5. kapitola (PS-PP)
V.Oslava
Když si vezmu, jak uplynul celý minulý měsíc, musím říct, že jsem nikdy nebyl šťastnější. Alice rozzářila můj život, byl jsem s ní každou volnou chvíli. S její rodinou jsme se od té hádky na útesu neviděli, Alici to nijak nevadilo a mě také ne.
Zrovna jsem kartáčoval svou klisnu Star, byla tak úžasně klidná, takže jsem mohl vzpomínat.
„Jazzi?“ ozval se u dveří hlas Dannyho.
„Ano?“ podíval jsem se na něj.
„Chtěl jsem se zeptat, jestli mě tento týden budeš potřebovat, protože chceme s Alison někam odjet na líbánky,“ řekl mi.
„Ne, klidně si jeďte a užijte si to tam,“ usmál jsem se na něj.
„Měl jsi vlastně s Alicí svatební noc?“ zeptal se.
„Ne, jednou jsme se o tom bavili, slíbil jsem jí tu noc, ale až bude připravená,“ odpověděl jsem mu.
„Dnes má Alice narozeniny, co?“ usmál se na mě.
„Chci jí dát Star, aby mohla jezdit se mnou, a ne pořád na Bleskovi,“ přikývl jsem a udělal poslední tah kartáčem.
„Alison chce kvůli tomu odjet až zítra, strašně si Alici oblíbila,“ řekl mi.
„Alice ji má také moc ráda,“ přikývl jsem, „jsem rád, že se tu s někým spřátelila.“
„Tak já půjdu a dík,“ řekl mi a odešel. Uklidil jsem kartáč a šel do kuchyně. Začal jsem Alici dělat dort, nebál jsem se, že zbude, protože vlkodlaci se o něj postarají s velikou radostí. Trochu jsem si s dortem vyhrál, ale musel jsem uznat, že se mi povedl, tedy aspoň po vzhledové stránce.
Udělal jsem Alici ještě palačinky a napsal ji na ně Krásné narozeniny, lásko. Vzal jsem ještě džus, položil vše na tác a šel k nám do ložnice. Alice ještě spala, byla tak roztomilá. Jako by mě ucítila a probudila se. Položil jsem tác na noční stolek a přisedl k ní na postel.
„Dobré ráno, lásko,“ pohladil jsem jí po tváři. Usmála se a otevřela oči.
„Dobré,“ zašeptala a posadila se. Položil jsem jí tác s její snídaní na peřinu před ní. Alice si přečetla nápis, její oči se zaplnily slzami radosti. Přitáhla si mě k sobě a políbila mě. Líbali jsme se něžně, byla v tom láska, opravdová a nikdy nekončící láska. Po nekonečně dlouhé době jsme se od sebe odtáhli, Alici bilo srdce jako na poplach.
„Tak takhle si představuji dokonalé probuzení,“ pohladila mě po tváři, usmál jsem se. Alice se pustila do jídla, po palačinkách se jen zaprášilo. Najednou někdo zaklepal, Alice vyzvala dotyčného, ať vstoupí.
„Ahoj, Alice,“ usmála se Leah, „chtěla jsem se zeptat, jestli bys se mnou nejela do Londýna se podívat s Bree na jedny šaty.“
„Jasně, kdy?“ přikývla.
„Za chvíli,“ odpověděla jí Leah a odešla. Popravdě ty šaty byly jen záminka, jak dostat Alici ze Sídla, abychom mohli uspořádat oslavu. Alice se převlékla a šla za Leah. Měli jsme tak pět hodin, abychom to připravili. Vyskočil jsem z balkonu a rozběhl se do stáje. Star už na mě čekala, věděla, že dnes bude mít novou jezdkyni. Rozčesal jsem jí hřívu a dal do ní mašli.
„Teď jsi dokonalá,“ řekl jsem a pohladil ji po nose. Spokojeně zařhála a pokývala hlavou.
Pak jsem zaběhl za ostatními a začal jim pomáhat s přípravou. Trvalo nám to déle, než jsme čekali. Ale to nevadilo, Alice přemluvila Leah a Bree k nákupům, takže jsme měli ještě čas.
Bylo už osm hodin, když jsme dokončovali poslední detaily. V půl deváté přijely holky, čekal jsem s Diegem v garáži. Přijelo k nám mé modré porsche, Alice vystoupila a hned se hnala ke mně. Políbil jsem ji na přivítanou.
„Jak jste si to užily?“ zeptal jsem se.
„Úžasně,“ usmála se na mě.
„Mluv za sebe, Alice,“ řekla Bree z náruče Diega, „Jazzi, ty dvě už nepouštěj společně na nákupy, protože to nejsou už nákupní maniaci, ale tornáda, která vybílí celý krám.“
„Nepřeháněj,“ řekla Leah, já jsem se jen zasmál.
„Jedla jsi?“ podíval jsem se na Alici.
„Byly jsme na pizze, měl jsi vidět, jak se Bree tvářila, když před ní postavili pizzu,“ zasmála se Alice.
„To je dobře, protože mám pro tebe překvapení,“ usmál jsem se na ni. Ihned se jí rozzářily oči, vzal jsem ji za ruku a vedl do levého křídla. Před vstupem jsem jí zakryl oči, aby nic neviděla. Trochu protestovala, ale nebylo jí to k ničemu platné. Opatrně jsem ji dovedl do sálu, kde už všichni čekali. Sundal jsem jí ruce z očí a všichni najednou zavolali: „Všechno nejlepší, Alice.“
Alice koukala na všechny s otevřenou pusou, do očí se jí nahrnuly slzy.
„Děkuju,“ zašeptala, kývl jsem na Dannyho a ten přivezl dort se svíčkami. Alice se na mě nevěřícně podívala: „To jsi dělal ty?“
„Trochu jsem si s tím pohrál,“ přikývl jsem, „tak sfoukni svíčky a něco si přej.“
Poslechla mě, přešla k dortu a začala pomalu sfoukávat všechny svíčky. Pak jsem jí nandal kousek dortu na talíř, kývnul jsem na Setha a Leah, aby si také vzali. S radostí se do něj pustili. Alice ochutnala, vypadalo to, že jí chutná.
„Něco tak výborného jsem ještě v životě neměla,“ zašeptala.
„Teď jsou na řadě dárky,“ řekla vzrušeně Leah a podala Alici malý balíček. Alice ho otevřela a já uviděl stříbrný náramek, který se dokonale hodil k řetízku, který jsem jí koupil na letišti. Od všech dostala nějakou drobnost, Alice si připadala, jako by byla ve snu.
„Můj dárek čeká venku,“ zašeptal jsem jí nakonec, společně jsme vyšli ven, kde čekala Star.
„Ta je pro mě?“ zeptala se překvapeně Alice, Star k ní přešla a zakývala hlavou.
„Ty jsi krasavice,“ zašeptala Alice a pohladila ji po nose.
„Jmenuje se Star,“ řekl jsem, Alicin úsměv se rozšířil.
„Ahoj, Star,“ řekla jí, Star tlumeně zařhála.
„Projedeš se na ní?“ zeptal jsem se, nadšeně přikývla. Zapískal jsem a během chvilky byl u mě Blesk. Naskočil jsem na něj a společně jsme se jeli projet. Jeli jsme jen ke stájím, Alice vypadala trochu nervózně, ale snažila se, abych to neviděl, proto jsem se jí na to neptal. Ustájili jsme koně a společně se vydali zpátky.
„Musíme se vracet?“ zeptala se Alice, zavrtěl jsem hlavou. Vydali jsme se do ložnice, Alice šla na balkon.
„Řekneš mi, co sis přála?“ zeptal jsem se jí tiše.
„Budu muset, protože jinak by se mi to přání nevyplnilo,“ odpověděla mi a otočila se ke mně. Držel jsem jí kolem pasu a ona mě hladila po pažích.
„Slíbil jsi mi, že si vynahradíme svatební noc, a já bych si ji chtěla vynahradit dnes,“ zašeptala.
„Jsi si jistá?“ ujišťoval jsem se.
„Snad jako nikdy v životě,“ přikývla. Sklonil jsem se k ní a políbil ji. Rukama mi zajela pod košili na ramena a pomalu mi ji stahovala dolů. Na chvilku jsem svěsil ruce, aby mi ji mohla sundat úplně. Zajel jsem jí pod tričko a začal hladit po bocích. Pomalu jsem jí začal vyhrnovat tričko, na chvilku jsme se od sebe odtáhli, abych jí ho mohl sundat úplně. Při té příležitosti mi také sundala tričko, pomalu jsme se začali přesouvat do ložnice.
Posadil jsem se na postel a ona si mi sedla na klín. Nikam jsme nespěchali, měli jsme pro sebe celou věčnost. Rozepnula mi pásek od kalhot a také kalhoty. Na chvilku jsme se postavili, aby mi mohla sundat kalhoty. Já jsem udělal to samé, pak jsem si ji vyhoupnul do náruče a ona mi obmotala nohy kolem pasu. Znovu jsem se posadil na postel, odtáhl jsem se od Aliciných rtů, což se jí moc nelíbilo.
Začal jsem ji líbat na krku, nedokázala potlačit sten. Byla celá uvolněná a vychutnávala si mé polibky, kterými jsem obdarovával její krk a ramena. Rukama jsem zabloudil k zapínání její podprsenky, rozepnul jsem ji jí a odhodil pryč. Políbil jsem jí na dekolt a pokračoval k jejím prsům. Její bradavky pod mým dotykem ztuhly, uchopila mě za tvář a přitáhla si můj obličej zase k tomu svému. Políbili jsme se a já ji začal pokládat do peřin. Sundal jsem jí kalhotky a ona mě mé poslední oblečení, které mi zbývalo. Opatrně jsem se na ni položil a připravil nás na splynutí.
„Vážně to chceš?“ zeptal jsem se tiše.
„Už jsme došli tak daleko, byla by chyba couvnout,“ odpověděla mi šeptem, přikývl jsem a políbil ji. Opatrně jsem do ní začal pronikat, narazil jsem na panenskou blánu. Byla tak nevinná, na chvilku jsem se zastavil a jen ji líbal. Pak jsem zatlačil, cítil jsem, jak se blána trhá. Alice s tichým vzlykem opustila mé rty a zabořila hlavu mezi můj krk a rameno. Cítil jsem z ní bolest, zastavil jsem se, aby si na mne přivykla.
Po chvilce se začala uvolňovat a bolest, kterou jsem cítil, pomalu ustupovala. Položila hlavu na polštář a dívala se mi do očí. Viděl jsem v nich bezmeznou lásku, na tvářích se jí třpytily slzy. Jemně jsem jí je polibky setřel, ucítil jsem, jak se něžně usmála a pohladila mě po vlasech. Opatrně jsem se v ní pohnul, tiše vzdychla ne bolestí, ale vzrušením. Přitáhla si mě k sobě a políbila mě.
Začal jsem se v ní nežně pohybovat. Dusili jsme steny v polibku, cítil jsem z ní obrosvkou lásku, kterou mi dokazovala každým svým dotykem. Já jsem se cítil jako v sedmém nebi, tohle jsem s nikým nikdy nezažil.
Alice se pode mnou prohnula jako luk, v tu chvíli to ve mně také vybouchlo. Tolik emocí v jedné chvíli, ale nevadilo mi to, byly to krásné emoce prosycené láskou. Alice se ode mě trochu odtáhla a podívala se mi do očí. Zrychleně dýchala a její srdce bilo jako o závod. Já sám jsem také zrychleně dýchal, i když to nebylo vůbec potřeba. Pohladila mě po tváři a zašeptala: „Děkuju.“
Políbil jsem jí, s radostí mi polibek opětovala. Odtáhl jsem se na chvilku od ní a odkulil se vedle ní. Položila si hlavu na mé rameno a přitiskla se ke mně, jak to jen šlo. Přikryl jsem nás a pevně objal Alici. Hladil jsem jí po zádech a poslouchal její srdce, jak se začíná pomalu uklidňovat.
„Tohle byl ten nejkrásnější dárek, co jsem mohla dostat,“ zašeptala.
„Sama sis ho vybrala,“ odpověděl jsem jí, tiše se zasmála a pohladila mě po hrudi.
„Víš, že jsem si tohle před svatbou ani nekodázala představit?“ zeptala se mě.
„Co?“ nechápal jsem.
„Že do tebe budu zamilovaná, že mě budeš milovat a ctít. Před svatbou jsem se tě bála,“ přiznala tiše.
„To jsou o mě pověsti tak špatné?“ podivil jsem se.
„Skoro nikdo tě nezná, takže moc věcí se o tobě neví,“ řekla.
„A co se o mně tedy povídá?“ vyzvídal jsem.
„Věděla jsem jen o tobě, že jsi jeden z nejlepších bojovníků, že chodíš na důležité akce po boku rodiny. Máš dva strážce měniče a jsi velice vlivný a mocný,“ odpověděla mi.
„No tak to je všechno pravda,“ řekl jsem.
„Ale nevěděla jsem o tobě, že jsi milý, obětavý a něžný,“ zašeptala, „tamty věci trochu zaváněly necitelností. Všichni říkají, že máš vždy ledovou masku a neprojevuješ city.“
„Ano, mám ledovou masku, protože jinak bych se tvářil zmučeně, ty emoce ve Volteřře hlavně ve vězení mě mučí,“ vysvětlil jsem jí, „navíc nejsem rád středem pozornosti.“
„Doma mi pořád říkali, že Volturiovi jsou neupřímní a lžou, ale ty jsi byl od začátku ke mně upřímný a nic jsi mi netajil,“ řekla.
„Nechtěl jsem mít před tebou žádné tajnosti, při svatbě jsem viděl, jak jsi plachá. Přemýšlel jsem hodně, jak se k tobě chovat,“ přiznal jsem, „chtěl jsem, abys mě aspoň považovala za přítele, kdybychom se do sebe nezamilovali, abychom nebyli nepřátelé a tohle manželství nebylo jedno velké peklo. Cítil jsem z tebe strach a nervozitu, proto jsem byl na tebe jemný a nechtěl jsem tě zbytečně strašit. I když jsem tě asi vystrašil, když jsem bouchnul.“
„To myslíš Rumuny nebo mou sestru?“ zeptala se.
„Obojí,“ odpověděl jsem.
„Musím přiznat, že jsem ti zezačátku moc nedůvěřovala, ale tou upřímností sis mou důveru získat prakticky ihned,“ podívala se mi do očí. Pohladil jsem ji po tváři a naposledy políbil předtím, než usnula.
orphan�-;t� �: start; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px; -webkit-text-size-adjust: auto; -webkit-text-stroke-width: 0px; ">Připojíme se zas ke smečce, řekla mi Leah a navázala kontakt se smečkou. Nechala své myšlenky plynout tak, abych slyšel i myšlenky ostatních vlků.
Ahoj, ozvalo se několikanásobně.
Nazdar, řekli Leah se Sethem.
Kde máte Jaspera? Zeptal se Jared.
Je u Cullenů, odpověděla mu Leah.
Co tam dělá? Podivil se Sam.
Vždyť jsem ti říkala, že se oženil s Alicí Cullenovou, povzdechla si Leah a já se v duchu uchechl. Ihned si mě všimli.
Jazzi, pozdravili mě.
Rád vás opět slyším, řekl jsem. Najednou někdo do mě drcnul, rychle jsem reagoval, chytil jsem ho pod krkem a nebezpečně zavrčel. Uviděl jsem manžela té blondýnky, pustil jsem ho a zase se vrátil do původní polohy.
„Co chceš?“ zeptal jsem se ho.
„Alice tě prosí, abys šel dovnitř,“ oznámil mi a odešel. Povzdechnul jsem si a seskočil z kamene. Pomalu jsem šel dovnitř, už z dálky jsem slyšel křik blondýnky: „Vidíte, já vám říkala, že je nebezpečný.“
Začala mě urážet, nad tím jsem trochu skřípal zuby, ale pak se pustila do mé rodiny a to jsem už po ní málem skočil, kdyby mě Alice nezadržela. Stál jsem proti blondýnce a Alice měla ruce na mé hrudi. Ruce jsem měl až po lokty v plamenech, pod jejím dotykem jsem se začínal pomalu uklidňovat.
„Já na tohle nemám nervy,“ řekl jsem tiše Alici, „nechám ti tu auto a půjdu do La Push.“
Smutně přikývla.
„Jen si běž žalovat té své bezvýznamné rodince,“ řekla mi povýšeně blodýnka. V ruce se mi zformulovala ohnivá koule a já ji po ní hodil. Minula ji jen o pár milimetrů.
„Ještě něco řekneš o mé rodině a ta koule ti skončí v ksichtě,“ zavrčel jsem na ní nebezpečně a odešel. Přeskočil jsem řeku a rozeběhl se domů. Cestou jsem potkal Jareda a Sama, kývnul jsem na ně a běžel dál. Dům byl na útesu dál od lidí, abychom měli klid. Ani jsem nešel do domu, šel jsem na kraj útesu a posadil se tam. Přitáhnul jsem si nohy k sobě a položil hlavu na kolena. Bylo mi to tak líto, má rodina Alici přijala úplně s klidem, ale její rodina mě nenáviděla jen proto, že nosím jméno Volturi. Cítil jsem, jak mi slzy stékají po obličeji.
Leah? Oslovil jsem svou strážkyni.
Ano? Zeptala se mě
Běž prosím tě Alici naproti k hranici, poprosil jsem ji.
Neměj strach, půjdu za ní, přikývla a já z jejích myšlenek cítil, jak rychle běží k hlavní silnici. Lehla si a vyhlížela mé auto, které se během chvilky vyřítilo ze zatáčky. Leah se postavila a hlasitě štěkla. Alice zastavila, Leah se přeměnila a šla k autu.
„Co tu děláš?“ podivila se Alice.
„Jasper mě poslal, abych ti šla naproti, protože nevíš, kde je náš dům,“ vysvětlila jí, Alice si sedla na sedadlo spolujezdce a nechala Leah řídit.
„Řekl ti už, co se stalo?“ zeptala se Alice.
„Ne, my to slyšeli,“ odpověděla jí Leah.
„S rodinou jsem se pohádala a dala jim ultimátum,“ řekla Alice rozlobeně.
„Jaké ultimátum?“ podivila se Leah.
„Buď přijmou Jaspera mezi sebe, nebo mě už nikdy neuvidí,“ odpověděla jí.
To dělat neměla, řekl jsem.
„Ty ho máš v hlavě, co?“ zeptala se Alice.
„Ano,“ přikývla, „ale já mu to musím dovolit.“
„A jak na to reagoval?“
„Prý jsi to neměla dělat,“ přetlumočila mě.
„Proč?“ podivila se Alice. Nedokázal jsem zformulovat myšlenky dohromady, ale Leah to pochopila.
„Nechce tě odtrhávat od rodiny,“ řekla jí. Měl jsem na sebe zlost, Alice se hádá se svou rodinou jen kvůli mně. Neměl jsem tam s ní jezdit, Alice by se teď bavila normálně se svou rodinou. Leah tiše zavrčela v reakci na mé myšlenky, Alice se na ni nechápavě podívala.
„Vyčítá si, že jel s tebou,“ tlumočila mé pocity, „prý ses kvůli němu bezdůvodně pohádala se svou rodinou.“
„To není bezdůvodně, Rosalie uráží muže, kterého miluju. To je snad dostatečný důvod,“ řekla Alice.
„Mě to neříkej, já tě chápu,“ přikývla Leah a zaparkovala u domu.
„Kde je?“ zeptala se Alice.
„Za domem na útesu,“ odpověděla jí Leah a já opustil její mysl. Uslyšel jsem Alicino srdce a kroky přilbižující se ke mně. Podíval jsem se na ni, Alice přisedla ke mně a setřela mi slzu, která mi stékala po tváři.
„Já budu stát na tvé straně, i kdybych musela jít proti své vlastní rodině,“ zašeptala, v jejích očích jsem viděl bezmeznou lásku a odhodlání mě bránit.
„Nechci, aby ses há-,“ položila mi prst na rty.
„Oni si musí také uvědomit, že když jsem se stala tvou manželkou, stala jsem se také Volturiovou. Oni nenávidí Volturiovi, takže nenávidí i mě,“ řekla.
„To neříkej,“ zašeptal jsem.
„Nemysli už na to, je to věc mezi mnou a mou rodinou,“ řekla mi.
„Nechci, abys byla pak nešťastná,“ podíval jsem se jí do očí.
„Teď jsem šťastná s tebou, miluju tě,“ zašeptala, byla tak blízko u mých rtů. Překonal jsem tu mezeru mezi námi a políbil ji. Objala mě kolem krku a já ji přesunul k sobě na klín. Objímal jsem ji kolem pasu a držel pevně u sebe.
„Ty!“ uslyšel jsem zavrčení, rychle jsem se odtáhnul od Alice a uviděl její sestru s rodinou. Všichni na nás šokovaně koukali, její sestra neměla moc daleko k tomu, aby po mě skočila.
„Nedotýkej se mé sestry,“ zavrčela. Postavil jsem se a položil ji na zem.
„Budu se jí dotýkat, jak chci, je to má žena,“ odpověděl jsem jí. Rosalie po mě skočila, přede mnou se objevilo šest vlků.
„Tak vy chráníte toho špinavého Volturiho?“ zeptala se. Alice zavrčela a vrhla se na ni. Chytil jsem ji kolem pasu a přitáhnul k sobě.
„Správně, Alice vždyť víš, že bys mě nepřeprala. Nechápu, jak toho bezcenného upíra můžeš milovat,“ řekla Rosalie.
Alice ji nemůže zabít, ale já ano, zavrčela Leah a skočila po Rosalii. Vlci se kolem nich postavili a výhružně vrčeli na ostatní Cullenovi. Chtěl jsem na Leah zavolat, ale Alice mě vyrušila: „Rosalie, ještě jednou řekneš něco hnusného o mém manželovi a nechám Leah, aby tě zabila.“
„To neuděláš,“ řekla Rosalie zoufale, Leahiny zuby byli blízko jejího krku.
„Vážně?“ Alice povzedla obočí, „Leah.“
Leah ji poslechla a zuby sevřela její krk.
„Alice, prosím tě,“ zašeptala zoufale její matka.
„Leah,“ řekla Alice a Leah se trochu od Rosalie odtáhla.
„Leah, pojď sem,“ rozkázal jsem, Leah slezla z Rosalie a postavila se vedle mě.
„Měl jsi ji nechat ještě chvilku podusit,“ zašeptala Alice. Vlci se postavili vedle nás. Rosalie se postavila a nenávistně si mě měřila.
„Mám chuť ji podusit po vlastním způsobu,“ řekl jsem tiše. Rosalie už ani necekla, cítil jsem z Leah, jak na sebe byla pyšná.
„Alice, proč?“ zeptala se její matka.
„Mami, musíte si uvědomit, že Jaspera miluju a že jsem také už Volturiová,“ odpověděla jí.
„Ne, jsi pořád Cullenová,“ řekl manžel Rosalie.
„Ne, Emmette, já teď nosím Jasperovo příjmení, jsem Whitlock-Volturiová,“ zavrtěla hlavou.
„Řekni mi jednu věc, kterou s ním máš a s námi ne,“ řekla Rosalie.
„Můžu s ním mít dítě,“ odpověděla jí, Rosaliin obličej se zkřivil obrovskou bolestí, Alice tnula do živého.
„Pamatuješ, co jsi ještě před třemi týdny říkala?“ zeptal se zrzek.
„To jsem ho ještě neznala, Jasper není jako ostatní Volturiovi, nesmíte je házet do jednoho pytle,“ řekla.
„Alice, holčičko, prosím,“ zašeptala zoufale její matka.
„Ne, mami, nebudu vás navštěvovat, dokud se k Jasperovi nezačnete chovat aspoň trochu uctivě,“ zavrtěla hlavou, „jediný, kdo k němu chová úctu, je táta.“
„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se Emmett.
„Kdo mu kromě táty také popřál?“ podotkla, „nikdo. A teď opuste La Push.“
Všichni zklamaně kromě Carlisla odešli.
„Tati, já svůj názor nezměním,“ řekla mu Alice.
„Já tě chápu, holčičko, ale chtěl bych si promluvit s Jasperem,“ řekl, „o samotě.“
Přikývl jsem, pustil Alici a společně jsme šli kousek dál z doslechu Alice a vlků. Leah a Seth se napnuli a byli připraveni mi běžet na pomoc.
„Jaspere, řekněte mi po pravdě, co k mé dceři cítíte,“ řekl mi.
„Miluji ji více než svůj vlastní život,“ odpověděl jsem mu popravdě.
„Má dcera vás miluje tak, že pro vás dokáže zapudit vlastní rodinu,“ řekl.
„Proč mě tolik Rosalie nenávidí?“ zeptal jsem se.
„Předtím než jsem přeměnil Emmetta, milovala jednoho upíra, který ale se neživil jako my. Zabíjel lidi na potkání, Rosalie do něj byla zamilovaná, že neviděla zrůdnosti, které dělal,“ vyprávěl mi, „byl to ale jednostranný cit. On ji jen využíval, jednoho dne přišli Volturiovi, protože hrozilo naše odhalení. Rosalie je začala tak nenávidět, že chtěla pomstu. A teď, když je jeden z Volturiů v naší rodině, vylívá si vztek na něm.“
„Ten incident si pamatuji, ten upír dokázal ovládat mysli ostatních a vyvolat v nich pocity, které nikdy neměli vzniknout,“ přikývl jsem.
„Vy jste u toho byl?“ zeptal se.
„Ne, ale můj bratr ano,“ přikývl jsem, „ale zničil ho Felix.“
„Víte kolik je poloupírů?“ změnil téma.
„Vím o sedmi,“ řekl jsem, „ale je možné, že jich je mnohem více.“
„Sedm?“ podivil se.
„Alice, vaše vnučka, má sestra a Amazonii žije jeden poloupír a jeho sestry,“ řekl jsem mu.
„Jak o nich víte?“
„Otec pátral po nějakých poloupírech, když se narodila má sestra, a našel Nahuela s jeho tetou, kterou sám stvořil,“ vyprávěl jsem, „setkal se i s jeho otcem a sestrami.“
„Děkuji, že jste mi odpověděl na mé otázky, Jaspere,“ řekl Carlisle a podal mi ruku. Potřásl jsem si s ním a on odešel. Vrátil jsem se na útes, Alice seděla opřená o Leah, která byla ve vlčí podobě. Leah se na mě podívala a zívla. Alice se také zvedla a nechala ji, aby se přeměnila a odešela do domu. Přešel jsem k ní a zezadu ji objal kolem pasu.
„Víš, že se mi zdá, že jsou ty naše polibky nějaké smolné?“ zeptala se mě.
„Proč myslíš?“ podivil jsem se.
„Políbili jsme se třikrát a z toho nás dvakrát někdo vyrušil,“ řekla mi a já se zasmál. Otočila se na mě a pohladila mě po paži.
„Co zkusit dnes do třetice všeho dobrého?“ zeptala se, usmál jsem se a políbil ji.