Povídkový blog

XV. Slib

S Alicí jsme se najedli, já se převléknul a sešel dolů, kde už na mě čekala Ashley. Vzal jsem ji do ordnice, kde jsme se posadili.

„Jak ti je špatně? Od žaludku?“ zeptal jsem se jí, přikývla.

„Lehni si na lehátku, udělám ti ultrazvuk,“ pobídnul jsem ji. Položila se a rozepnula si kalhoty. Udělal jsem jí ultrazvukové vyšetření a nestačil se divit.

„Bože, mě bolí hlava,“ řekla Ashley, když jsmi sedali zpátky na pohovku a chtěla si vzít prášek na bolení hlavy. Ihned jsem jí ho vzal.

„Proč mi to bereš?“ zeptala se mě. „Já se z toho asi zvencnu.“

„Tohle teď nemůžeš,“ řekl jsem jí.

„Proč?“ nechápala.

„Jsi těhotná, Ashley,“ odpověděl jsem jí a čekal na její reakci. Ztuhla a udiveně se na mě dívala. Po chvilce se probrala a řekla mi: „Šel by udělat potrat?“

„Proč?“ nechápal jsem.

„J-já nemůžu mít dítě,“ zakoktala se a chtěla utéct, ale já ji chytil za ruku a přitáhnul k sobě.

„Počkej, tohle mi vysvětli,“ řekl jsem jí.

„Já budu špatná matka, nejsem na to připravená,“ snažila se si vymyslet argumenty.

„Tohle není pravda, Ashley,“ zavrtěl jsem hlavou. „Oba víme, že jsi byla dobrá matka pro naše dvojčata.“

„Tak proč je tedy Tom mrtvý?“ vykřikla zoufale. „Náš syn je mrtvý a dcera nezvěstná. Já nemůžu přivést na svět další dítě, když jsem dvě nedokázala ochránit.“

„Ashley, podívej se na mě,“ vzal jsem její obličej do dlaní. „Tohle není pravda, ty dokážeš ochránit své dítě. To, co se stalo s Tomem, s tímhle nemá nic společného. Za nic nemůžeš.“

„To já řekla Damienovi, ať ho zabije, já poslala na smrt své vlastní dítě,“ vzlykala.

„Bylo to pro něj vysvobození, kdyby se přeměnil, měl by výčitky a pak by vypnul svou lidskost,“ zavrtěl jsem hlavou. „Ty jsi ho vysvobodila. A, co se týče Lizz, slibuju ti, že udělám všechno, co je v mých silách, abych naši dceru našel, ano?“

„Slibuješ?“ zeptala se mě mezi vzlyky.

„Slibuju, Hvězdičko, nevzdám to, dokud ji nenajdu,“ přikývnul jsem a přitisknul ji k sobě. Ashley se během chvíle uklidnila, ale já ji pořád držel v náruči, nyní potřebovala podporu, kterou jí asi Damien dát nemohl, protože nevěděl, jaké to je být rodičem.

Ano, sice vychoval mé děti, ale otcem jsem pořád byl já a ne on.

„Jazzi, co mám dělat?“ zeptala se mě zoufale.

„To je na tobě, Hvězdičko,“ odpověděl jsem jí. „Já budu tvé přání respektovat, i kdybych s ním nesouhlasil, ale asi by sis měla promluvit s Damienem.“

„Já se mu nedokážu teď podívat do očí,“ zašeptala. „Ne, teď když se rozhoduje, jestli jeho dítěte budou žít nebo ne.“

„Myslíš, že by dítě chtěl?“ zeptal jsem se jí.

„Já nevím,“ pokrčila rameny. „Nepromluvil bys s ním ty?“

„Tohle je vaše věc,“ namítnul jsem.

„Jazzi, prosím,“ zašeptala zoufale.

„Dobře, zkusím to, ale ty nesmíš na to pomyslet, jinak to zjistí, jasný?“ řekl jsem, Ashley jen přikývla.

„Běž za Alicí, řekni jí, že jsem šel za bráchou,“ pustil jsem ji, Ashley odešla a já se vydal za svým bratrem. Vešel jsem tiše do jeho ložnice a uviděl, že se jen tak vyvaluje v posteli.

„Bráško, děje se něco?“ zeptal se mě, když jsem se posadil k němu na postel.

„Chci se na něco zeptat,“ řekl jsem mu a snažil se znít lhostejně.

„Tak podívej,“ pobídnul mě. „Zase trable s těhotnou Alicí?“

„Ne, Alice je v pohodě teďka, zatím,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Ale těšíš se už na to malé co?“ vyzvídal.

„Jo, těším se na něj,“ přikývnul jsem.

„Něj?“ povytáhnul obočí. „Ty už víš, co budete mít?“

„Alice viděla, že budeme mít chlapce, ve vizi ho oslovovali Tanny, což je zdrobnělina od Tannera,“ osvětlil jsem mu.

„Takže Tanner Whitlock,“ usmál se. „T. W. jako Tommy.“

„Já vím, ale já Tannera neberu jako náhradu za Toma,“ řekl jsem.

„To jsem tak ani nemyslel,“ uklidňoval mě. „Jen by mě zajímalo, jaké to je, když čekáš s někým, koho miluješ dítě?“

„Je to úžasný pocit,“ odpověděl jsem mu. „Ty bys to chtěl zažít?“

„Ano, někdy ano,“ přikývnul. „Ale nejsem si jistý, jestli Ashley chce dítě, protože je to teprve ani ne dva měsíce, co zemřel Tom.“

„Jasný chápu,“ přikývnul jsem.

Najednou se otevřely dveře a v nich stály Ashley, Alice a děti. Janie a Johny ihned přiběhli k posteli a vylezli na ni.

„Stlejda, vstávat,“ řekla Janie a stáhla z Damiena peřinu.

„Hele, ty malá rošťando,“ přitáhnul si Damien peřinu zpátky. Janie si ji hned přitáhla k sobě, Damien se začal s Janie přetahovat. Johny se přidal ke své sestřičce. Bylo mi jasné, že kdyby Damien chtěl, vzal by si deku okamžitě zpátky, ale on se bavit tím, jak se ho snaží dvojčata dostat z postele.

Byl by z něj dobrý otec, řekla mi Alice v myšlenkách.

Ty jsi to slyšela, co? zeptal jsem se jí, ale nepodíval jsem se na ni, abych nevzbudil pozornost. Nechtěl jsem, aby Damien něco tušil, dokud mu to Ashley sama neřekne, nebo se nerozhodne.

Ne všechno, vím jen, že Ashley je těhotná, nic víc, odpověděla mi. Přikývnul jsem a podíval se na dvojčata, která se stále přetahovala s Damienem.

„Táta pomoc,“ řekl mi Johny.

„Hele to není fér, když si řeknete o pomoc tátovi,“ postěžoval si Damien, když jsem jednou rukou chytil peřinu a stáhnul ji z něj.

Najednou se zvednul vítr a peřina se nadzvedla. Dvojčata se na to udiveně dívala a já uviděl, jak Damien drží ruku nahoře. Došlo mi, že to udělal on, protože on dokáže v jisté míře ovládat tři živly, vodu, zemi a vzduch. Johny se probral z šoku a natáhnul svou ručku nahoru. Deka se opět přiblížila k němu, vítr ale zesílil a deka se nadzvedla do původní výšky.

„Mimochodem dneska je diskotéka,“ řekla Alice.

„Super, budeme s Mistry zase pařit,“ promnul jsem si ruce.

„Ty nic pít nebudeš, jasný?“ oznámila mi Alice.

„Proč?“ nechápal jsem. „Vždyť tak moc nepiju.“

„Jasně, alkoholiku,“ odfrkla si a odešla uraženě.

„Co s ní zase je?“ zeptal se mě Damien.

„Hormony,“ pokrčila Ashley rameny. „Jo a co se týče toho pití, ty taky nic pít nebudeš.“

„Proč?“ nechápal Damien.

„Stejný důvod jako u tvého bratra,“ oznámila mu a odešla.

„U Alice chápu, že s ní šijou hormony, ale u Ashley?“ podíval se na mě Damien.

„Asi se nakazila u mé manželky,“ podotknul jsem. „No nic, nechám ji, ať se vyvzteká.“

„Bráško, vezmeme dvojčata na koně a pořádně se projedeme,“ navrhnul Damien.

„Jasně,“ přikývnul jsem.