Princ Smrti - Fantom 19. kapitola
XIX. Ples
Jasper
Uplynul už týden a já se konečně stal upírem, Diego s Hlídači už připravili mé sídlo ve Francii na ples. Rozeslali jsme pozvánky a teď už se čekalo jen, až se ostatní uzdraví.
„Lucasi, jdeš se mnou za ostatními?“ zeptal jsem se ho, když procházel kolem mě.
„Nevím, Jaspere, jestli je to dobrý nápad, Lily mě nenávidí,“ řekl mi.
„Tím bych si nebyl tak jistý, ptala se na tebe Alice,“ řekl jsem mu.
„A jak víš tohle?“ povytáhl obočí.
„Mám s Alicí pouto,“ usmál jsem se. „Tak jdeš?“
„No, dobře,“ přikývl, chytili jsme se za ramena a přenesli se do Sídla Rodu Smrti. Uviděl jsem Alici, jak se baví s Lily, která si mě všimla. Naznačil jsem jí, že má být tiše, i když Alice už o mně věděla. Přešel jsem k nim a políbil Alici na krk.
„Kolikrát jsem ti říkala, ať mi to neděláš?“ zasmála se a otočila se na mě.
„Jak jsou na tom naši?“ zeptal jsem se své sestry.
„Je jim lépe, jsou někde vevnitř,“ ukázala směrem ke kuchyni. Kývl jsem na Lucase a společně jsme tam šli. Rodiče si nás všimli a okamžitě se postavili.
„Co tu chcete?“ zeptal se nás otec.
„Přišli jsme se podívat, jak vám je,“ odpověděl mu Lucas.
„To jste nemuseli,“ řekla tvrdě matka. „Nikdo se o to neprosil.“
„Fajn,“ řekl jsem, „tady máte jen pozvánku na ples, který má být za týden, měli jste ho pořádat vy, zařídil jsem to, uvidíme se tam.“
„Nic jsme po tobě nechtěli,“ zavrčela matka. „Ty už totiž nejsi můj syn.“
Alice
Jasperův výraz ztvrdnul, Lucas se na něj podíval, ale nic neříkal.
„Na plese budeme jen předstírat, že je všechno v pořádku, ale pak se rozejdeme, rozumíš, Jaspere?“ zeptal se ho John.
„Jistě,“ zavrčel. „Ale nemyslete si, že vám ještě někdy pomohu. Lucasi, jdeme.“
„Jaspere, chci jít s vámi,“ přiběhla k nám Lily, Jasper se na ni podíval, v očích jsem jí viděla odhodlanost. Nabídl jí ruku a ona se ho bez váhání chytila.
„Jdeme domů,“ řekl Jasper a přenesl nás. Objevili jsme se v jeho pokoji, Lily se hned podlomila kolena, ještě byla slabá z té nemoci a ten přenos ji moc nepomohl. Lucas ji chytil, Lily se na něj podívala.
„Lucasi, polož Lily na postel, podívám se na ni,“ řekl Jasper Lucasovi, který přikývl a položil ji na postel. Jasper k ní přešel, vyhrnul jí rukáv a já uviděla odpornou mokvající ránu.
„Nevíš, kolik dostala krve?“ zeptal se mě Jasper.
„Málo, už jí moc nezbývalo,“ odpověděla jsem mu, Jasper se zvednul a přešel ke svému stolu. Vyndal ze svého stolu ampulku s něčí krví.
„Čí to je krev?“ zeptala se Lily.
„Má, je účinnější než ostatních, protože ze mě je původní vzor k mutaci naší krve,“ odpověděl jí.
„Mutaci?“ nechápala.
„Máme jedny krvinky navíc, které nás před touto nemocí chrání,“ vysvětlil jí.
Jasper
Dal jsem Lily svou krev a teplota se jí zvýšila. Rány se začaly pomalu zacelovat.
„Budeš v pořádku, sestřičko, slibuju,“ řekl jí Jasper a pohladil ji po vlasech, Lily jen unaveně přikývla.
„Odnes ji prosím tě do svého pokoje,“ řekl jsem tiše Lucasovi, který přikývnul, vzal si Lily do náruče a odešel.
„Jak je na tom vlastně Lizz?“ zeptala se mě Alice.
„Už je jí dobře, ale poslední dva dny jsem ji zase vůbec neviděl,“ odpověděl jsem jí.
„Co se jí stalo?“ zděsila se.
„Klid,“ zasmál jsem se, „je s Alecem, mají, jak bych to řekl, vášnivější období.“
Uviděl jsem, jak si Alice oddechla, přešla ke mně a praštila mě trochu do hrudi.
„A to bylo za co?“ povytáhl jsem obočí.
„Ty víš, za co,“ usmála se na mě medově. Chtěla už odejít, ale já ji chytil kolem pasu a opřel o zeď. Dal jsem kolem ní ruce, aby mi nemohla uniknout.
„Tak povídej, za co to bylo,“ řekl jsem jí s úsměvem.
„Zkus si nejdříve vzpomenout, možná pak ti to řeknu,“ provokovala mě s úsměvem.
„Nezačínej si, lásko, mohla bys špatně dopadnout,“ zasmál jsem se, zajela mi rukou pod tričko a začala mě hladit na břišních svalech.
„Jak špatně?“ zeptala se mě tiše.
Alice
Zavřel oči a zasmál se tiše.
„Moc špatně,“ přiblížil se ke mně, naše rty se o sebe otíraly, když mluvil.
„Jenže já mám moc hodného manžela, který mě velice rád ušetří,“ zašeptala jsem a spojila své ruce za jeho krkem. Rukama mi sjel na boky, chytil lem mého trička a začal ho hrnout pomalu nahoru.
„Ty jsi hrozný,“ zašeptala jsem.
„Týden jsem tě neviděl,“ usmál se, rozpojila jsem ruce a trochu se do něj odtáhla, aby mi mohl sundat tričko. V rychlosti jsem mu také sundala tričko, zatřepal hlavou, protože jsem mu rozcuchala vlasy, když jsem mu tričko sundávala.
Políbil mě, opět jsem ho objala za krkem a tím si ho přitáhla k sobě ještě víc. Vyhoupnul si mě do náruče a položil se i se mnou na postel. Lehnul si vedle mě, jemně mi přejel po břiše až ke kalhotám, které rozepnul a sundal je z mého těla.
Přesunul svou pozornost na má prsa, která vysvobodil z podprsenky, a dekolt, začal mě tam líbat a já byla opět v sedmém nebi.
Sundala jsem mu s trochou jeho pomoci kalhoty a pak se jen nechala líbat. Pomalu mi zajel na kraj kalhotek a začal m je pomalu sunout dolů, až mi je sundal úplně. Také jsem ho zbavila jeho posledního kousku oblečení.
Opatrně si na mě lehnul, políbil mě a vniknul něžně do mě. Trochu jsem se prohnula, bylo to krásné, být opět s ním takhle. Začal se ve mně pohybovat, ale nešel až na doraz, což mi trochu vadilo, chtěla jsem ho cítit celého.
Vyčetl mou prosbu v myšlenkách a splnil ji. Tiše jsem zasténala a začala ho hladit po zádech. Odtáhl se od mých rtů a začal mě něžně líbat na krku.
Zachvátila mě vlna krásných emocí, zrychleně jsem oddechovala stejně jako Jasper, který si lehnul vedle mě a vzal si mě do náruče.
„Už jsme si vynahradili ten týden, co jsme se neviděli?“ zeptala jsem se ho tiše.
„Uvidíme,“ zasmál se.
Jasper
Další týden uplynul jako voda a my nyní čekali, až začne ples.
„Lásko, vypadáš úžasně,“ pošeptal jsem Alici, která se pořád nervózně upravovala. Podívala se na mě a nejistě se usmála.
„Nesnáším takové formálnosti,“ řekla mi.
„Já také ne,“ přikývl jsem.
„A nyní uvítejme Prince Smrti a jeho ženu,“ uslyšeli jsme uvaděče, zhluboka jsem se nadechnul a společně jsme vešli do sálu. Prošli jsme uličkou upírů, kteří se nám poklonili, a zastavili jsme vedle otce a matky.
„Dále uvítejme ještě dceru Prince Smrti Elizabeth a jejího partnera Aleca,“ řekl uvaděč, přidali se k nám a nakonec přišli i Lucas s Lily.
„Smím prosit,“ nabídnul jsem Alici, když začala hrát hudba. Usmála se na mě, dala mi ruku do nabízené dlaně a společně jsme šli na parket. Tančila jako anděl.
„Půjčíš mi na chvilku švagrovou?“ Přitančili k nám Lucas s Lily. Podíval jsem se na Alici, která přikývla, vyměnili jsme si partnerky.
„Pamatuješ, jak jsme spolu tančili, když jsme byli malí?“ zeptala se mě Lily.
„Na to se nedá zapomenout,“ zasmál jsem se. „Mně bylo devět, tobě osm a vypadala jsi jako má starší sestra.“
„Co ty a Lucas?“ zeptal jsem se jí.
„Znovu se sbližujeme,“ pousmála se.
„To je dobře,“ usmál jsem se. „Nemáš žízeň nebo hlad?“
„Mám,“ přikývla, vydali jsme se ke stolu s občerstvením, kde bylo jídlo i pití. Dal jsem si trochu krve a Lily se pustila do dortu, který se tu vzal, ani nevím jak.
Alice
Tančila jsem s Lucasem jen chvilku, než si pro mne zase přišel Jasper.
„Kdy už bude konec?“ zeptala jsem se ho.
„To kdybych věděl,“ pokrčil rameny, „moc se mi nelíbí, když tu jsou cizí upíři.“
„Kolik máš vlastně sídel?“
„Na skoro každém kontinentu nejméně jedno,“ odpověděl mi.
„Na skoro každém?“ opakovala jsem.
„Na Antarktidě ještě žádné není, tam se mi moc bydlet nechce,“ pousmál se, zasmála jsem se.
„Víš, že mě a Lucase považují tady trochu za suchary?“ zeptal se mě.
„Cože?“ povytáhla jsem obočí. „Ty nejsi suchar.“
Přestali jsme tančit a šli ke stolu s občerstvením, kde stáli Lucas s Lily.
„Co udělat menší divadélko?“ zeptal se Lucas tiše Jaspera.
„Jaké?“ podíval se na něj, Lucas se jen usmál a Jasper nad ním zakroutil hlavou.
„Za tohle vás Jane s Johnem zabijí,“ řekla jsem jim.
„Ne, vás, ale nás, protože ty by ses také účastnila,“ řekl mi Lucas.
„Zapomeň, Lucasi,“ zavrtěla jsem hlavou.
„Proč ne? Byla by sranda,“ přesvědčoval mě.
„Lucasi, už takhle jsou naši naštvaní, nechtěj to ještě zhoršit,“ řekla mu Lily, Lucas si jen povzdechnul a nechal toho.
Po několika hodinách už konečně odešel i zbytek upírů.
„Už je konec plesu, odejděte tedy,“ řekla nám Jane, Jasper se na ni nevěřícně otočil.
„Co prosím?“ zeptal se.
„Zmizte z tohoto sídla,“ zavrčel John, Jasper také zavrčel.
„Ne, vy zmizte, tohle je mé sídlo, ať už vás tu nevidím,“ chytil Johna pod krkem.
„Jazzi, pusť ho,“ chytila jsem ho za ruku, podíval se na mě a pustil ho. Jane s Johnem okamžitě odešli.
:)
(Arlin, 18. 3. 2013 16:57)