Povídkový blog

IX. Rodinné chvíle

Zbytek toho času, který jsme měli jen pro sebe, jsme strávili jen spolu. Milovali jsme se ještě několikrát a vždy jsme se dotkli nebe. Nechtěli jsme se od sebe vůbec hnout, bylo to, jako bych byl poprvé zamilovaný. Tak intenzivně jsem ještě lásku neprožíval jako v těchto dvou dnech. Tyto dny si budu pamatovat do konce své věčnosti.

Uslyšel jsem něčí hlasy před vilou, Alice se na mě podívala a trochu se zatvářila zklamaně. Nechtěla, aby tyto chvíle končily.

„Někdy si to zopakujeme,“ slíbil jsem jí a naposledy ji políbil. Usmála se a přikývla. Společně jen v plavkách jsme prošli vilou, otevřely jsme dveře a ihned se k nám hnaly naše malé děti.

„Máma a táta,“ vykřikly děti a běžely k nám. Chytil jsem do náruče Johnyho a vyhodil ho do vzduchu. Až teď jsem si znovu uvědomil, jak moc mi chyběl.

Ano, ten čas s Alicí, který jsme strávili sami, byl nádherný, ale čas, který strávíme s našimi dětmi, bude určitě také takový. Navíc máme s Alicí pro sebe celé noci, kdy děti spí.

„Tak jak jste se měli?“ zeptal se nás Seth, který se sem přenesl i se svou sestrou a našimi dětmi. Já i Alice jsme tu vlčata chtěli, protože nyní byli součástí rodiny a bez dětí by to nevydrželi déle než den, a my tu chtěli zůstat aspoň měsíc.

„Nádherně,“ odpověděla mu Alice a podívala se na mě. Pousmál jsem se, když se mi před očima promítla Alicina vzpomínka na naše milování na pláži. Bylo to zvláštní, ale na pouto jsme si nemuseli ani nijak zvykat. Prostě jsme ho přirozeně přijali, jako by mezi námi bylo vždycky.

„Nezlobili vás ti naši malí raubíři?“ zeptala se Alice Leah a Setha, kteří jen zavrtěli hlavou.

„Tak se pojďte převléknout do plavek a jdeme do bazénu,“ popohnal jsem je, Leah mi podala batoh, ve kterém měl Johny plavky. Vyndal jsem mu je a on se sám převléknul. Janie i Johny byli už hodně samostatní na svůj věk.

Společně s Johnym jsme vyšli na terasu, kde byl bazén. Alice s Janie a vlčaty už tam byli.

„Broučku, ukaž tatínkovi, co umíš?“ řekla Alice tiše Janie, která se usmála a zvedla svou malou ručku. Z vody se zvedlo několik kapek a pak se zvedla část vody, která utvořila asi půlmetrovou vodní stěnu.

Udiveně jsem se na to díval, Alice mi říkala, že Janie ovládá živel, ale já nevěděl který. Johny natáhnul ruku a skrz vodní stěnu proletěl míč přímo k němu. Došlo mi, že Johny použil telekinezi.

„Dobrý, co?“ zeptal se mě Seth, který hleděl na Janie, okolo které se utvořil vodní kruh. Podíval jsem se na Johnyho, kterému najednou hořela ruka.

„Johny,“ řekla káravě Alice.

„Nech ho,“ řekl jsem jí. „Já to, kdyby se něco dělo, zvládnu.“

„Pak to bude na tvou hlavu,“ řekla mi Alice, jen jsem přikývnul a kleknul si k Johnymu. Dal jsem ruku nad jeho, část plamenů z jeho ruky se zvedla a dotýkala se mé ruky. Tvořilo to zvláštní ohnivé sloupky mezi našima rukama.

Johny se na mě usmál, cítil jsem z něj, že je rád, že si může hrát s ohněm. Nabral jsem druhou rukou vodu z bazénu, Johny se na mě díval. Ruku jsem zapálil a hned od ní šlo velké množství páry. Johny zatleskal, také si nabral vodu do ruky a udělal to samé co já.

„Máma, taky,“ pobídla Janie Alici, která se na ni zmateně podívala.

„Broučku, já nic takového neumím,“ řekla jí Alice, Janie přišla k Alici a položila jí ruku na bříško.

„Mimi umí,“ řekla Janie jen. Nic z toho jsem nechápal, Leah ke mně přišla a řekla mi šeptem: „Alice dokázala během těhotenství využívat dary dětí.“

Zaseknul jsem se, nechápal jsem, jak je to možné. Díval jsem se na Alici, která poklekla na zem, položila si jednu ruku na bříško a druhou dala nad trávu, která rostla v mezerách mezi dlaždicemi. Hned na to tam vykvetla levandule, udiveně jsem se díval na Alici, která se trochu pousmála a zvedla se.

Najednou se můj obličej ocitnul v páře, rozkašlal jsem se a zvednul se. Podíval jsem se na svého syna, který z toho měl obrovskou legraci. alice se na mě podívala pohledem typu, já ti to říkala.

„Hele, ty,“ řekl jsem Johnymu, nabral trochu vody a cáknul po něm. Johny se rozesmál a skočil do vody. Vyděsil jsem se, ale on vyplaval nahoru a smál se dál. Divil jsem se, že umí plavat.

„Milují oba vodu,“ řekla mi Leah a vlezla do bazénu za Johnym. Přešel jsem k Alici a objal ji kolem pasu.

„Je toho asi hodně, co ještě nevím, že?“ zeptal jsem se jí tiše, podívala se na mě, v očích se jí mihla bolest, ale pak přikývla: „Ano, je tu ještě pár věcí, ale chceš to řešit zrovna teď?“

„Ne, stačí to později,“ zavrtěl jsem hlavou, pustil ji a skočil do vody šipku. Alice skočila hned za mnou a zkufrovala mě.

„Alice,“ zavrčel jsem hraně, Alice se zasmála a plavala ode mě dál.

„Janie, Johny, pomůžete mamince?“ zeptala se Alice našich dětí. Ihned na to jsem se ocitnul v páře, okolo rukou a nohou jsem ucítil mráz. Pára zmizela a já byl přimražený ke stěně bazénu. Měl jsem ledová pouta okolo zápěstí a kotníků. Podíval jsem se na děti, které byly v náruči u vlčat a smály se.

„Tak vy takhle?“ zeptal jsem se a podíval se na Alici, která se mi také smála. Zahřál jsem své ruce a nohy a tím rozpustil led. Alice ihned vylezla z vody a rozeběhla se pryč.

„No, počkej,“ zasmál jsem se a vylezl také z vody. Honili jsme se s Alicí po pláži, v jednu chvíli jsem ji skoro měl. Ale ona se mi vysmekla, rychle položila ruku na zem a kolem mě se začala tvořit písečná hradba.

„Fajn,“ řekl jsem, „když ty používáš živly, já také.“

Zvednul jsem ruce nad sebe a utvořil kolem sebe ohnivou kopuli. Oheň měl tak vysokou teplotu, že se písek změnil na sklo. Alice, která stála na druhé straně stěny, povytáhla obočí. Lusknul jsem prsty a přenesl se. Nyní byla ona uvnitř a já venku. Alice zkřížila ruce a dívala se na mě.

Budeš už hodná? zeptal jsem se jí v myšlenkách, jen zavrtěla hlavou. Pokrčil jsem rameny, poslal jí vzdušný polibek a otočil se k odchodu.

Toho budeš litovat, lásko, řekla mi v myšlenkách a přenesla se přede mě. Povytáhnul jsem obočí, jen se na mě sladce usmála a odešla zpět na terasu.

Do večeře jsme všichni blbnuli v bazénu, pak mě vlčata přemluvila, ať udělám večeři já. Nejdříve jsem o tom nechtěl ani slyšet, ale když se pak přidaly ještě děti se svýma psíma očima a „tati, prosím“, už jsem nemohl odporovat. Po večeři jsme si už hráli ve vile, okolo osmé jsme děti uložili a strávili večer s jen s vlčaty, která nám vyprávěla, co dělali s dětmi.

Okolo jedenácté jsme se odebrali s Alicí do ložnice, protože vlčata už v obývacím pokoji usínala. Šel jsem se vysprchovat, Alice si lehla do postele a vzala si nějaký módní časopis.

Po chvilce jsem vyšel z koupelny, Alice si pořád četla a ignorovala mě.

„Alice?“ oslovil jsem ji, ani se na mě nepodívala a dál si četla. Povzdechnul jsem si a lehnul si vedle ní. Byl jsem zvědavý, jak dlouho jí ta ignorace vydrží. Přivolal jsem k sobě skicák a začal si kreslit. Asi po hodině jsem začal být už unavený, odložil jsem skicák, zhasnul lampičku na své straně a zašeptal: „Dobrou noc.“

Přikryl jsem se a otočil se k ní zády, abych se nemusel dívat do světla. Ucítil jsem z ní šok, slyšel jsem, jak odložila časopis a zhasnula lampičku.

Položila mi hlavu na rameno a začala hladit bříšky prstů po předloktí. Zavřel jsem oči, bylo to tak příjemné, cítil jsem, jak se Alice pousmála. Přestala mě hladit, zvedla ruku a zatlačila mi do ramene. Otočil jsem se na záda a podíval se na ni. Dívala se mi do očí a pak sjela pohledem na mé rty. Zvedla ruku a prstem mi přejela po jizvě přes rty blízko levého koutku.

„Od čeho ji vlastně máš?“ zeptala se mě.

„To si také nepamatuji,“ odpověděl jsem jí. „Ale mamka mi vyprávěla, že když mi byly dva roky, hráli jsme si s Damienem s kameny a v jednu nepozorovanou chvíli je po sobě hodili. Od té doby mám prý tu jizvu.“

„Ty jsi byl asi pěkné číslo, viď?“ zasmála se.

„Já byl svatoušek,“ řekl jsem naoko vážně, Alice jen s ironickým úsměvem přikývla: „Ty jsi vždycky svatoušek.“

„Hele,“ ohradil jsem se, Alice se jen zasmála. Hraně jsem se urazil a chtěl se otočit k ní zády. Nedovolila mi to. Pravda byla, že kdybych chtěl, otočil bych se, ale já ji chtěl jen trochu pozlobit. Otočil jsem tedy hlavu, ale to mi také nevydrželo dlouho, protože Alice mi položila ruku na tvář a otočila můj obličej zpátky k sobě.

„Tak už se na mě nezlob,“ zašeptala, sklonila se k mému obličeji a políbila mě na rty. Chvilku jsme se líbali, než se ode mě odtáhla, což se mi moc nelíbilo. Lehla si vedle mě a položila mi hlavu na rameno.

„Víš, že si už teď ani nedokážu představit, jak jsem kdysi žila bez tebe a naší rodiny?“ zeptala se mě.

„To já také ne,“ zašeptal jsem.

„Kdysi vynucená svatba, aby se vytvořil most mezi našimi rodinami, a nyní nerozlučitelná rodina,“ zašeptala Alice.

„Když si vzpomenu, jak jsi tenkrát byla tak stydlivá a nesmělá,“ zasmál jsem se. „A teď jsi plná elánu, nebojíš se ničeho.“

„Hlavně jsem ještě nebyla zodpovědná,“ řekla mi. „Ani když jsem byla s tebou, nemusela jsem být, ty jsi mě vždy chránil. Ale když jsi zemřel, musela jsem se postavit na vlastní nohy, aniž by někdo vodil za ručičku.“

„Měla jsi mi říct, že ti to vadí,“ řekl jsem jí.

„Tenkrát mi to nevadilo,“ pokrčila rameny. „Ale teď jsme jiní, já i ty jsme se změnili, mně to vyhovuje a ty už nemusíš být tak starostlivý, jako jsi byl kdysi. Já se už umím konečně o sebe postarat.“

„Stejně budu,“ řekl jsem. „Když jsi zemřela, tedy když ses měnila, v jednu chvíli jsem myslel, že se snad zblázním. Ta bolest. Ani si nedokážu představit, jaké to pro tebe muselo být.“

„Těžké, ale já měla důvod žít,“ zašeptala. „Když ses objevil na tom hřbitově, myslela jsem, že jsi jen má představa, ale ty jsi tam byl.“

Cítil jsem její bolest, bylo pro nás hodně těžké vzpomínat na to, ale museli jsme se přes to dostat, jinak se nemůžeme pohnout dál.

„Jak to že se vlastně umíš přenášet?“ zeptal jsem se jí po chvilce.

„Když se mi objevilo znamení, trochu jsem se změnila, dokázala jsem ovládat dary dětí, což jsem před bojem neuměla,“ vyprávěla mi. „Díky dětem jsem se uměla přenášet, protože to uměli oni, já ne. Pak se narodily a mě ten dar zůstal.“

Pohladil jsem ji po tváři a zavřel oči. Začal jsem se soustředit, pak jsem z Alice ucítil ještě něco. Mentální ochranu, kterou ale měla staženou. Jako Princ Smrti jsem uměl vycítit, jestli daný upír má mentální ochranu nebo ne, a pokud ji mě, zda ji má nandanou nebo staženou.

„Co se děje?“ zeptala se mě.

„Nemáš jen přenášení, ale také mentální ochranu, jako mám já,“ odpověděl jsem jí.

„Cože?“ zvedla se a udiveně se dívala na mě.

„Nelžu ti. Víš, že já to dokážu vycítit,“ řekl jsem jí.

„Naučíš mě ovládat tu ochranu?“ zeptala se mě okamžitě.

„Alice, já nevím, vždyť tě už automaticky chráním, nemusíš se to tedy učit,“ pokrčil jsem rameny.

„Jazzi, prosím,“ zašeptala a políbila mě na čelist. Povzdechnul jsem si a přikývnul. Alice výskla radostí a políbila mě. To jsem si nechal líbit, Alice to cítila skrz pouto a ponořila se ještě víc do polibku. Po dlouhé chvíli se ode mě odtáhla a položila mi hlavu na hruď.

„Pořád si ze mě děláš polštář,“ zasmál jsem se.

„Děláš, jako by ti to někdy vadilo,“ zašeptala a políbila mě na jizvu.

„Navíc ty si ho ze mě děláš také,“ dodala po chvilce.

„Kdy naposledy?“ povytáhnul jsem obočí.

„Silvestr?“ zvedla se na loktu a dívala se mi do očí. Před očima se mi promítla vzpomínka na Silvestra. Pousmál jsem se, tu noc vlastně otěhotněla. Alice viděla, na co myslím, a trochu se pousmála.

„Mám pravdu, co?“ povytáhla obočí.

„Stejně jsem na tobě neležel dlouho,“ podotknul jsem.

„To je pravda,“ přikývla. „Protože jsem tě pak vyprovokovala k dalšímu jednání.“

„Ty jsi neuvěřitelná,“ zavrtěl jsem nad ní hlavou, jen pokrčila rameny a znovu se položila na mou hruď. Znovu jsem si povzdechnul a přitisknul ji k sobě. Alice mě naposledy políbila na hruď a pak usnula. Já to zalomil o pár okamžiků po ní.