Princ Smrti - Fantom 26. kapitola
XXVI. Modré krvinky
Jasper
Najednou někdo vyrazil hlavní dveře, okamžitě jsem se zvednul. Naše dveře se začaly pomalu otevírat a já uviděl tu příšeru. Zapálil jsem ruce, Alice se postavila za mě. Vrhla se na mě, srazila mě na zem. Oheň jí vadil, ale viděl jsem jí na očích, že mě chce zabít. Pomstít se za to, že jsem ji zničil. Byl jsem už hodně žíznivý, takže jsem nebyl moc silný. Snažil jsem se ji od sebe odstrčit, ale stával jsem se pořád slabším.
Začalo mi bít srdce, ztratil jsem sílu. Náhle ji něco odmrštilo ode mě, zhroutila se, jako by ji někdo dával elektrické šoky. Alice ke mně přiběhla a nějak nás přenesla do Sídla.
„Jak jsi to udělala?“ zeptal jsem se a postavil se.
„To já ne, to děti,“ odpověděla mi.
„Jdu se na něco podívat,“ řekl jsem jí a seběhnul do laboratoře.
„Co chceš dělat?“ přiběhla za mnou.
„Mám jednu teorii, ale nevím, jestli to zabere,“ odpověděl jsem jí a vyndal krev, kterou jsem tu mě schovanou. Ještě jsem našel modré krvinky, které jsme s Dannym dokázaly vyextrahovat z mé krve. Odlil jsem kousek krve a oddělil část modrých krvinek. Tu část jsem dal na tu krev a ona najednou začala mizet.
„Jak jsi to udělal?“ zeptala se mě Alice.
„Modré krvinky je možná dokážou zničit,“ řekl jsem, „tohle je krev té hlavní příšery, pamatuješ?“
„Na to se nedá zapomenout,“ přikývla.
„Danny,“ zakřičel jsem a jmenovaný přiběhnul.
„Můžu mít na tebe prosbu?“ zeptal jsem se ho, přikývl a já pokračoval: „Potřebuju, abys mi sem přivedl jednu příšeru?“
„Tu hlavní nebo vedlejší?“ zeptal se mě.
„Stačí vedlejší,“ pousmál jsem se.
„Dobře,“ přikývnul a přenesl se.
Alice
Danny odešel a já čekala na vysvětlení od Jaspera, protože jeho myšlenkové pochody jsem nechápala.
„Pokud bychom dokázali těmi modrými krvinkami zničit tu jinou příšeru, můžeme zničit tu hlavní mými, protože ona je zdroj nákazy a já zdroj protiléku,“ vysvětlil mi.
„Můžu tu zůstat při tom pokusu s vámi?“ zeptala jsem se ho.
„Nechci, aby ses nakazila,“ řekl mi.
„Nic se mi nestane, děti mě chrání a navíc mám také tvé modré krvinky,“ řekla jsem mu.
„Co tu budete vyvádět?“ přišla k nám Alison.
„Jeden menší pokus,“ odpověděla jsem jí, jen povytáhla obočí a Jazz jí vysvětlil svou teorii.
„Takže si sem přitáhneme jednu příšerku?“ zeptala se.
„Ano,“ přikývl Jasper.
„Aspoň bude nějaké pozdvižení,“ usmála se Alison a Jazz protočil oči.
„Tak jsme tu,“ přišel Danny s jednou příšerou, která se mu ovšem vytrhla a zaútočila na Jazze. Zakousla se mu do ruky, Jasper zařval bolestí. Danny byl pohotový a hodil na tu příšeru lahvičku s modrými krvinkami. Příšera se začala rozkládat, po chvilce se rozložila celá, ale Jasperovi stejně trčely její zuby z ruky. Udiveně se na Dannyho podíval, Danny ihned k němu přišel a začal mu ty zuby vyndávat z ruky. Bylo to zvláštní, ale ty zuby se začaly v jeho ruce rozkládat.
„Krvácíš, možná se ti to nezahojí hned, jak jsi zvyklý, protože tvé tělo bude bojovat s tím virem,“ řekl mu Danny a Jazz jen přikývl.
„Tak se ukaž, ty hrdino,“ řekl mu a začal mu ošetřovat ruku. Ten kousanec byl ošklivý, ale věděla jsem, že se z toho Jazz dostane.
Jasper
Ruka mě bolela, ta příšera se mi tam zahryzla docela hluboko, ale byla docela sranda vidět ty zuby, jak mi trčely z ruky. Danny mi zavázal ruku a propustil mě.
„Buď teď opatrný,“ řekl mi, přikývl jsem a odešel.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě Alice.
„Jsem, ale trochu to bolí,“ řekl jsem jí. „Ale neboj se, budu v pořádku.“
Přikývla a přitiskla se ke mně, došli jsme do mého pokoje a lehli si do postele. Byl jsem unavený, potom, co se z toho dostanu, zničím tu příšeru jednou pro vždy. Alice se mi stulila v náruči, leželi jsme na boku naproti sobě. Pevně jsem ji tisknul k sobě a ona mi přejížděla po hrudi.
*****
Probudilo mě jemné pohlazení po tváři, otevřel jsem oči a uviděl Alici, jak se na mě něžně usmívá.
„Sluší ti to, když spíš,“ usmála se na mě, pousmál jsem se a rozhlédnul se kolem. Bylo už světlo, typoval bych, že je tak devět deset hodin dopoledne.
Oběma nám zakručelo v žaludku, Alice se tiše zasmála a zvedla se. Zvednul jsem se na opřené ruce, ale najednou se mi podlomila a vyjela mi do ní taková bolest.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se ustrašeně Alice.
„Nevím, tak ruka mě začala hrozně bolet,“ odpověděl jsem jí.
„V noci jsi měl zvýšenou teplotu, cítila jsem to,“ řekla mi.
„Musím za Dannym, tohle nechci podcenit,“ řekl jsem a vyběhnul z pokoje. Danny, jako by tušil, že se něco děje, čekal na mě v ordinaci.
„Chci ti prohlédnout tu ruku,“ řekl mi. „Nemám z toho moc dobrý pocit.“
Alice
Danny rozvázal Jasperovi ruku a já uviděla, jak ji má celou zhnisanou. Jasper se na to nedíval, díval se ven z okna. Cítila jsem, že už s medicínou nechce mít nic společného, proto se nedíval na svou ruku.
„Jaspere, prosím tě musíš se na tohle podívat,“ řekl mu Danny, Jazz ho nerad poslechnul a podíval se na svou ruku.
„Víš, co by s tím mohlo být?“ zeptal se ho.
„Nějak do mě dostal ten svůj jed, mé tělo si s tím nedokáže poradit tak, jak by mělo, kdybych byl upír,“ odpověděl mu. „Modré krvinky asi dokáží jed udržet na jednom místě, ale nedokáží se ho zbavit. Zdá se, že jed mutuje a moje krvinky s ním, proto nejsem ještě nakažený. Mé tělo s tím bojuje samo, ale nedokáže ten boj nikdy vyhrát.“
„Kde myslíš, že by mohl být zdroj toho jedu?“ ptal se Danny dál.
„Asi v kosti,“ řekl tiše Jasper, Danny přikývl a odvedl ho do vedlejší místnosti, aby mu udělal rentgen. Po chvilce vyšli ven a Danny držel snímek. Dal ho proti světlu a podíval se na něj.
„Nechceš se taky mrknout?“ zeptal se Jaspera, který se na něj jen podíval, a Danny hned zvedl ruce na svou obranu.
„Musím ti tu ruku operovat,“ řekl mu po chvilce, Jasper jen přikývl.
„Kdy to chceš udělat?“ ptal se Danny dál.
„Kdy chceš ty,“ odpověděl mu Jazz.
„Tak teď hned, musíš mít strašné bolesti,“ řekl mu Danny. „Zavolám ještě Tylera, pomůže mi s tím.“
Jasper přikývl a Danny odběhnul. Jazz si stoupnul, vzal ten snímek a podíval se na něj. Jen povytáhl obočí, přišla jsem k němu a podívala se také. Vypadalo to, jako by měl narušenou kost a mezitím měl něco neidentifikovatelného. Pohladila jsem ho po zdravé paži, podíval se na mě a položil snímek zpátky. Měla jsem o něj strach, nikdy takhle vážné zranění neměl.
„Budu v pořádku, Dannymu bych svěřil vlastní život a navíc ty máš mít starosti úplně s něčím jiným,“ položil mi dlaň na bříško.
„Jsme tady,“ uslyšela jsem Dannyho. „Alice, asi bys měla jít pryč, abys to nechytila.“
„Dobře,“ přikývla jsem a odešla.
„Ahoj, mamino,“ pozdravila mě Alison s úsměvem, „jak ti je?“
„Jde to, naštěstí mi není špatně, jako mi bylo tenkrát s Lizz,“ pousmála jsem se.
„Jasně, chápu,“ zasmála se, společně jsme se posadily v kuchyni a povídaly si. Po dvou hodinách přišel Danny.
„Jasper je v pořádku u vás v pokoji, ale ještě bude nějakou dobu spát,“ řekl mi, přikývla jsem a rozeběhla se k nám do pokoje.
Jasper
Probudil mě jemný dotyk v mých vlasech, cítil jsem, jak mi je někdo něžně cuchá. Otevřel jsem oči a v matném světle viděl Alici, jak má ruku v mých vlasech. Podívala se na mě a usmála se. Zvedl jsem se na zdravé ruce a podíval se na hodiny. Bylo deset večer a já byl pořád unavený, ale také hladový.
Začal jsem se zvedat a Alice se na mě zmateně podívala.
„Mám docela hlad,“ vysvětlil jsem jí a vstal z postele.
„Támhle je pizza, nedojedla jsem ji,“ ukázala mi na stůl, ihned jsem se k němu vydal a zakousnul se do prvního kousku pizzy. Alice si také vzala kousek, ale jen co se zakousla, utíkala do koupelny. Chtěl jsem jít za ní, ale zabouchla mi dveře před nosem a já jen slyšel dávivé zvuky.
Po chvilce Alice vyšla, ale byla pořád bledá.
„Už to zase začíná,“ povzdechla si, vzal jsem ji okolo pasu a přitisknul k sobě. Zraněnou ruku jsem měl položenou na jejím pasu a zdravou jsem ji hladil po vlasech. V té chvíli jsem úplně zapomněl na svůj hlad.
„Chvilku to budeš muset vydržet,“ řekl jsem jí tiše. „Později tě to přejde.“
„Už zase mluvíš jako doktor,“ podívala se na mě, jen jsem pokrčil rameny. Posledních pár týdnů mě medicína zase přitahovala, ale pořád jsem se nedokázal k nemocnici ani přiblížit. Pokaždé, když jsem tam byl, vzpomněl jsem si na ten zážitek.
Alice
„Konečně jsi mi to sundal,“ bručel Jasper, když mu Danny sundával dlahu, kterou měl poslední dva týdny. Od jeho operace uběhly dva měsíce, tudíž jsem byla už ve třetím měsíci těhotenství.
„Můžeš se přeměnit zpátky,“ řekl mu Danny, Jazz jen přikývl, zavřel oči a já slyšela, jak mu přestává bít srdce.
„Konečně,“ usmál se Jasper a přešel ke mně. Jeho teplota mě trochu překvapila, zvykla jsem si na jeho teplé tělo. Zasmál se, když zjistil, na co myslím. Zívla jsem, poslední dobou jsem byla strašně unavená.
„Pojď si lehnout,“ vzal mě do náruče a odnesl do pokoje. Položil mě na postel a lehnul si ke mně.
Najednou se mi zase nechtělo spát, přitáhla jsem si Jaspera k sobě a políbila ho. Překvapeně mi polibek opětoval, ale byl strašně opatrný.
Zajela jsem mu rukou pod tričko, ale on ji zase stáhnul zpátky.
„Alice, ne, můžu ti ublížit,“ zavrtěl hlavou.
„To není pravda,“ vzlykla jsem. „Tobě už nepřipadám krásná.“
Slzy mi tekly po tvářích a on se na mě jen udiveně díval. Pak se hlasitě rozesmál, nechápala jsem, co mu připadalo vtipné. Z mého smutku se stal vztek a já ho plnou silou praštila.
Přestal se smát a znovu se na mě udiveně díval. Uraženě jsem odešla do koupelny, kde jsem se zamkla. Najednou mi bylo zase líto, že jsem ho praštila.
:D
(Jana, 2. 4. 2013 22:07)