Princ Smrti - Fantom 23. kapitola
XXIII. Nedokážu se s tím smířit
Jasper
Prostě jsem se přes to nedokázal přenést, všechno jsem zvládal, ale tohle už na mě bylo moc. Ztratit Alici byla má největší noční můra, navíc, když máme pouto, zbláznil bych se bolestí.
Ta jizva mi bude připomínkou, jaký jsem byl v té nemocnici srab, když jsem ji málem neochránil.
„Na tohle nemysli,“ řekla mi, když zaznamenala, na co myslím. Vzala mě za tu ruku a přejela mi prstem po jizvě.
„Tohle mě bude připomínat, že jsi hrdina,“ podívala se mi do očí. „Pro mě nikdy nebudeš srab. Ochránil jsi mě, tak si to přestaň vyčítat.“
„Tohle já nedokážu, Alice,“ řekl jsem jí. „Možná by bylo lepší, kdybych tu teď zůstal sám.“
„Jazzi, ne,“ zavrtěla hlavou. „Já se nenechám přenést, rozumíš.“
Stiskla mi pevně ruku, aby mi dokázala, že to myslí vážně.
„Chci být s tebou, chci ti pomoc,“ řekla mi. „Nezapomeň na svou tendenci se vracet ke zdroji bolesti a nyní jsem zdroj tvé bolesti já.“
V tomhle měla pravdu.
Alice
Jsme tu už několik dní a Jasper nedělá nic jiného než, že sedí na útesu a pozoruje moře. Chodíme kolem sebe po špičkách, poslední rozhovor, co jsme spolu měli, skončil hádkou, kdy jsem mu řekla, ať se kouká sebrat, že Fantom by se tak nechoval. Od té doby se mnou nemluví, pořád sedí na útesu a nimrá se ve své bolesti. Už vážně nevím, co mám dělat.
Začal mi vyzvánět mobil, podívala jsem se na něj a uviděla, že mi volá Lily.
„Ano, Lily?“ zvedla jsem to.
„Tak jak jste na tom?“ zeptala se mě hned.
„Špatně, nemluvíme spolu, před dvěma dny jsme se pohádali a od té doby se mnou nechce mluvit,“ odpověděla jsem jí. „Pořád sedí na útesu a nic nedělá.“
„Ta nemocnice byla pro něj hodně velké sousto, které asi nikdy nestráví,“ povzdechla si.
„Lily, já už nevím, co mám dělat,“ řekla jsem zoufale.
„Musíš počkat, až se z toho dostane sám,“ řekla mi.
„Už čekám několik dní,“ zašeptala jsem.
„Alice, zkus se na to podívat z jeho pohledu,“ poradila mi. „On ztratil Ashley, kterou velice miloval. Pak ztratil tebe, ale našel tě, jenže ty sis nic nepamatovala, vzpomněla sis, ale teď tě dostaly ty příšery. Musela to být pro něj hrozná rána, jenže tě dostal zpátky, tohle už mohl být spouštěč jeho zhroucení. A pak bojoval s tou příšerou, jsem si jistá, že kdyby tě zabila, jeho by nechala na živu, aby trpěl. Vím, jak moc trpěl, když zemřela Ashley, zhroutil se, několik týdnů byl apatický, na nic nereagoval, pak začal hazardovat se svým životem.“
„Možná máš pravdu,“ přikývla jsem.
„Já Jaspera znám od malička a věřím, že se z toho dostane, jen potřebuje čas,“ povzbudila mě.
„Díky, Lily,“ řekla jsem jí.
„Nemáš zač a zkus mu být oporou, teď tě potřebuje,“ řekla mi.
„A co mám dělat?“ zeptala jsem se jí.
„Nemluv s ním moc, až bude chtít mluvit, sám určitě začne, stačí jenom, když mu ukážeš, že jsi tam s ním,“ odpověděla mi.
„Dobře, ještě jednou děkuju,“ poděkovala jsem.
„Měj se, pak ho pozdravuj a držím palce,“ rozloučila se mnou.
„Ty taky se měj,“ zavěsila jsem.
Jasper
Jsme tu už několik dní, ale já se s tím prostě nedokázal ještě smířit. Ten strach, který jsem tam zažil, nejde zapomenout. Nedokázal bych ji ztratit, teď už ne. Osud už mi vzal jednu ženu, o ni jsem nedokázal bojovat, ale o Alici bojovat budu.
Ucítil jsem ji za sebou, nic neříkala, ani nic říct nechtěla. Pouze se ke mně posadila a chytila mě za ruku. Tohle jsem nechápal, většinou za mnou přišla a chtěla mě nějak rozveselit, ale teď nic nedělala.
Ale musím říct, že mi to vyhovovalo, měl jsem ji u sebe a tohle bylo pro mě to nejlepší, co mohla pro mne udělat, protože já zatím o tom nechtěl mluvit.
Seděli jsme tam už několik hodin, když začalo pršet, v tomto období je to velice časté. Nezvedla se a neodešla, zůstala tu přesto se mnou.
„Půjdeme dovnitř?“ zeptal jsem se jí tiše, přikývla. Zvedl jsem se a podal jí ruku, aby se také mohla postavit. Vytáhnul jsem ji do stoje a ona se taktak zabrzdila o mou hruď, protože jsem použil moc síly.
Pomalu jsme šli do domu, sundal jsem si tričko a hodil ho na pohovku. Alice rozsvítila jen lampičku, tohle šero mi vyhovovalo. Mávnul jsem rukou a v krbu začal hořet oheň.
Posadil jsem se před krb a opřel se zády o pohovku, jednu ruku jsem si položil na ni. Alice ke mně přisedla, seděla ode mě pár centimetrů. Ruka mi sjela z kluzké pohovky na její rameno, chtěl jsem ji vrátit zpátky na pohovku, ale zastavila mě. Chytila mou ruku a menší silou mi naznačila, ať ji tam nechám.
Stáhnul jsem ruku trochu k sobě a tím i Alici, která neprotestovala, opřela se o mě a dívala se dál do ohně.
Alice
Jasper mě opatrně k sobě přitisknul, byl tak opatrný, jako by se bál, že se mi něco stane. Jednou rukou mě objímal a druhou mě v klíně. Až teď jsem si všimla, že nosí kožený náramek na místě, kde má tu jizvu. Tu ruku měl kolem mých ramen, přejela jsem mu opatrně po hraně toho náramku. Jeho ruka ztuhla, ale já tam dál jen jezdila a on ji uvolnil.
Zvedla jsem druhou ruku a pohladila ho po tváři. Zavřel oči, pousmála jsem se, tohle bylo dobré znamení.
Pak ani nevím, jak se to stalo, ale ležela jsem pod ním na zemi a on mě něžně líbal. Tohle bylo něco tak nádherného, do polibku dával celou svou lásku ke mně. Zabořila jsem mu ruce do vlasů a začala mu je čechrat.
Chtěla jsem ale ještě víc, ani nevím proč, ale potřebovala jsem ho cítit víc. Splnil mé přání, a aniž by se obtěžoval mi sundat tričko, prostě mi ho roztrhnul. Teď mi to bylo absolutně jedno, protože jediné, na co jsem se mohla soustředit, byl on. Neopouštěl mé rty, když mi zajel k pásku na kalhotách, aby mi je mohl sundat.
Jedním tahem ze mě sundal kalhoty i kalhotky, pomohl mi sundat jeho oblečení a pak mi sundal i podprsenku. Jeho polibek byl naléhavý, ale pořád něžný.
Opatrně do mě proniknul, prohnula jsem se pod ním. Přesunula jsem jednu svou ruku na jeho záda, kde jsem ho začala hladit. Druhou ruku se mnou propletl, bral si mě naléhavě, ale přesto něžně a opatrně.
Opustil mé rty a začal se věnovat mému krku. To ve mně vzbudilo emoce, které jsem ještě nikdy nezažívala. Zmohla jsem se jen na jeho přijímání, nemohla jsem mu jeho dotyky ani polibky oplácet. Byla jsem ztuhlá z těch emocí, bylo toho na mě moc.
Uvolni se, lásko, uslyšela jsem ho, pokusila jsem se ho poslechnout a uvolnila jsem se. Začala jsem prožívat něco tak nádherného, že se to ani nedá popsat slovy.
Všechno to ve mně vybouchlo, zrychleně jsme oddechovali a dívali se tomu druhému do očí. Lehnul si vedle mě a přitáhnul k sobě.
Jasper
Nevím proč, ale potřeboval jsem tak naléhavě vědět, že patří jen mě. Neprotestovala, když jsem si ji naléhavě bral, ale nedokázala snést tolik emocí, které se v ní tvořily.
Alice se zvedla a rozhlédla se kolem. Opřel jsem se o loket a uviděl její zničené tričko, které jsem roztrhnul.
„Zničil jsi mi oblíbené tričko,“ podívala se na mě.
„Koupím ti jiné,“ slíbil jsem jí a lehnul si zpátky na záda.
„Vrátíme se už domů?“ přejížděla mi prstem po hrudi.
„Chceš už?“ zeptal jsem se jí.
„Ano i ne,“ řekla mi.
„Mě je to jedno,“ řekl jsem jí.
„Je ti už lépe?“
„Ano i ne,“ podíval jsem se jí do očí. „Nedokážu se s tím smířit, ale možná to dokážu překonat.“
Nic neřekla, jen se pousmála a pohladila mě po hrudi.
„Ale budu potřebovat tvou pomoc,“ dodal jsem po chvilce.
„Víš, že se mnou můžeš vždycky počítat,“ řekla mi, položila mi hlavu na hruď a chytila mě za ruku.
„Lásko, můžu se na něco zeptat?“ podívala se na mě Alice a zvedla se na loket. Přikývl jsem a ona pokračovala: „Proč jsi najednou mě… chtěl?“
„Je to trochu blbý důvod,“ pousmál jsem se.
„Tak povídej,“ vyzvala mě.
„Potřeboval jsem cítit, že jsi jen moje,“ přiznal jsem tiše, nic mi na to neřekla, jen mě hladila po hrudi.
Alice
„Jsem majetnický sobec, co?“ zeptal se mě po chvilce.
„Nejsi,“ řekla jsem mu. „Chápu to, já tě potřebovala jako ty mě.“
Pousmál se a pohladil mě po tváři.
„Chtěla bych už domů,“ zašeptala jsem po chvilce, přikývl. Zvedli jsme se a šli se obléknout do šatny. Pak mě Jasper objal a přenesl nás do Sídla.
„Konečně jste se uráčili přijít,“ uslyšeli jsme, Jasper se otočil a já uviděla Lucase s Lily. Najednou Jasper zavrčel a Lucas rychle zdrhal. Jazz chtěl jít za ním, ale já ho zadržela.
„Kam zas chceš jít?“ zeptala jsem se ho.
„Zabít Lucase,“ odpověděl mi, sundal si mé paže ze svého pasu a rozběhnul se za Lucasem.
„Taky jsi někdy zatoužila mít normálního manžela?“ zeptala se mě Lily a dívala se na místo, kde oba zmizeli.
„Nemůžu říct, že se s ním nudím,“ pousmála jsem se.
„Co jsi s ním udělala, že je zase v pořádku?“ pootočila se na mě.
„Ani se neptej,“ odpověděla jsem jí a rozešla se do svého pokoje. Lily mě následovala, posadily jsme se na pohovku a ona dál vyzvídala.
„No, já pořád čekám na odpověď,“ ponoukala mě, jen jsem se trochu pousmála a jí to hned bylo jasné.
„Cože?“ vykulila oči. „Neříkej mi, že jste se spolu vyspali.“
„A to vadí?“ povytáhla jsem obočí.
„Tak ty mi tady říkáš, že nevíš, co s ním dělat, a o pár hodin později s ním už spíš. Jako co ti na to mám říct?“ řekla mi.
„Nic mi na to nemusíš říkat,“ řekla jsem jí. „Mně to nevadilo.“
„Ještě, aby ti to vadilo, když je to tvůj manžel,“ protočila oči, pobaveně jsem se zasmála.
„A jaký je vlastně?“ zeptala se mě se zájmem.
„Jak kdy,“ odpověděla jsem jí.
„Líbali jste se někdy s jazykem? S Lucasem jsme to nikdy nezkusili, ale chtěla bych vědět, jaké to je,“ vyzvídala.
„Je to něco nového,“ řekla jsem jí. „Líbali jsme se tak jenom jednou.“
„Tak já se ani nedivím, že to bráška umí, když byl takový Casanova,“ řekla s úsměvem.
„Aspoň nemám nezkušeného manžela,“ pousmála jsem se. „A Lucas není vášnivý?“
Lily trochu zrudla, odhodila si vlasy a já uviděla rudou skvrnku na jejím krku.
„Stačí to jako vysvětlení?“ zeptala se mě.
„Úplně,“ zasmála jsem se. „Jasper mě líbá na krk v jednom kuse, aspoň, že jsem upír, takže se mi nic takového nemůže udělat.“
„Tak to ti závidím,“ povzdechla si. „Ale když si vezmu, na veřejnosti se moc neprojevujete.“
„Ani jeden z nás to nemá za potřebí,“ pokrčila jsem rameny.
:)
(Arlin, 28. 3. 2013 14:06)