Povídkový blog

Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale musím dohnat školu. Dělám ročníkovou práci, a pokud ji neudělám, prolítnu. Snad mi ro odpoustíte a užijete si kapitolku :).

VII. Svatba 

Ráno jsem se probral velice brzy, Alice ještě spala. Najednou někdo tiše zaklepal na dveře a hned na to je otevřel. Ve dveřích jsem uviděl Lucase, který, když uviděl, že jsem vzhůru, na mě kývnul, abych šel za ním. Přikývnul jsem, opatrně se vyprostil z Alicina objetí a vstal. Ještě než jsem odešel z pokoje, napsal jsem jí na lístek: Už se na vás těším, budoucí paní Whitlocková, budu vás čekat u oltáře.

Položil jsem ho vedle ní, políbil ji do vlasů a odešel z ložnice. Lucas čekal v hale, společně jsme se vydali do jeho pokoje, kde jsem měl připravené věci. Holky si měly zabrat můj pokoj a ložnici, takže jsem musel jít do Lucasova pokoje, abych se mohl v klidu připravit.

„Tak jak se cítíš?“ zeptal se mě Lucas.

„Skvěle,“ usmál jsem se natěšeně, „moc se těším.“

„Když ses ženil s Alicí poprvé, byl jsi strašně nervózní, pamatuješ?“ zasmál se.

„To jsem ji neznal, ale teď si bez ní neumím představit život,“ řekl jsem mu. Zašli jsme do jeho pokoje, kde nás ještě čekala snídaně. Nechtěli mě pustit ani do kuchyně, abych náhodou neviděl Alici.

Posadil jsem se do křesla a začal pomalu jíst. Měl jsem ještě hodně času, obřad začne v pravé poledne a nyní bylo sedm hodin ráno.

Najednou do pokoje přišel Johny, přiběhnul ke mně a podal mi složený lístek, kde bylo napsáno: Já se také na vás těším, pane Whitlocku, setkáme se tedy u oltáře, budu ta v bílém.

Musel jsem se zasmát, Lucas, který přišel do pokoje, protože si šel ještě něco zařídit, se na mě zmateně podíval. Ukázal jsem mu lístek a on se usmál.

„A co ty, raubíři?“ vzal Johnyho do náruče a vyhodil ho do vzduchu. Johny se začal smát, cítil jsem, jak je šťastný.

„A koho máš vlastně za svědka? Damiena?“ zeptal se mě Lucas.

„Ne, ty jsi přece můj svědek,“ odpověděl jsem mu. „Byl ji jím u mé první svatby s Alicí, chci, aby to tak zůstalo. Navíc s Damienem si tolik nerozumím teď.“

„Něco se stalo?“ zeptal se mě opatrně.

„Dnes o tom nechci mluvit, Lucasi, nechci si kazit svatbu,“ řekl jsem mu, Lucas jen přikývnul a už se na nic neptal.

„Kdo jde Alici za svědka?“

„Alison,“ usmál jsem se, „hodně se spřátelily.“

„Jsi rád, co?“

„Jsem,“ přikývnul jsem. „Když si vezmu, jak se mě kdysi bála, a teď spolu znovu čekáme dítě.“

„Vy dva si to opravdu zasloužíte, vždyť jste spolu nestrávili ani rok skoro,“ řekl mi.

„A to máme spolu už skoro dvouleté děti,“ zasmál jsem se. „Hrozně to letí, za čtvrt roku jim budou dva a já s nimi byl tak krátce.“

„Ale budeš s nimi po zbytek věčnosti,“ povzbudil mě.

„Já vím,“ přikývnul jsem.

„Jaspere, Lucasi?“ přišel za námi táta. „Tak jak to jde?“

„Dobře,“ odpověděli jsme s Lucasem nastejno, táta se usmál a vzal Johnyho do náruče: „Půjdeme za babičkou, aby se tatínek se strejdou mohli pořádně připravit na tatínkův velký den s maminkou, ano?“

„Jo,“ přikývnul Johny a společně s tátou odešli. S Lucasem jsme se pomalu začali připravovat. Ten čas strašně rychle uběhnul, nebyl jsem ani nervózní, vždyť si beru ženu, kterou miluji, ale byl jsem strašně nedočkavý.

„Tak pojď, už je čas,“ řekl mi Lucas, naposledy jsem si upravil motýlka a společně jsme vyšli ze Sídla. Pohlédnul jsem na balkon od ložnice, zda neuvidím Alici, ale neviděl jsem ji nikde. Vydali jsme se s Lucasem do zahrad, které byly krásně vyzdobeny.

Došli jsme na místo, kde byl připraven altán. Oddávat nás měl táta, měl na sobě normální smoking a díval se na mě s pýchou v očích. Prošli jsme s Lucasem uličkou, v přední řadě seděla mamka s Esmé, mými dětmi a malým Codym. Naproti mně stála Alison, která šla Alici za svědka, usmívala se na mě.

Najednou se ozval svatební pochod, ohlédnul jsem se a uviděl svou lásku, jak kráčí společně s Carlislem uličkou. Vypadala jako anděl, s bezmeznou láskou se mi dívala do očí a šťastně se usmívala.

Carlisle mi předal Alicinu ručku a já s Alicí jsme se otočili na tátu.

„Vážení, sešli jsme se tu dnes, abychom spojili životy Jaspera Whitlocka a Mary Alice Cullenové v jeden,“ začal táta a otočil se na mě: „Jaspere Whitlocku, předneste svůj slib.“

„Alice,“ řekl jsem, „naše láska byla vždy plná překážek, ale my jsme je vždy překonali a ani smrt nás nerozdělila. Slibuji ti, že tě budu milovat a ctít celý čas, co budeme spolu. Nyní před tebou stojím a říkám ti, že jsem tě miloval, miluji a budu milovat do konce věčnosti.“

Alici se nahrnuly slzy do očí, táta se otočil na Alici a řekl jí: „Mary Alice Cullenová, nyní předneste i vy svůj slib.“

„Jaspere,“ řekla mi, „ze začátku našeho vztahu jsem si myslela, že se do tebe nezamiluji, ale opak byl pravdou. Překonali jsme spolu mnoho překážek a ani smrt nás nerozdělila. Slibuji ti, že budu stát po tvém boku v dobrém i zlém. Miluji tě a milovat tě navždy budu.“

„Výborně,“ řekl táta, „Jaspere Whitlocku, bereš si tedy Mary Alici Cullenovou a budeš ji ctít a milovat v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano,“ řekl jsem a díval se Alici do očí.

„A táži se tebe, Mary Alice Cullenová,“ zeptal se táta, „bereš si Jaspera Whitlocka a budeš ho ctít a milovat v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano,“ řekla Alice.

„Nandejte si tedy prstýnky na důkaz vaší lásky,“ pobídnul nás, Johny ke mně přišel a podal mi prsten pro Alici. Janie zase podala Alici prsten pro mě. Uchopil jsem Alici za její drobnou ručku a nandal jí prstýnek. Alice mi také nandala prstýnek a táta řekl: „Prohlašuji vás za muže a ženu, můžete políbit nevěstu.“

Vzal jsem Alicin obličej do dlaní a políbil ji. Oba jsme se ponořili do polibku a nevnímali okolí. Alice mi jezdila rukama po krku a já jí pořád držel obličej v dlaních.

Probral nás až obrovský potlesk, naposledy jsem políbil Alici a odtáhnul se od ní.

„Dámy a pánové,“ řekl táta radostně, „dovolte mi, abych vám přestavil manžele Whitlockovi.“

Potlesk ještě zesílil, Alice se na mě šťastně podívala, usmál jsem se na ni a políbil ji do vlasů. Pak nám začali postupně všichni gratulovat. První k nám přišly Esmé s mamkou, které tekly slzy štěstí, Esmé, kdyby mohla, také by plakala.

„Moc vám gratuluju,“ objala nás Esmé, Alice s úsměvem řekla: „Děkujeme, mami, ale je tu ještě něco, co nevíš.

Esmé se od nás zmateně odtáhla a já jí řekl: „Budeš mít další vnoučátko.“

Esmé se znovu rozvzlykala a objala nás. Po ní nás hned objala mamka.

„Buďte spolu šťastní,“ zašeptala mamka, zasmál jsem se a poděkoval: „Děkujeme, mami.“

Mamka nás oba ještě políbila na čelo a už nás držela v náruči má sestřička, které tekly také slzy. Po Lily nás objal Lucas, po kterém k nám váhavě přišli Damien s Ashley.

„Buď šťastný, bráško,“ natáhnul ke mně ruku, ignoroval jsem ji a objal ho: „Bez tebe bych nebyl, brácho, děkuji ti za to. A odpouštím ti.“

Damien mě pevně objal, cítil jsem z něj radost. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli a Damien objal Alici. Ashley ke mně přišla a váhavě mě objala: „Také ti gratuluji, Ohnivče, buďte spolu šťastní.“

„Děkuju, Hvězdičko,“ zašeptal jsem, cítil jsem, jak se Ashley usmála, pak se ode mě odtáhla a šla obejmout Alici. Gratulovali nám všichni členové Armády, pak k nám přišli Cullenovi, kteří tiše vyčkávali na pravou chvíli.

„Tak ať vám to tentokrát vyjde,“ řekl nám Emmett.

„Děkujeme, Emmette,“ usmál jsem se na něj, poplácal mě po zádech a odešel. Konečně byl konec gratulací.

„A nyní tanec novomanželů,“ řekl Lucas do mikrofonu. Vzal jsem Alici za ruku a společně jsme odešli na taneční parket. Alice se mi dívala do očí a nechala se vést.

„Jde mi to lépe, než tenkrát,“ zašeptala, musel jsem se zasmát, tenkrát mi šlapala na nohy a nyní tančila jako víla.

„Je to tu nádherné, ještě lepší než na tvém nákresu,“ pochválila mě.

„To řekni i Alison a Bree, bez kterých bych to nezvládnul,“ řekl jsem jí.

„Ale byl to prvotně tvůj plán, takže největší pochvala patří tobě a nech toho, že ne,“ řekla mi. Poraženě jsem vzdychnul, byla strašně tvrdohlavá.

„Brácho, půjčíš mi na chvilku mou znovušvagrovou?“ přitančil k nám Lucas s Lily, podíval jsem se na Alici, která přikývla. Vyměnili jsme si s Lucasem partnerky a já nyní tančil se svou malou sestřičkou.

„Tak už jsi zase v chomoutu,“ řekla mi s úsměvem. „To ti ta svoboda moc nevydržela, jen čtyři týdny.“

„Ani mi to nevadí, když vidím, jak je Alice šťastná,“ pousmál jsem se.

„A ty jsi šťastný?“ zeptala se mě.

„Jsem, sestřičko,“ přikývnul jsem a ohlédnul se po dětech, které byly v náruči vlčat, která stála na kraji parketu a „tančili“.

„Jak to vlastně budete mít se svatební nocí?“ povytáhla obočí.

„Přeneseme se na ostrov a vlčata s dětmi se zítra přenesou za námi,“ pokrčil jsem rameny.

„Alice mi říkala něco trochu jiného,“ podotkla, zmateně jsem se na ni podíval.

„Prý se vlčata přenesou za vámi až pozítří, Alice si tě chce prý pořádně užít,“ řekla mi.

„No, to si mě užije za to, že mi to neřekla,“ řekl jsem.

„Nemuč ji,“ přimlouvala se za mou milovanou.

„Uvidíme,“ povzdechnul jsem si, Lily se zasmála.

„Nepůjdeme si dát něco k pití?“ zeptal jsem se jí, přikývla. Odvedl jsem ji ke stolu, kde bylo jídlo i pití.

„Jazzi, je správné, když piji Lucasovu krev?“ zeptala se mě z ničeho nic Lily.

„Jste oba Nedotknutelní, takže ano, on je tvá pravá láska a ty jinou krev nestrávíš krom Vyvržencovi, ale pochybuji, že bys tu chtěla,“ vysvětlil jsem jí.

„Ne, to radši budu vysávat Lucase,“ podotkla.

„Alice už tebe pila?“ podívala se na mou polovičku, která nyní tančila s Edwardem, zavrtěl jsem hlavou: „Ne, ale bude se muset brzy napít, už teď na ní vidím, že slábne každou chvílí.“

„Tak běž za ní teď, dokud vás nikdo nepostrádá,“ pobídla mě, přikývnul jsem a přešel k Edwardovi a Alici.

„Edwarde, mohu si na chvilku půjčit svou polovičku?“ zeptal jsem se ho, jen se usmál a přikývnul.

„Pojď se mnou prosím,“ řekl jsem Alici tiše, zatvářila se trochu nechápavě, ale nechala se odvést dál. Šli jsme asi pět minut, než jsme došli na nějaké odlehlé místo, kde nás nikdo nemohl rušit.

„Co se děje, Jazzi?“ zeptala se mě. „Vypadáš ustaraně.“

„Alice,“ začal jsem, „víš, jak ses stala Nedotknutelnou, tak tvá strava se musí trochu změnit.“

„Myslíš to, že budu muset pít tvou krev?“ řekla, přikývnul jsem: „Ano, pokud ji nebudeš mít, můžeš zemřít.“

„Chceš, abych se z tebe napila teď?“ podívala se mi do očí.

„Mě je to jedno, ale cítím, že jsi slabá,“ řekl jsem jí.

„Dobře,“ přikývla, „napiju se z tebe teď.“

„Omlouvám se,“ zašeptal jsem.

„Za co?“ nechápala. „Jazzi, jestli lituješ toho, že sis nedal pozor a já otěhotněla a díky tomu se stala Nedotknutelnou, nelituj toho. Jednou k tomu muselo dojít, já se chtěla stát Nedotknutelnou, ale bála jsem se ti to říct.“

Nemohl jsem uvěřit tomu, co řekla. Pořád se mi dívala do očí a já viděl, že to myslí vážně.

„Tak kam se ti můžu zakousnout?“ zeptala se mě, aby odlehčila atmosféru, což se jí trochu povedlo. Zasmál jsem se a vyhrnul si rukáv na pravé ruce.

„Kdyby ses mi zakousla do krku, mohlo by to umazat oblečení, musíš se spokojit s rukou,“ řekl jsem jí.

„Nabízí se mi tu jako krevní banka, ale jen omezeně,“ povzdechla si Alice, znovu jsem se zasmál. Vzala mou ruku a zakousla se. Trochu jsem trhnul rukou, když její zuby prokously mou kůži. Začala pít mou krev, docela jsem se divil, ale nebolelo to, naopak to bylo docela příjemné.

Náhle jsem však uslyšel něco ve své hlavě, bylo to, jako když jsem měl kdysi v hlavě Leah a Setha, ale nyní to bylo oboustranné. Slyšel jsem něčí myšlenky a cítil silněji jeho pocity. Alice se ode mě odtáhla a já uslyšel zmatené myšlenky, Alice se na mě podívala a mě došlo, že slyším její myšlenky.

„Proč slyším tvé myšlenky?“ zeptala se mě zmateně.

„Pouto pravé lásky,“ zašeptal jsem a před očima se mi promítnul dopis od Damiena, který jsem dostal o Vánocích.

„O tomhle jsi mi nic neřekl,“ řekla mi, když slyšela, na co myslím.

„Nebyl důvod ti to říkat, Alice,“ vzal jsem její obličej do dlaní. „Teď na to nemysli, máme času dost na to myslet potom, ne dnes, ano? Nebudeme si přece kazit svatební den.“

„Dobře,“ přikývla po chvilce, „ale měli bychom se už vrátit zpět.“

Vzal jsem ji do náruče a zatočil s ní. Zasmála se a nechala se odnést zpátky.

„Ještě jsem ti ani neřekl, jak moc ti to sluší,“ řekl jsem jí.

„A jak?“ zeptala se mě.

„Jsi nádherná. Když jsi šla k oltáři, vypadala jsi jako anděl,“ zašeptal jsem jí do ouška, pousmála se a já ji položil na zem, protože jsme byli téměř u parketu.

„Bude ti vadit, když vyzvu Ashley k tanci?“ zeptal jsem se jí.

„Proč by mi to mělo vadit?“ podivila se.

„No, oba víme, jak umíš žárlit,“ trochu jsem si rýpnul, Alice se hraně urazila. Teď bylo pouto k něčemu, protože jsem v jejích myšlenkách viděl, že je to jen hra.

„Fajn, tak napřed ty,“ řekl jsem, kleknul jsem si před ní a zeptal se jí: „Paní Whitlocková, budete tak laskava a poctíte mě jedním tancem?“

„Bude mi ctí, pane Whitlocku,“ přistoupila na mou hru a vložila svou ručku do mé nabízené. Zvednul jsem se a začali jsme spolu opět tančit.

„Mimochodem neřekla jsi mi o tom, že vlčata a děti za námi přijít až pozítří,“ řekl jsem jí.

„Myslela jsem, že ti to Leah nebo Seth řeknou, ale asi se tak nestalo,“ pokrčila rameny. „To je trestné, že s tebou chci být jen sama? Vím, že je to na úkor dětí, ale jsou to jen dva dny. Nic nám neuteče. Chtěla jsem jen krásné líbánky jen s tebou a s nikým jiným.“

„No, někdo tam s námi ještě bude,“ podotknul jsem a sjel jí rukou ze zad na bříško.

„To se ještě nepočítá, je maličké,“ řekla mi. „Je mou součástí, jsme pořád jedno tělo. Takže budeme jen sami dva.“

„Dobře, ty můj tvrdohlavče, budeme jen sami dva,“ pousmál jsem se, usmála se a zabořila mi obličej do hrudi. Objal jsem ji a společně jsme se pohupovali v rytmu pomalé hudby.

„Hrdličky, nerad vás ruším, ale pojďte nám zapózovat u dortu, už na něj máme chuť,“ přišel k nám Seth s Janie, povzdechnul jsem si a odtáhnul se od Alice.

„Měla jsi pravdu, budeme rádi dva dny sami,“ zašeptal jsem, Alice se zasmála a pohladila mě po hrudi. Společně jsme přešli k obrovskému dortu, který upekly naše mamky. Alice mě objala kolem pasu, já jí také, společně jsme chytili do rukou nůž a rozkrojili dort.

S Alicí jsme se navzájem krmili, byl jsem šťastný jako nikdy, když jsem viděl v jejích očích radostné jiskřičky, které jsem tolik miloval.

Pak Damiena ještě napadlo, že jsem Alici nesundal podvazek. Když to řekl, Alice zrudla jako rajče, cítil jsem z ní stud. Nemohl jsem dělat nic jiného, než ho Alici opatrně sundat z nohou. Alice nabrala takovou rudou barvu, že jsem se až divil, jak je to možné. Šikovně s pomocí telekineze jsem hodil podvazek Damienovi, který doslova řval smíchy, do obličeje. I když by si to zasloužili i ostatní, jako třeba Mistři, kteří brečeli smíchy, ale také Alicini bratři, kteří řvali smíchy.

Pak byla obrovská hostina, všichni kromě Cullenových a mých rodičů jedli, protože jsme ve směs až na výjimky byli všichni Nedotknutelní. Navzájem jsme se s Alicí znovu krmili a ještě do toho krmili děti, které nám seděly na klíně.

Už se pomalu začínalo stmívat, Alice stála na okraji parketu sama a dívala se někam do dálky. Trochu se ochlazovalo, mně nemohla být zima díky ohni ve mně, ale Alici zima být mohla. Přešel jsem k ní, sundal si sako a přehodil jí ho přes ramena. Objal jsem ji kolem pasu a přitisknul k sobě, stála ke mně zády, takže se o mě opřela a položila ruce na mé, které jsem měl spojené na jejím bříšku.

„Co kdybychom se už rozloučili a přenesli se na ostrov?“ zeptal jsem se tiše.

„Dobře,“ přikývla, „zajdu se převléknout.“

Odešla i s mým sakem, jen jsem si sundal motýlka a rozepnul si trochu košili, u které jsem si ještě vyhrnul rukávy. Vrátil jsem se mezitím trochu pod přístřešek, který jsme postavili kvůli svatbě. Zamířil jsem k vlčatům, která držela v náruči už spící děti.

„Už půjdete?“ zeptala se mě Leah, přikývnul jsem. Mlčky mi podala Johnyho do náruče a já ho k sobě trochu přitisknul. Neprobudil se, ale jako by cítil, že jsem to já, zašeptal ze spánku: „Táta.“

Zavřel jsem oči, hrnuly se mi do nich slzy. Netušil jsem, že rozloučit se s nimi byť jen na dva dny bude tak těžké. Vrátil jsem Johnyho Leah a vzal si do náruče Janie, která mě ve spánku objala kolem krku a nechtěla pustit.

Ucítil jsem jemný dotyk na paži, ohlédnul jsem se a uviděl Alici, jak vedle mě stojí s Johnym v náruči. Jednou rukou jsem si ho od ní vzal a podal jí Janie, se kterou se Alice také rozloučila.

„Je to těžké, viď?“ zeptala se mě Alice, když jsme odcházeli se rozloučit s ostatními.

„Nebudeme s nimi jen dva dny, ale stejně je těžké se s nimi rozloučit,“ zašeptal jsem, Alice mě chytila za ruku, v jejích myšlenkách jsem viděl, že se cítí stejně jako já.

„Už se chystáte nám utéct?“ zeptal se mě Lucas, když jsme k nimi s Alicí přišli. Jen jsem se pousmál a přikývnul.

„Tak bacha, ať z toho není další malý Whitlock,“ rýpnul si Damien. „Ach, vlastně on už bude.“

Alice trochu zrudla a Ashley dala Damienovi takový pohlavek, až vyprsknul pití, které zrovna pil.

„Pardon, umřel v pubertě, která ho za těch sto let ještě neopustila,“ řekla nám, zasmál jsem se. Alice si jen povzdechla a objala se s Lily, která našeho bratra ignorovala.

„Užijte si to,“ řekla nám Ashley a objala nás oba. Rozloučili jsme se všemi přítomnými a s Alicí se sami přenesli na ostrov.