Princ Smrti - Fantom 33. kapitola
XXXIII. Deníky
Jasper
Na ostrově jsme byli už týden, za ten čas se toho hodně stalo. Zjistil jsem, že mé odloučení s Damienem vůbec nepoškodilo náš vztah, rozuměli jsme si pořád. Ashley s Alicí se staly nejlepšími přítelkyněmi a já byl rád, protože Ashley a já jsme k sobě měli pořád hodně blízko. Bral jsem ji nyní jako Lily, jako svou malou sestřičku, i když v tom někdy bylo něco víc. Pořád to byla má první láska, ale já teď miloval Alici mnohem více než Ashley.
Zrovna jsem scházel dolů do haly, když se pode mnou propadla podlaha a já se skutálel po nějakých kamenných schodech. Dopadnul jsem na zem a cítil, jak mi teče krev ze spánku.
„Au,“ zaskučel jsem a cítil, jak se mi rána zaceluje. Opatrně jsem vstal a rozhlédnul se kolem. Byla tu hrozná tma, vytáhnul jsem z kapsy zapalovač a škrtnul s ním. Plamen ze zapalovače se mi přesunul na ruku a já si s ní posvítil. Byl jsem v nějaké kamenné chodbě, která byla asi hodně stará.
„Bráško,“ přiletěl za mnou Damien a chytil mě za paži.
„Jsem v pořádku,“ řekl jsem mu a rozhlížel se kolem.
„Kde to jsme?“ zeptal se mě zmateně.
„To bych také rád věděl, podlaha se pode mnou propadla a já skončil tady,“ odpověděl jsem a vydal se tou chodbou kupředu. Došli jsme k nějakým dveřím, Damien se na mě zmateně podíval. Chtěl jsem je otevřít, ale neměl jsem na to sílu. Damien do nich zatlačil a ony se otevřely. Vešli jsme do nějaké knihovny. Bylo tu plno starých knih, ale vypadaly docela neponičeně.
„Tak to je něco,“ řekl Damien a já přikývnul.
Alice
Seděla jsem s Ashley u bazénu a čekala s ní na naše kluky, kteří se nějak moc dlouho neobjevovali. Damien před chvílí vyletěl jako namydlený blesk z bazénu a běžel za Jasperem.
„Pojď, jdeme se podívat, kde jsou zase tak dlouho,“ řekla mi Ashley a odešla dovnitř. Šla jsem za ní a uviděla v podlaze díru, Ashley se na mě podívala a obě jsme se k ní rozeběhly.
„Je tam tma,“ podívala se Ashley do té díry, rychle jsem zaběhla pro baterku a pomalu jsme slezly do té díry. Udivilo mě, že tam jsou kamenné schody. Opatrně jsme sešly dolů a já ucítila krev. Podívala jsem se pod sebe a uviděla ostrý kámen s krví.
Sklonila jsem se k němu a ucítila, že to je Jasperova krev.
„Jazz asi musel spadnout sem dolů a rozbít si hlavu,“ řekla jsem Ashley.
„Proto Damien tak vyletěl, on cítil, že se Jasperovi něco stalo,“ přikývla a já s ní souhlasila.
„Šli tudy, cítím je,“ řekla mi Ashley po chvilce a ukázala směrem do té chodby. Pomalu jsme šly tou chodbou a já uviděla světlo na konci. Rozeběhly jsme se za ním, doběhly jsme do nějaké staré knihovny.
„Jaspere, Damiene?“ zavolala Ashley, kluci se vynořili zpoza jednoho regálu a já uviděla, že má Jasper vlasy a spánek od krve. Okamžitě jsem se k němu rozeběhla a přejela mu po spánku.
Chytil mě za ruku, kterou jsem mu přejížděla po spánku a kontrolovala, jestli mu nic není.
„Jsem v pořádku, nemusíš mít starosti,“ řekl mi tiše a díval se mi do očí.
Jasper
Alice byla vystrašená, viděl jsem to na ní, ale mě vážně nic nebylo. Rychle jsem se hojil, co se týkalo povrchních zranění, které tohle bylo.
„Bráško, pojď se na něco podívat,“ uslyšel jsem Damiena o kousek dál. Přišel jsem za ním a uviděl, že drží jednu z těch knih.
„Jsou to deníky,“ řekl mi a ukázal mi jednu stránku, na které bylo datum.
„Je tam z jakého roku?“ zeptal jsem se ho.
„1843,“ odpověděl mi a ukázal mi hřbet deníku, pak nalistoval dvacátého druhého října.
„Sleduji je už několik dní, měl by se každou chvíli narodit,“ začal číst nahlas, „sedím tady už od rána, konečně začala rodit, bylo to dlouhé, ale ani mě nepřekvapilo, že to jsou dvojčata, protože pak je legenda skutečná. Druhorozený bude mocnější než prvorozený. On je posledním Princem Smrti, on je ohnivý Princ Smrti. Tato dvojčata zapečetí zrození Rodu Smrti. Už nebude potřeba nových Princů Smrti, protože se živly opět sjednotí.“
„On nás sledoval,“ zašeptal jsem užasle, Damien se na mě jen podíval.
Otočil deník a já uviděl jméno, Altair. To jméno jsem někde slyšel, ale nevěděl jsem kde.
„Neříká ti to jméno něco?“ zeptal se mě Damien.
„Říká, ale nevím, odkud ho znám,“ odpověděl jsem mu.
„Altair, tak se přece jmenoval první upír,“ přišla k nám Ashley, „když jsem byla ještě člověk, četl jsi mi legendy o vašem rodu.“
„No, jistě,“ plácnul se do čela Damien, „já jsem zapomněl, lidský život se mi pomalu vytrácí z paměti.“
„Nejsi sám, brácho, i já mám někdy problémy si vzpomenout,“ řekl jsem mu. Damien se trochu porozhlédnul a já uviděl, jak bere nějaké prsteny do ruky.
„Jau,“ zařval a upustil je. Sklonil jsem se, sebral je a prohlédnul si je.
„Na to bys zatím neměl moc sahat,“ uchechtnul jsem se.
„Neříkej,“ řekl mi ironicky a zatřásl rukou: „Sakra, to pálilo.“
„To je diamantium,“ řekl jsem, „říkal jsem ti, že tě oslabuje ve větším množství.“
Alice
Damien se pěkně popálil o ten prsten, ale hned se mu to zahojilo díky jeho Vyvrženecké podstatě. Jaspera to pěkně pobavilo.
„Zajímalo by mě, k čemu tu jsou,“ řekl Jasper a prohlédnul si jeden z nich.
„Damiene, podívej,“ ukázal mu jeden z prstenů.
„Nedávej to ke mně,“ ucuknul.
„Nechovej se jako malej,“ protočil oči a ukázal mu znovu ten prsten.
„Je tam moje jméno,“ řekl Damien a podíval se na Jaspera.
„Na tomhle je zase mé jméno,“ ukázal mu druhý prsten.
„Zkus si ho nandat,“ pobídl Damien Jaspera.
„Jo, a popálim se jako ty, nechci dík,“ zavrtěl hlavou Jasper.
„Tebe to přece teď nepálí,“ podotknul Damien, Jasper znovu protočil oči a nandal si prsten. Najednou jsem uslyšela nějaké křupnutí.
„Jau,“ zařval Jasper a podíval se na svou ruku.
„Co je?“ zeptal se ho Damien.
„Nějak mi křuplo v ruce, ale teď to vůbec nebolí,“ odpověděl mu a sundal si ortézu. Zahýbal opatrně rukou.
„Můžu s ní normálně hýbat,“ řekl užasle.
„Rychle se hojíš,“ řekl Damien, přešel k němu, chytil ho za ruku, trhnul s ní a ona znovu křupla.
„Damiene, zbláznil ses?“ vykřikl Jasper a v ruce mu znovu křuplo. Užasle se podíval na svou ruku, kterou měl úplně zdravou.
„Uzdravuje tě to,“ řekl Damien, Jasper zavrčel a obrovskou rychlostí ho hodil proti zdi.
„A to jsi to musel zkoušet zrovna takhle?“ zeptal se ho vytočeně, viděla jsem, jak mu tmavnou vlasy, což se mu dělo jen, když byl upír.
„Jaspere,“ řekla jsem mu, on se na mě otočil, měl úplně černé oči. Zamrkal a oči i vlasy se mu vrátily do původních barev. Pustil Damiena a on se namáhavě zvednul.
„Ty máš teda páru,“ zakašlal a mnul si krk.
„Tak moc neprovokuj,“ řekl mu Jasper výhružně.
„Já jsem ti taky ještě neprominul tu přeraženou čelist od včerejška,“ podotkl Damien.
Komentáře
Přehled komentářů
Úžasná kapča ;D nemůžu si pomoct ale porad musim vyckavat další kapču ;)
:D
(Arlin, 26. 4. 2013 13:05)