Povídkový blog

Ahoj holky, omlouvám se, že tu přes prázdniny nic nepřibylo, ale neměla jsem vůbec čas na psaní. Chodila jsem na brigádu, která mi zabrala většinu času, takže na psaní nebyl moc čas a navíc tento rok maturuji, takže to bude ještě těžší, protože musím skloubit brigádu, školu a přítele, takže na psaní nebude také tolik času. Takže vás prosím o trpělivost.

XVI. Den s dětmi

Vzali jsme s bráchou Johnyho a Janie a vydali se do stájí. Šli jsme pomalu, aby nám děti stačily, ale oni stejně pobíhali kolem nás a honili se.

„Víš, že tu máme nová malá hříbátka?“ zeptal se Damien Janie, která jen zavrtěla hlavičkou.

„Taky to jsou dvojčátka jako ty a Johny,“ přidal jsem se a vzal Johnyho do náruče. Damien si vyhoupnul k sobě Janie. Otevřel jsem velké dveře od stájí a vydal se k hříbatům. Jejich matka zemřela při porodu, nedalo se nic dělat. Navíc to byli divocí koně, které jsem odchoval a vypustil do přírody. Jejich otec byl stejným druhem koně jako Blesk, takže hříbata byla nesmrtelná jako my ostatní.

„Podívejte,“ otevřel jsem stání, kde byla hříbata. Malý hřebeček byl tmavě hnědý a měl bílou lysinku na čele, jako měl Blesk. Klisnička byla zase celá bílá až na nohy, na kterých měla světle hnědé ponožky.

Obě hříbata se zvedla, jakmile jsme vešli do stání, a přešla k nám. Nešla k nám ale k dvojčatům, položil jsem Johnyho na zem a on natáhnul ruku. Hřebeček mu otřel čumák o ruku a Johny se zasmál.

„Andy,“ řekl Johny a hřebeček spokojeně zařechtal a zakýval hlavou.

„Táta, to Andy,“ řekl mi Johny nadšeně a hladil hřebečka po nose. K Janie se nejistě přiblížila klisnička, Janie byla také velice opatrná a plachá. Natáhla ručku a klisnička uskočila, protože se lekla, ale pak se uklidnila a pomalu přešla k Janie. Dotkla se nejistě nosem její dlaně a pak se odtáhla. Janie se na ni dívala a já v jejích očích viděl strach, ale také odhodlání, chtěla se vyrovnat svému břáškovi, který se už se svým hřebečkem mazlil.

Klisnička se nakonec odhodlala a znovu se dotkla Janieiny dlaně. Tentokrát tam měla nos přiložený déle. Janie ji opatrně pohladila a klisnička tentokrát neuskočila.

„Amy,“ řekla Janie. Klisnička se odtáhla od Janie a zadívala se jí do očí. Po chvilce souhlasně zafrkala a nechala se od Janie pohladit.

„Janie, Johny, pojedeme se projet a vezmeme hříbátka s námi, ano?“ zeptal jsem se.

„Ne hzíbátka, Amy a Andy,“ poučila mě Janie.

„Dobře, pojedou s námi i Amy a Andy,“ opravil jsem se a vzal Janie do náruče. Vyšli jsme ze stání a Amy s Andym nás následovali. Zašel jsem pro Bleska, posadil jsem na něj Janie a vyhoupnul se za ní. Pobídnul jsem svého koně, aby pomalu vyjel.

Damien s Johnym seděli na Damienově koni Bouřlivákovi, vyjeli jsme ze stájí a vydali se na nedalekou louku, kde jsme se chtěli usadit.

Asi během deseti minut pomalého kroku jsme tam dojeli, museli jsme jet pomalu kvůli hříbatům, aby nám stačila.

Seskočil jsem z Bleska a sundal z něj Janie. Damien se postavil vedle mě a dvojčata ihned odběhla za hříbaty. Začala s nimi dovádět.

„Táta,“ přiběhnul za mnou Johny s Andym za zády. „Na Andyho.“ Ukázal na svého koně.

„Chceš na Andyho?“ zeptal jsem se ho, Johny přikývnul.

„No dobře,“ přikývnul jsem, vzal ho do náruče a opatrně ho posadil na Andyho, který sebou trochu trnul, ale nevzepřel se. Pobídnul jsem ho ke kroku. Andy se pomalu rozešel a Johny se držel jeho hřívy. Držel jsem Johnyho, aby nespadnul, kdyby se Andy náhodou splašil.

Pomalu jsme chodili po obvodu louky, Damien s Janie jezdil také dokola za námi. Vypadalo to, že se mezi dvojčaty a hříbaty utvořilo pouto, jako já mám s Bleskem.

„Táta, Johny sám,“ řekl mi Johny asi po hodině, co jsme jezdili.

„Víš to jistě?“ zeptal jsem se ho, Johny přikývnul. Pustil jsem ho tedy, ale pořád chodil vedle nich, kdyby se náhodou něco stalo. Johny byl chvilku trochu nejistý, takže jsem ho přidržoval jednou rukou, ale potom mi ji sundal a jezdil pomalu sám.

„Táta, koukej,“ zavolala na mě Janie, otočil jsem se a uviděl, že také jezdí sama.

„Jsi šikovná, zlatíčko,“ usmál jsem se na ni a otočil se znovu na Johnyho, abych ho mohl znovu jistit.

„Co to tu vyvádíte?“ uslyšel jsem Leah a Setha.

„Učíme je jezdit na koních,“ odpověděli jsme s Damienem nastejno.

„Není to nebezpečné?“ zeptal se mě Seth, který se strachem díval na Janie.

„Není, jistíme je a sami to chtěli,“ zavrtěl hlavou Damien.

„Vážně?“ povytáhla Leah obočí.

„Leah, poď,“ mávnul na ní Johny, Leah k němu přišla, hned uviděla, že je šťastný, a jako mávnutím kouzelného proutku se uklidnila. Seth přešel k Janie a také se uklidnil, když viděl, jak se jí to líbí. Leah se postavila na mé místo, já písknul na Bleska, který přiběhnul ke mně, a já na něj nasednul. Jel jsem mezi Janie a Johnym, Damien jezdil jako poslední. Leah po chvilce přestala chodit vedle Johnyho jako člověk a přeměnila se ve vlčici.

Trochu jsem se bál, aby se hříbata nesplašila, ale to s nimi neudělalo, i když se přeměnil i Seth.

Strávili jsme na louce celý den, já se přenesl jen pro jídlo pro nás všechny a udělali jsme si tam i malý piknik. Byl to krásný den, i když mi chyběla Alice.

Bylo už osm hodin večer, když jsme se vraceli. Dvojčata spokojeně spala v náručích vlčat a my odváděli koně do stájí. Všechny jsme je vysušili, vyhřebelcovali a nakrmili. Potom jsme se s Damienem vydali domů se převléknout na diskotéku.