Princ Smrti - Fantom 22. kapitola
XXII. Utěk z nemocnice
Jasper
Po chvíli jsem začal hledat plány budovy, našel jsem je v jednom šuplíku.
„Tak kudy se dostaneme ven?“ zeptala se mě Alison.
„Tady je ta šachta,“ ukázal jsem to místo.
„My jsme zase tady,“ řekla Alison a položila prst na druhou stranu mapy.
„Nejlepší cesta by byla tudy,“ přejel jsem prstem po mapě.
„Tak jdeme, chci už být odtud pryč,“ řekla matka. Pomalu jsme šli k té šachtě, když nás přepadla ta hlavní příšera. Chytila mě pod krkem a chtěla mě zabít. Zapálil jsem ruce, ale nezabralo to. Zajela mi nehtem do ruky, strašně to bolelo, vykřikl jsem bolestí. Chytila mě pod krkem a začala mi ho drtit. Snažil jsem se ji od sebe dostat, byla strašně silná. Pomalu jsem ztrácel naději, že se z toho nějak dostanu.
„Jaspere,“ zakřičela Alice.
„Běžte,“ křikl jsem na ně.
„Ne, nenecháme tě tu,“ zavrtěla hlavou matka, snažil jsem se vyvolat svou telekinetickou sílu, ale nešlo mi to, měl jsem ji nějak zablokovanou. Zvýšil jsem svůj oheň, celou ji pohltil, řvala bolestí, ale já nepřestával. Musel jsem ochránit Alici, Alison a matku, nesmí se jim nic stát. Konečně se mi podařilo ji od sebe dostat. Vyvolal jsem nejsilnější ohnivou stěnu, jako jsem byl schopen použít a zabalil ji do ní. Po chvilce už byla na prach, zhluboka jsem oddechoval a snažil se uklidnit. Ohlédl jsem se na holky, naštěstí byly v pořádku.
„Jazzi,“ přiběhla ke mně Alice a objala mě.
„Musíme jít, můžou přijít další,“ řekl jsem jí a ona se ode mě odtáhla.
Alice
Jasper byl vyděšený, takhle jsem ho ještě nikdy neviděla, do teď si dokázal zachovat chladnou hlavu. Jenže teď byl rozechvělý strachy, šli jsme šachtou a já ho držela za ruku, která se mu třásla.
„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se ho.
„Jsem, neboj se,“ přikývl, ale já poznala, že mi lže.
„Nelži aspoň mně, když lžeš sám sobě,“ řekla jsem mu.
„Myslel jsem, že to bude můj konec,“ zašeptal. „Už mě nikdy nikdo nedostane do nemocnice.“
Přišli jsme k poklopu, který nás odděloval od svobody, Jane ho zvedla a my tiše vylezli ven.
Lucasi, jsme venku, jdeme do Sídla, uslyšela jsem Jaspera.
Dobře, přeneseme se tam za vámi, řekl Lucas. Jasper zavřel oči a přenesl nás do Sídla. Lizz hned k nám přiběhla a objala nás.
„Mami, tati, měla jsem o vás takový strach,“ zašeptala nám. Jasper na to nic neřekl, viděla jsem na něm, že ho tahle zkušenost navždy poznamená. Lizz nás pustila a podívala se na Jaspera, který byl pěkně zdrchaný.
„Půjdu do pokoje,“ oznámil nám, políbil mě na čelo a odešel.
„Co mu je?“ zeptala se mě Lizz.
„Hodně silný zážitek, který s ním otřásl,“ odpověděla jsem jí. „Bojoval proti jedné příšeře a málem prohrál, tohle je pro něj rána, když byl dříve neporazitelný.“
Jasper
Potřeboval jsem si provětrat hlavu, bylo toho na mě dnes moc.
Zašel jsem do stájí, kde na mě čekal Blesk, přešel jsem k němu a on mi položil hlavu na rameno.
Co se děje? zeptal se mě.
„Mám hodně špatný zážitek, chránil jsem Alici, matku a Alison před jednou zrůdou, málem jsem prohrál,“ zašeptal jsem. „Kdybych prohrál, ony by zemřely a já se vsadím, že by mě ta příšera nechala žít, abych trpěl.“
Už na to nemysli, je to za tebou, řekl mi.
„Já vím, ale je to strašně silné,“ řekl jsem mu, drcnul do mě čumákem.
„Takže ty máš teď pokoj tady?“ uslyšel jsem za sebou, otočil jsem se a uviděl Alici, jak se opírá o vedlejší stání.
„Tak co se děje?“ zeptala se mě, přišla ke mně a chytila za ruku.
„Nic, co bych si neuměl vyřešit sám,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Nelži mi pořád, jsi zničený, poznám to i bez pouta,“ řekla mi.
„Potřebuju jenom čas dnešek vstřebat,“ řekl jsem jí, opřela se o stěnu za ní a dívala se mi do očí. Blesk mě čumákem postrčil tak, že jsem málem skončil na Alici, kdybych nedal ruce před sebe.
Stáli jsme naproti sobě a ona byla uvězněná mezi mými pažemi a tělem. Podívala se mi do očí, asi tohle také nečekala. Chtěl jsem se odtáhnout, jenže Blesk si stoupnul tak, že jsem se nemohl pohnout zpátky.
Alice
Jasper stál tak blízko, ale mně připadalo, jako by se mi pořád vzdaloval. Blesk se na mě podíval, v očích jsem mu viděla prosbu, abych Jaspera nějak rozveselila.
Přitáhla jsem se ho k sobě a políbila. Cítila jsem z něj šok, ale polibek mi opětoval. Trochu se uvolnil, přitiskl mě k sobě a líbal dál. V jeho polibku jsem cítila strach, bolest, ale také lásku a něhu. Po chvilce jsem ucítila něco mokrého na své tváři, uvědomila jsem si, že on pláče. Odtáhla jsem se od něj a uviděla, jak tiskne víčka k sobě a snaží se pláč zastavit.
Položila jsem mu dlaně na tváře a setřela mu slzy.
„Teď už mě nepřesvědčíš, že ti nic není,“ zašeptala jsem, otevřel oči a podíval se na mě. Pak sklopil hlavu a tiše řekl: „Tolik jsem se bál, že tě ztratím, když jsem s ní bojoval. Tušil jsem, že kdyby mě porazila, zabila by tě a mě nechala na živu, abych trpěl.“
„Ale nestalo se tak,“ pohladila jsem ho po tváři, sklonil se a položil mi hlavu mezi krk a rameno. Hladila jsem ho po vlasech, byl jako malé dítě, které potřebuje utěšit.
Vždy jsem ho považovala za nezdolného, ale teď jsem viděla, že má jednu slabinu, a tou jsem já.
„Stydím se za to, že jsem tě málem neuchránil,“ zašeptal po chvilce.
„Jazzi, ty se nemáš za co stydět, vždyť jsi mě chránil, seč ti síly stačily a dokázal jsi to,“ domlouvala jsem mu. „Vem si, že já se zhroutila už na začátku, ale ty jsi to nevzdal, chránil jsi mě a dostal nás ven.“
„Miluju tě a nedokážu bez tebe být,“ řekl mi.
„Já vím, lásko,“ pohladila jsem ho po tváři, opřel si své čelo o mé. Pak jsem ucítila něco vlhkého u svého obličeje, pootočila jsem se a uviděla Bleskovu hlavu.
„Blesku,“ otočil se na něj Jasper, jen do něj drcnul čumákem a odešel ze stání.
„Tohle není normální kůň,“ zavrtěla jsem hlavou, pousmál se a znovu si opřel své čelo o mé.
Jasper
Měl jsem opřené čelo o její a ona mě hladila po vlasech. Něžně mi je čechrala, bylo to tak příjemné, při jejím dotyku jsem dokázal zapomenout na všechny své starosti.
„Bráško, jsi tu?“ uslyšel jsem Lily, odtáhnul jsem se o Alice a Lily k nám přišla.
„Co potřebuješ, Lil?“ zeptal jsem se jí.
„Máma s tátou s námi chtějí mluvit, už hodinu tě hledáme,“ řekla mi.
„Potřebovali jsme si spolu promluvit,“ řekla Alice.
„Asi to nepočká na zítřek, co?“ zeptal jsem se.
„Proč by mělo?“ Lily povytáhla obočí.
„Mám už toho pro dnešek dost, už nechci nic dneska řešit,“ řekl jsem jí.
„Tak já jim to takhle řeknu a nechám vás tu,“ usmála se na mě a odešla.
„Děkuju, sestřičko,“ řekl jsem tiše, ale už mě neslyšela.
„Nestrávíme dnešní noc někde jinde?“ zeptala se mě Alice, přikývl jsem: „A kam bys chtěla jít?“
„Na ostrov, kde jsme byli, než unesli Lucase,“ odpověděla mi, přikývl jsem a přenesl nás tam.
„Běž se umýt, jsi trochu od krve,“ řekla mi, když jsme se objevili v našem pokoji, přikývl jsem a šel do koupelny.
Alice
Jasper šel do koupelny a já se postavila k oknu. Pozorovala jsem ten úžasný západ slunce, když jsem uslyšela ránu z koupelny, rychle jsem tam vběhla. Jasper stál uprostřed koupelny, měl oči černé a umyvadlo bylo na zemi na kousky.
Přiběhla jsem k němu, chytila ho za tváře a snažila se ho uklidnit. Měl zase problém s telekinezí, cítila jsem to.
„Jazzi,“ hladila jsem ho po tváři, zamrkal a podíval se na mě. Měl už zase své zelené oči.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se ho, jen k sobě stisknul rty a ukázal mi ruku. Měl tam nějakou divnou jizvu, vypadala jako rýha od nehtu.
„To ti udělala ona?“ podívala jsem se na něj, přikývl.
„Tohle mě bude prostě pronásledovat do konce věčnosti,“ začal přecházet po místnosti.
„Jazzi, uklidni se,“ zastavila jsem ho. „Spolu to nějak zvládneme.“
„Já už tě nechci znovu ztratit,“ zašeptal, „nepřežil bych to.“
„Já vím, lásko,“ řekla jsem mu, pohladil mě po tváři. V jeho očích jsem viděla bolest.
Komentáře
Přehled komentářů
Nádherná kapitola :) miluju když se kluci nebojí ukázak slabost a slzy... :D moc povedené... :)
:)
(Arlin, 25. 3. 2013 13:56)