Princ Smrti - Fantom 25. kapitola
XXV. Šťastná novina
Jasper
„Lásko, máš v plánu vyrazit ještě dnes, nebo zase přijdeme pozdě?“ zeptal jsem se Alice, která se už tři hodiny připravovala do práce.
„Tak nás když tak zase přeneseš,“ přišla ke mně a políbila mě na čelist.
„Přestaň, nebo opravdu přijdeme pozdě,“ políbil jsem ji na krk a otevřel dveře od bytu. Prošla kolem mě a společně jsme se vydali do garáže pro auto.
„Už se těším,“ usmála se na mě.
„Já také, Lizz konečně zase přijede za námi, neviděli jsme ji už rok,“ přikývl jsem. Byly to už dva roky od té nemocnice, od té doby jsem se k nemocnici ani k doktořině nedokázal přiblížit. Danny říkal, že jsem si vytvořil jistý blok, kterým jsem se chránil před úplným zhroucením. Alice mi to nevyčítala, ale bylo jí líto, že jsem nechal lékařství, protože podle ní jsem na to měl velké vlohy.
Zastavili jsme před klubem PA, vystoupili jsme. Mávl jsem na hlídače, který přikývl a nechal nás projít.
„Ahoj,“ uslyšel jsem Dannyho, který tu také pracoval. Kývnul jsem na něj a šel rovnou za pult. Sundal jsem si mikinu a nandal si zástěru kolem pasu. Alice se šla s Alison převléknout do šatny.
„Dneska ti přijede po roce dcera, těšíš se?“ zeptal se mě.
„Ani nevíš, jak moc,“ usmál jsem se na něj.
„Tak se zatím zabavíme,“ řekl mi a společně jsme začali chystat věci na dnešní směnu.
„Namícháte mi něco, pane?“ přišla ke mně Alice s úsměvem.
„A copak byste chtěla?“ zeptal jsem se jí a opřel se o bar. Alice se naklonila a rychle mě políbila na rty.
Alice
„Hele, vy dvě hrdličky, musíme už začít,“ řekla nám Alison, když přišli první hosté. Posadili se u nedalekého stolu a já k nim přišla.
„Dobrý den, mohu vám dnes něco nabídnout?“ zeptala jsem se pěti nějakých kluků, kteří si mě mlsně prohlíželi.
„No, mohla byste nám nabídnout vaše služby,“ usmál se na mě jeden slizce.
„Nemohla, jsem totiž vdaná,“ odpověděla jsem mu. „Ptala jsem se, co si dáte k pití nebo jídlu.“
„Tak vodku, přineste nám celou lahev,“ řekl zklamaně ten kluk, přikývla jsem a odešla.
„Nemám jim to tam odnést já?“ zeptal se mě Jazz, v očích jsem mu viděla žárlivost. Jen jsem zavrtěla hlavou a on mi podal láhev vodky.
„Ale mohl bys být tak hodný a zadat to do počítače,“ řekla jsem mu, přikývl a udělal to.
„Jsi zlato,“ usmála jsem se na něj.
„To už jsem někde slyšel,“ zasmál se. „Tak běž.“
„Tady to máte,“ dala jsem jim na stůl láhev s pěti nalitými panáky. Chtěla jsem pak odejít, ale jeden mě chytil za ruku.
„Váš manžílek tady přece není, ne?“ zeptal se mě ten slizoun, pokusila jsem se mu vytrhnout.
„Pusťte mě,“ řekla jsem mu, nemohla jsem použít svou plnou upíří sílu.
„Ale no tak, paninko, s námi si užijete,“ přemlouval mě, stoupnul si a chtěl mě políbit. Pak jsem už jen viděla, jak ode mě vystrašeně odstupuje.
„Nech mou ženu na pokoji a vypadni,“ zavrčel ten nejkrásnější hlas.
„Ty nemáš právo mě odtud vyhazovat,“ řekl mu ten kluk.
„Mám a dost velké, je to tu moje,“ řekl Jazz vražedně, otočila jsem se na něj. Měl tmavší vlasy a úplně černé oči, tohle se mu stávalo, když se opravdu rozzuřil. Pak získával svou starou podobu Fantoma, pohladila jsem ho po hrudi a jeho vlasy opět zesvětlily.
Jazz mávnul na vyhazovače, aby ty kluky vyvedl, ale nejdřív je donutil zaplatit. Cukali se, ale nakonec to dopadlo dobře. Chtěli jsme jít k baru, jenže se mi najednou podlomily nohy. Jasper mě chytil.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě a postavil mě opatrně.
„Jo, jen se mi nějak zatmělo před očima,“ přikývla jsem a pak ztratila vědomí.
Jasper
Alicino srdce začalo bít a ona se mi zhroutila do náruče. Omdlela, nevěděl jsem, co mám dělat.
„Alice,“ vyhoupnul jsem si ji do náruče, Danny k nám okamžitě přiběhl. Zoufale jsem se na něj podíval.
„Musíme do Sídla, tady toho moc nezjistíme,“ řekl mi a už vytáčel Ryana, který nás tu občas zaskakoval. Během minuty se tu Ryan ukázal a my se přenesli do Sídla. Danny si ode mě Alici vzal, chtěl jsem počkat před ordinací.
„Pojď taky,“ řekl mi Danny, když jsem za ním zavíral dveře.
„Nedokážu to,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Kvůli Alici,“ kývnul směrem k mé lásce, která mu ležela v náruči. Pomalu jsem vešel, znovu jsem uviděl tu příšeru před očima. Zavřel jsem oči a snažil se na to nemyslet. Danny položil Alici na lehátko a já se posadil vedle lehátka.
Najednou jsem uslyšel další dva tlukoty srdcí, Danny se na mě podíval a okamžitě zapnul ultrazvuk. Položil hlavičku Alici na podbřišek a jezdil tam s ním. Já jen držel Alici za ruku, kterou jsem líbal.
„Podívej,“ řekl mi Danny, zavrtěl jsem hlavou.
„Jaspere, Alice by si přála, abys ji vyšetřil ty,“ snažil se mě přesvědčit, podíval jsem se na monitor a uviděl dvě malé bublinky.
„Ona je těhotná,“ zalapal jsem po dechu, Danny s úsměvem přikývl. Pohladil jsem Alici po vlasech.
„Ty ses teda činil,“ zasmál se. „Dvojčata, to se tady ještě nestalo.“
„No a?“ zakřenil jsem se na něj.
„Vezmi ji k sobě do pokoje,“ řekl mi a podal mi fotku našich dětí. Vzal jsem Alici a odešel s ní do mého pokoje. Posadil jsem se do křesla s ní v náruči.
Po půl hodině se v mé náruči zavrtěla a otevřela oči.
Alice
Zdál se mi zvláštní sen, nechápala jsem, jak jsem na toto téma mohla přijít.
Seděla jsem na terase nějakého domu, Jasper si hrál s malým chlapcem. Přetahovali se s menším šedivým vlkem o klacek, vyhrávali. Malá holčička jezdila na druhém pískovém vlkovi a moc se smála.
„Alice,“ uslyšela jsem, otočila jsem se a uviděla malou holčičku, jak běží ke mně. Zvedla jsem se a vzala ji do náruče.
„Kate,“ usmála jsem se, vypadala na dva roky.
„Ahoj, sestřičko,“ přišel k nám Jasper a pohladil ji po vláskách.
„Ahoj, bláško,“ zasmála se.
„Kde jsou maminka s tatínkem?“ zeptala jsem se.
„S Lucasem a Lily,“ odpověděla mi. „Za chvilku plijdou.“
„Ahoj, bráško,“ uslyšela jsem znovu, podívali jsme se a uviděli Lily s Lucasem a asi šestiměsíčním chlapečkem.
„Ahoj,“ přešel k nim Jasper a objal Lily.
„Alexi, ahoj,“ pohladil chlapečka opatrně po hlavičce. On se na něj usmál a zamával mu.
„Ahoj, Alice,“ usmála se na mě Lily a přešla ke mně. Položila jsem Kate na zem a objala Lily.
„Kde máš ty malé raubíře?“ zeptala se mě, kývla jsem směrem k vlčatům, kteří si s nimi hráli.
„Teta Lily,“ přiběhli k nám.
„Janie, Johny,“ usmála se Lily a přiklekla k nim. Oba ji objali.
„Ještě chybí Lizz s rodinou a můžeme začít,“ přišel k nám Jazz a políbil mě na krk.
„Jazzi, jsou tu děti,“ pootočila jsem se na něj, jen se zasmál a šel připravit gril.
Nechtěla jsem se z toho snu probudit, byl tak nádherný. Měla jsem tam velkou a šťastnou rodinu.
Pak jsem otevřela oči.
Jasper
Alice se zmateně rozhlédla po pokoji, v jejích myšlenkách jsem cítil nechápavost.
„Jazzi, co se stalo? A proč jsme v Sídle?“ zeptala se mě.
„Omdlela jsi, přenesli jsme tě sem, aby tě Danny vyšetřil,“ vysvětlil jsem jí, trochu se uklidnila a znovu se o mě opřela.
„Jsem znovu člověk?“ podívala se na mě.
„Danny říkal, že jsi zvláštní druh poloupíra,“ řekl jsem jí.
„Měla jsem zvláštní sen,“ přiznala, připadala mi smutná. Ukázala mi ho, pousmál jsem se, byli jsme tam tak šťastní. Možná to nebyl jen sen, ale naše budoucnost.
Alice se na mě zmateně podívala, když jsem na to pomyslel. Vytáhl jsem z kapsy fotku a ukázal jí to.
„Co tam vidíš?“ zeptal jsem se jí. Vzala si ode mě fotku a prohlédla si ji.
„Ultrazvuk těhotné ženy,“ odpověděla mi. „Čeká dvojčata, proč?“
„To je tvá fotka,“ vysvětlil jsem jí, ztuhla a podívala se na mě. V očích měla šok, chvilku to vydýchávala a pak se mi vrhla šťastně kolem krku.
„Teď si vynahradíme to, co jsme s Lizz nemohli,“ řekl jsem jí, cítil jsem, jak přikývla.
„Takže jestli to nebyl sen, Jane by měla teď rodit,“ řekla mi.
„Přeneseme se za nimi, chci také vědět, jestli mám sourozence,“ přikývl jsem. Alice se chtěla postavit, ale já ji nenechal.
„Počkej, zase máme chvilku pro sebe a ty někam chceš jít,“ řekl jsem jí, pousmála se a položila mi hlavu na rameno.
„Tohle bude normální těhotenství, že ano?“ zeptala se mě, přikývl jsem a mimoděk položil ruku na její bříško.
Alice
Jen jsme seděli a užívali si jeden druhého. Jasper měl ruku na mém bříšku, které ještě bylo ploché, ale za pár měsíců už ucítíme naše děti.
„Jaspere, jsi tam?“ uslyšeli jsme Johna, Jazz se na mě podíval, společně jsme zvedli a on šel otevřít.
„Tati, co tu děláš?“ zeptal se ho.
„Přišel jsem ti něco říct, Lily už to ví,“ řekl mu.
„Mám novou sestřičku, že ano?“ zeptal se úsměvem.
„Alice to viděla, že?“ pousmál se John, přešla jsem k nim a objala Jaspera kolem pasu.
„Něco takového, ale také ti musíme něco říct,“ řekla jsem mu a Jasper mu podal fotku našich dětí. John si ji prohlédnul a vykulil oči.
„Takže vy čekáte dvojčata?“ zeptal se překvapeně, přikývli jsme.
„Můžeme jít za mamkou?“ zeptal se Jasper. John přikývl a přenesl nás.
„Lásko, Jasper s Alicí jsou tu,“ zavolal John do bytu. Jane k nám přišla s malým miminkem, kterému byly asi dva měsíce.
„Jaspere, Alice,“ přišla k nám.
„Ahoj, mami,“ pozdravil ji a opatrně objal.
„Alice, máš modré oči a srdce ti bije,“ řekla mi Jane.
„Jsem těhotná,“ řekla jsem jí s úsměvem.
„Tak to vám moc gratuluji,“ usmála se na nás a objala mě.
„Můžu?“ zeptala jsem se a ukázala na malou Kate. Přikývla a podala mi ji.
„Půjdeme do obývacího pokoje,“ řekla Jane a odvedla nás do pokoje, posadili jsme se na pohovku. Jasper mě objal kolem ramen a přitiskl k sobě. Kate si nás prohlížela, neplakala.
„Chceš ji nakrmit?“ zeptala se mě Jane, přikývla jsem. Podala mi láhev s narůžovělou tekutinou.
„Je to umělé mléko se zvířecí krví,“ řekla mi, když jsem si tu lahvičku prohlížela. Dala jsem Kate dudlík do pusinky a ona začala sát.
Jasper
Alici to s Kate tak slušelo, už jsem se nemohl dočkat, až budeme takhle mít naše děti.
Strašně vám to spolu sluší, řekl jsem jí a políbil do vlasů.
„Dáte si něco?“ zeptala se nás mamka.
„Krví bych nepohrdnul,“ přikývl jsem a Alice přitakala. Mamka odešla do kuchyně a během chvilky se vrátila se sklenkami krve. Položila nám jen na stůl a já se pro jednu natáhnul. Trochu jsem se napil a v ústech se mi rozlila chuť srny.
„Mami, ty ses za ty dva roky, co jsme se neviděli, vrátila k medicíně nebo ne?“ zeptal jsem se, mamka jen zavrtěla hlavou.
„Potom jsem se zhroutila, nedokázala jsem se k tomu vrátit, pořád mám před očima ty hnusný příšery,“ řekla mi tiše. „A co ty?“
„Já také ne,“ zavrtěl jsem hlavou.
„A co ty, Alice?“ zeptala se mamka.
„Já bych se tam dokázala vrátit, ale nechci, už kvůli Jasperovi,“ odpověděla jí Alice a odložila lahvičku. Mamka si vzala Kate a nechala ji odříhnout.
„Jaspere, já vím, že to není zrovna na místě, ale ty jsi proti tomu kousnutí byl imunní, že ano?“ zeptal se mě táta, přikývl jsem.
„Jak to?“ ptal se dál.
„Po mém splynutí s Fantomem mi zmutovala krev, objevily se mi v ní modré krvinky, které mě chrání, ale máš to teď i ty, protože jinak by mamka nebyla schopna otěhotnět,“ řekl jsem.
„Ale proč je máme i my?“ nechápal.
„Podle mě je to tím, že máme společnou krev, ale mutace u vás nastala až potom, co jsem mamku pokousal, protože nejvíce těch krvinek mám v zubech,“ vysvětlil jsem mu,
„V zubech?“
„Ano,“ přikývl jsem, „ve špičácích.“
Alice
„To máš ty špičáky nějak větší?“ zeptal se John a já vyprskla smíchy, nedokázala jsem si představit Jaspera s upířími tesáky. Jasper se také trochu zasmál, John pochopil, že to byla blbá otázka, a také se začal smát.
Zívla jsem si, najednou jsem byla unavená.
„My už půjdeme,“ řekl Jasper a jeho rodiče přikývli.
Přenesl nás domů, převlékla jsem se do jeho košile a zapadla do postele. Jasper si ke mně lehnul a já si položila hlavu na jeho hruď. Během chvilky jsem usnula a zdál se mi sen.
Byli jsme s Jasperem tady v bytě, Jasper seděl na zemi a byl ustaraný.
„Lásko, děje se něco?“ zeptala jsem se ho.
„Ne, nic,“ zalhal mi, přisedla jsem k němu.
„Nelži mi,“ řekla jsem mu, přejel si po koženém náramku, který nikdy nesundával.
„Vrátila se, cítím to,“ zašeptala. „Půjde po mně.“
„Třeba se mýlíš,“ snažila jsem se ho uklidnit, mávl rukou a zapnul televizi.
„Další budova je v karanténě, nákaza se šíří velice rychle,“ řekla reportérka, podíval se na mě: „Vidíš? Je jen otázkou času, než nás najde.“
„Můžeme se schovat do Sídla,“ řekla jsem mu.
„Nechci se celý život schovávat, Alice,“ řekl mi, najednou někdo vyrazil hlavní dveře. Vyběhli jsme a uviděli ty příšery.
„Mám tě,“ zavrčela ta hlavní.
„Alice, běž k dětem a dostaňte se do bezpečí,“ nařídil mi šeptem.
„Nenechám tě tu,“ zavrtěla jsem hlavou.
„Alice, mysli na děti, budou potřebovat matku, naše dcera ji neměla, dopřej to dvojčatům,“ řekl mi, rozeběhla jsem se k dětem do pokoje. Pak už jsem jen viděla, jak ho ty příšery skolily.
Miluju tě, to bylo to poslední, co jsem slyšela.
„Ne,“ vykřikla jsem a probudila se.
„Alice, klid, byl to jen sen,“ objal mě Jasper, začaly mi téct slzy. Jasper mě hladil po vlasech a čekal, až se uklidním.
„Ona se vrátí,“ zašeptala jsem.
„Já vím, viděl jsem ten sen,“ přikývl. „Musíme přijít na to, jak ji zničit jednou pro vždy.“
:D
(Arlin, 1. 4. 2013 11:06)