník, který mi dává moc nad Dětmi Smrti, je to sice jen kopie, ale budou tě muset poslouchat stejně jako mě.“
„Děkuju,“ řekla jsem mu a Leah nás přenesla. Objevili jsme se v hale, kde bylo několik Dětí. Seběhli se k nám a obklíčili nás.
„Kdo jste a co tu chcete?“ zeptal se jeden muž.
„Jsem manželka Prince Smrti,“ představila jsem se. „Jdu za svou rodinou.“
„Vy sem nemůžete, Paní to nakázala,“ zavrtěl hlavou a chtěl mě chytit za ruku.
„Dotkni se jí a zabiju tě,“ zavrčela Leah a postavila se přede mně.
„Na mě si nedovoluj, psisko,“ zavrčel, Leah si jen odfrkla a ten muž na ni skočil.
„Dost,“ rozkázala jsem, poslechnul mě, musel.
„Jak jsi to udělala?“ zeptal se mě, ale zůstal na místě.
„To je má věc,“ odpověděla jsem mu. „Odveď nás za Carlislem.“
„Dobře,“ přikývl poraženě. Děti Smrti se kolem nás shlukly a nejspíše hledali nějakou slabinu.
„Bojovníci, utvořte kruh kolem nás,“ nakázal tiše Danny a přešel ke mně.
„Mistři, kolem mě, Leah a Alice utvořte také kruh,“ objal mě kolem ramen, aby měl jistotu, že se mi nic nestane.
„To máš nařízené od Jazze, že mě máš takhle chránit?“ zeptala jsem se ho.
„Jednou chránil Alison, když jsme bojovali,“ odpověděl mi. „Šli pro mě k Rumunům, dlužím mu to. Navíc svému nejlepšímu kamarádovi nenechám umřít ženu, kterou bezmezně miluje.“
Jasper
„Jazzi, nerad to říkám, ale máme problém s novorozenými,“ řekl mi Diego.
„Proč?“ zeptal jsem se ho.
„Když všichni z Rodu onemocněli, všichni upíři na jihu toho využili a vytvořili si armády,“ odpověděl mi. „Hrozí, že se náš svět prozradí.“
„Postaráš se o to?“
„Jasně,“ přikývl.
„Pomůžu mu,“ přidal se Tyler. „Teď je na nás udržet pořádek v našem světě, ty musíš odpočívat, chceme totiž našeho vůdce, upíra, zpátky.“
„Dobře,“ pousmál jsem se, „vemte si Novice a Dozorce na to. Myslím, že by to mělo stačit.“
„Ty hele nechceš se nás všech zbavit, abys nebyl pod kontrolou?“ zeptal se mě Ryan.
„Víš, že to není špatný nápad,“ povytáhl jsem jedno obočí.
„Tak na to zapomeň,“ usmál se na mě medově, jen jsem pokrčil rameny a odešel do svého pokoje.
„Jaspere, mohu?“ uslyšel jsem Maria.
„Jistě, pojď dál,“ vyzval jsem ho.
„Co se děje?“ zeptal jsem se ho, když se posadil do křesla naproti stolu.
„Rod Smrti má pořádat za dva týdny ples, kde se má oficiálně představit jako vládnoucí rod, ale teď, když jsou všichni nemocní, není nikdo, kdo by je zastoupil,“ odpověděl mi.
„Tak ten ples můžeme uspořádat my, ještě pořád jsem Princem Smrti,“ řekl jsem mu.
„Ještě pořád?“ povytáhl obočí.
Alice
Dovedli nás do nějakého pokoje, kde nikdo nebyl.
„Kde to jsme?“ zeptala jsem se.
„To jste si vážně mysleli, že vás tu jen tak necháme?“ povytáhl obočí. „Máme nařízeno vás zabít, když přijdete.“
„Nemůžeš nás zabít, přišli jsme v míru,“ řekl Danny. „Navíc máme něco, co dostane ostatní z té nemoci.“
„Jak vám máme v tomhle věřit? Jste z Fantomovy Armády,“ zavrtěl hlavou.
„Nyní nejsme, nyní jsme Princova Armáda,“ řekl mu Danny.
„Prostě nás odveď za Carlislem a hotovo,“ nakázala jsem mu.
Chtěl se vzpírat, ale já stiskla náhrdelník a on musel uposlechnout.
„Dobře,“ přikývnul neochotně a odvedl nás do Carlislovy pracovny.
„Danny, Leah, pojďte se mnou,“ řekla jsem. „Ostatní tu zůstanou a prosím nepouštějte se s nimi do křížku.“
„Neboj, Alice,“ řekli mi a já, Danny a Leah jsme vešli dovnitř. Carlisle seděl nad složkami a prohlížel si je.
„Alice, co tu děláš?“ zeptal se mě, když mě uviděl.
„Přišli jsme vám pomoc,“ odpověděla jsem mu.
„Vy víte, co se děje?“ povytáhl obočí.
„Lizz to také chytila,“ přikývla jsem. „Ale pomalu se z toho naštěstí dostává.“
„Jak jste tedy to vyléčili?“ zeptal se, já se podívala na Dannyho, který přešel ke Carlislovi a podal mu složku. Carlisle si ji vzal a začetl se do ní.
„Jdu za Lily,“ oznámila jsem.
„Měla bys zůstat tady, není tu bezpečno pro tebe,“ řekl mi Danny.
„Půjdu s ní,“ řekla Leah. „Ochráním ji.“
„Dobře, Leah, dej na ni pozor,“ přikývl Danny.
„Děláte, jako bych byla nesvéprávná,“ řekla jsem trochu naštvaně.
Jasper
„Jednou se to všechno dozvíš,“ slíbil jsem mu. „Ale teď o tom nechci mluvit, Mario.“
„Dobře,“ přikývnul, „kdy začneme s přípravami?“
„Mohl by sis vzít s sebou Hlídače, ti vždy chtějí něco připravovat a ne moc bojovat,“ navrhnul jsem mu, „já potřebuji aspoň týden, abych se trochu zotavil, a navíc Lizz je ještě nemocná.“
„Tak já půjdu,“ zvednul se. „Můžu si vzít s sebou Bree a Alison?“
„Jistě,“ přikývl jsem, „ale Aleca mi tady nech.“
„Neboj se,“ usmál se a odešel. Vstal jsem a vyšel ze svého pokoje, vydal jsem se za Lucasem. Vešel jsem do jeho pokoje, byl pořád v bezvědomí. Sáhl jsem mu na čelo, už nebyl tak horký, teplota se mu konečně začala snižovat.
Najednou se pohnul, zamrkal a otevřel pomalu oči. Rozhlédl se kolem, jeho pohled se zastavil na mě.
„Jaspere, co se stalo? Proč jsem člověk?“ zeptal se mě zmateně.
„Ty si nic nepamatuješ?“ zeptal jsem se ho.
„Poslední, co si pamatuju, jak mě zajali Rumuni a něco do mě dávali, pak mám výpadek,“ odpověděl mi.
„Buď rád, že si to nepamatuješ,“ řekl jsem mu.
„Jaspere, řekni mi, co se stalo,“ řekl mi. „Byl jsem v nějakém světě a bavil se Spektrou. Řekl mi, že jsi mě zachránil, ale já to nějak odnesl, proto jsme spolu splynuli.“
„Rumuni z tebe udělali vraždící monstrum,“ zašeptal jsem. „Neměl jsi duši, bylo to horší než tenkrát, kdy jsme v sobě neměli ani kousek dobrého citu.“
„Co přesně se mnou udělali?“ ptal se mě dál.
„Dali do tebe tři živly mých předchůdců,“ odpověděl jsem mu. „Byl jsi skoro neporazitelný, vysál jsem z tebe tu sílu a tím tě z toho dostal.“
„Díky, brácho,“ pousmál se na mě
Alice
„Promiň, ale jde nám o tvé bezpečí, Jasper by nepřežil, kdyby se ti něco stalo,“ řekl mi Danny, přikývla jsem a i s Leah odešla za Lily.
Šly jsme do jejího pokoje, Děti Smrti nám šly z cesty, protože Leah vypadala hodně nebezpečně.
„Alice, co tu děláš?“ zeptala se mě Lily, když jsem vešla do jejího pokoje.
„Přišli jsme vás z toho dostat, Danny s Jasperem dokázali najít lék,“ posadila jsem se k ní na postel.
„Od vás je někdo nemocný?“
„Jen Lizz, ale ta se z toho dostává,“ odpověděla jsem jí. „Jasper a ostatní jsou proti tomu imunní, jak se zdá.“
„A co Lucas?“ zeptala se mě.
„Nevím, Jasper moc o něm nemluví, jediné, co vím, že je pořád v bezvědomí a má strašnou horečku,“ řekla jsem tiše. „Jeho tělo bojuje také s tou nemocí.“
„Teď bych měla být s ním a ne tak daleko od něj,“ rozplakala se, „je mi to strašně líto, ale teď už mu to nebudu moc říct, umírám a on také.“
„Neumřeš, Lily, Jasper to nedovolí, nikdo z vás dvou nezemře,“ přesvědčovala jsem ji.
„Jak to můžeš vědět?“ podívala se na mě.
Protože se probudil, ozval se mi Jasperův hlas v hlavě.
„Probudil se,“ řekla jsem jí.
„Jak to víš?“
„Od Jaspera,“ odpověděla jsem jí. „Máme spolu pouto.“
„Od kdy?“ podivila se.
„Když jsem se smířila s tím, že je Fantom,“ řekla jsem. „Teď Jasper už není rozdvojená osobnost, protože splynul s Fantomem. Maska mu teď jen mění podobu, je úplně jiný, ale přesto ho miluju.“
:)
(Arlin, 14. 3. 2013 20:53)