Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úsvit 11. kapitola

7. 6. 2012

 XI. ŽÁDOST A HEZKÝ VEČER

 

Alicin pohled:

 

Uběhl už týden od příjezdu Lily a Lucase. Za ten týden se toho moc nezměnilo. Lucas byl pořád s Lily anebo s Jasperem a četli si spolu v jeho studovně. Ale poslední dva dny se choval nějak zvláštně, jeho rozhodnutí se pořád měnila, v jednu chvíli jsem viděla, jak klečí před Lily s krabičkou a v jednu chvíli, jak prostě jsou jen spolu a leží na posteli. Vůbec jsem nechápala, co s ním je.

Jednou jsem se na to zeptala Jazze, ale ten také nic nevěděl. Lily už také byla z toho zmatená, Lucas se jí začal stranit a pořád chodil ven. Buď s Jasperem nebo sám.

„Jazzi, kam pořád s Lucasem chodíte?“ zeptala jsem se ho jednou, když jsme byli sami.

„Jenom se procházíme po okolí, Lucas je většinou zticha, pořád na něčím uvažuje,“ odpověděl mi s pokrčením ramen, „neměla jsi o nich nějakou vizi?“

„Měla jsem dvě, v jedné Lucas klečí před Lily s krabičkou a v druhé jen spolu leží v posteli, proč?“

„Lucas se mě ptal jednou na to, jestli se Lily někdy vdala. Podle mě ji chce pořádat o ruku,“ řekl mi svoji teorii.

„Ale ještě není pořádně rozhodnutý,“ dořekla jsem za něj. Přikývl.

„Myslíš, že bychom ho měli nějako pošoupnout?“ zeptala jsem se.

„Nech to na něm, on to udělá, až na to bude připraven,“ pousmál se na mě, trochu jsem se posunula, abych si mohla znovu lehnout na jeho hruď, protože až doteď jsem mu ležela na rameni.

„Vdala se teda někdy Lily?“

„Ne nevdala, ale měla. Jenže se něco stalo a naši svatbu odvolali.“

„Co se stalo?“

„Alice, promiň, ale já jsem slíbil Lily, že nikomu neřeknu nic. Lily to jednou řekne sama.“

Podívala jsem se na Jazze, který se díval do stropu, ale v očích mu byla vidět bolest, ale z čeho?

Najednou někdo zaklepal, vyzvala jsem toho dotyčného dále. Lily vstoupila do našeho pokoje celá ubrečená.

„Lil, co se stalo?“ zeptala jsem se.

„Lucas mě požádal o ruku a já jsem ho odmítla,“ vzlykla.

 

Jasperův pohled:

 

Je to už sedm dní, co se sem přestěhovali Lily s Lucasem. Lucas se za poslední dny docela změnil, pořád byl se mnou nebo Lily, ale moc nemluvil. Pořád jsme chodili po okolí a Lucas pořád o něčem přemýšlel. Jednou se mě dokonce zeptal, jestli se Lily vdala.

„Jazzi, kam pořád s Lucasem chodíte?“ zeptala se mě jednoho dne Alice.

„Jenom se procházíme po okolí, Lucas je většinou zticha, pořád na něčím uvažuje,“ pokrčil jsem rameny, „neměla jsi o nich nějakou vizi?“

„Měla jsem dvě, v jedné Lucas klečí před Lily s krabičkou a v druhé jen spolu leží v posteli, proč?“

„Lucas se mě ptal jednou na to, jestli se Lily někdy vdala. Podle mě ji chce pořádat o ruku,“ řekl jsem Alici svou teorii.

„Ale ještě není pořádně rozhodnutý,“ přikývl jsem.

„Myslíš, že bychom ho měli nějako pošoupnout?“ zeptala se.

„Nech to na něm, on to udělá, až na to bude připraven,“ pousmál jsem se na ni. Alice se potom posunula, lehla si mi na hruď, doteď mi ležela na rameni, aby mi viděla do obličeje.

„Vdala se teda někdy Lily?“

„Ne nevdala, ale měla. Jenže se něco stalo a naši svatbu odvolali.“

„Co se stalo?“

„Alice, promiň, ale já jsem slíbil Lily, že nikomu neřeknu nic. Lily to jednou řekne sama.“

Zavzpomínal jsem na ten den, kdy se to stalo. Lily byla pěkně zničená, bylo jí teprve šestnáct.

Ze vzpomínání mě přerušil něčí příchod. Já na ni myslím a ona se hned objeví, ale celá ubrečená. Alice se hned posadila.

„Lil, co se stalo?“ zeptala se ustaraně.

„Lucas mě požádal o ruku a já jsem ho odmítla,“ vzlykla.

 

Alicin pohled:

 

Jasper hned vstal a beze slova ji objal. Nechápala jsem, proč ho odmítla?

„Lily, nemysli na to, je to minulost. Lucas není jako on, to víš ne?“ zašeptal Jasper Lily.

„Já vím, ale pořád mě to ještě bolí, Jazzi, já jsem teďka Lucase hrozně ranila. Ani jsem mu neřekla, proč jsem ho odmítla,“ vzlykala Lily, ale potom se podívala na mě.

„Jazzi, prosím tě, vysvětlíš to Alici a Lucasovi, já na to nemám sílu a navíc chci být chvíli sama, prosím,“ poprosila Lily Jaspera.

„Neboj, vše vysvětlím,“ pohladil ji po vlasech a pustil ji z objetí. Lily přikývla a odešla se slovy: „Děkuji, bráško.“

Jasper zavřel dveře a posadil se znovu ke mně.

„Lily byla v lidském životě znásilněna svým snoubencem, bylo ji šestnáct, od té doby se bála mužů, tedy kromě mě a našeho otce. Tahle její zkušenost se zasnoubením ji poznamenala. Lily si přísahala, že se nikdy už potom nevdá,“ vysvětlil mi Jasper. Hned jsem ji pochopila, byla chudák. Měla to něco jako Rose.

„Ten chlap, co ji to udělal, k nám klidně ještě chodil a dělal, jako kdyby se nic nestalo. Jednou jsem viděl, jak se po Lily sápe, hned jsem to řekl rodičům a oni hned svatbu zrušili a toho chlapa jsem tak zmlátil, že se už z toho nikdy nedostal, měl ode mě hodně ran, ale Lily se z toho nikdy nevzpamatovala. Nevím, kolikrát to ten chlap udělal, ale jedno vím jistě. Pěkně za to pikal,“ přiblížil mi tu situaci.

„Ti dva by před sebou neměli mít tohle tajemství, musíš hned za Lucasem, než vyvede nějakou hloupost,“ řekla jsem Jasperovi.

„Snad na mě dá,“ povzdychl si, hned se zvedl a odešel z pokoje. Natáhla jsem se znovu na postel a přemýšlela jsem nad naším nejnovějším párem.

Z přemýšlení mě vyrušilo tiché zaťukání na okno. Na parapetu stála Lily, vypadala trochu lépe, ale oči měla pořád skleněné. Pustila jsem ji dovnitř.

„Jasper už ti to vysvětlil?“ zeptala se, přikývla jsem.

„Tahle zkušenost se zasnoubením se mi vryla do paměti. Tenkrát jsem si myslela, že mě miluje, jenže jednou jsem to přehnala s přípravami na svatbu u něj doma a přespala jsem u něj. Tenkrát se to stalo poprvé, hodně jsem přitom brečela a on mě zmlátil za to. Řekl, že jestli to někomu řeknu, že mě zabije. Strašně jsem se ho bála potom. Od té doby za mnou chodil domů a tam … jednou, když byl Jasper doma, asi zaslechl zvuky, které vydával on, když se po mě sápal. Jasper ho ode mě odtrhl a dal mu pěknou nakládačku. Den poté to oznámil rodičům a já jsem jim musela říct všechno a ještě ten den svatba byla zrušena. Jasper udělal na veřejnosti na něj takovou scénu, že se už k nám nehlásil, a já jsem měla klid. Naštěstí se to utajilo, takže si na mě ani nikdo neukazoval. Ale nebýt Jaspera, nevím, jak by to pokračovalo,“ řekla mi svůj příběh ze svého pohledu.

„Lily, ale teď už je to pryč, Lucas tě miluje, Jasper ti to klidně dosvědčí,“ řekla jsem jí.

„Já vím, ale bylo to na mě moc rychlé, jednala jsem impulsivně. Moc bych chtěla, abych mohla vrátit čas a říct něco jiného,“ řekla smutně. Chtěla jsem jí odpovědět na to, ale přišlo na mě vidění. Viděla jsem Lily ve svatebních šatech a Lucase v obleku před kněžím, oba byli moc šťastní.

„Alice, co jsi viděla? Něco s Lucasem, že? On mě už nechce,“ řekla smutně Lily.

„Právě naopak, viděla jsem něco jiného, ale nech se překvapit,“ pousmála jsem se na ní. Lily se už nadechovala, že něco řekne, ale v tom přišli do pokoje Jasper a Lucas.

 

Jasperův pohled:

 

Ajaj, Lily to nenese moc dobře, ale co dalo čekat potom, co se jí stalo. Lucas bude z toho zničený, on o jejím tajemství neví. Hned jsem se zvedl a objal Lily.

„Lily, nemysli na to, je to minulost. Lucas není jako on, to víš ne?“ utěšoval jsem ji.

„Já vím, ale pořád mě to ještě bolí, Jazzi, já jsem teďka Lucase hrozně ranila. Ani jsem mu neřekla, proč jsem ho odmítla,“ vzlykla, potom se podívala na Alice, která se tvářila nechápavě.

„Jazzi, prosím tě, vysvětlíš to Alici a Lucasovi, já na to nemám sílu a navíc chci být chvíli sama, prosím,“ poprosila mě sestřička.

„Neboj, vše vysvětlím,“ pohladil jsem ji po vlasech a pustil ji ze svého objetí. Lily mi poděkovala a odešla. Posadil jsem se znovu k Alici a začal ji vysvětlovat.

„Lily byla v lidském životě znásilněna svým snoubencem, bylo ji šestnáct, od té doby se bála mužů, tedy kromě mě a našeho otce. Tahle její zkušenost se zasnoubením ji poznamenala. Lily si přísahala, že se nikdy už potom nevdá.“

Ucítil jsem z Alice pochopení. Ale ještě jsem ji trochu tu situaci přiblížil.

„Ten chlap, co ji to udělal, k nám klidně ještě chodil a dělal, jako kdyby se nic nestalo. Jednou jsem viděl, jak se po Lily sápe, hned jsem to řekl rodičům a oni hned svatbu zrušili a toho chlapa jsem tak zmlátil, že se už z toho nikdy nedostal, měl ode mě hodně ran, ale Lily se z toho nikdy nevzpamatovala. Nevím, kolikrát to ten chlap udělal, ale jedno vím jistě. Pěkně za to pikal.“

„Ti dva by před sebou neměli mít tohle tajemství, musíš hned za Lucasem, než vyvede nějakou hloupost,“ řekla Alice po chvilce.

„Snad na mě dá,“ povzdechl jsem si a odešel za Lucasem. Samozřejmě, že jsem ho našel ve své studovně zhrouceného v křesle před mým stolem. Sedl jsem si do svého křesla.

„Lily, už ti to asi řekla, co?“ zeptal se mě po chvilce.

„Ano, řekla mi to, ale také mě poslala, abych ti to vysvětlil, protože ona na to není připravená,“ odpověděl jsem mu, „Lily byla ve svých šestnácti zasnoubená. Jednou se zdržela u svého snoubence, proto vyžádala svolení tam přespat. V noci se do jejího pokoje a tam ji znásilnil. Já jsem se o tom dozvěděl náhodou, protože jsem byl na vojně. Jezdil jsem domů jen občas. Tenkrát jsem slyšel nějaké neobvyklé zvuky z Lilyina pokoje, vydal jsem se tam a viděl, jak se ten snoubenec po ní sápe, ihned jsem ho od ní odtrhl a dal mu přes držku. Rodičům jsem to oznámil hned ten večer a Lily to přiznala druhý den. Dozvěděl jsem se, že ji pravidelně znásilňoval. Rodiče hned zrušili svatbu a toho hajzla jsme pěkně zostudili.“

„Takže proto se mnou nechtěla milovat, to kvůli tomu jejímu snoubenci?“ přikývl jsem, bylo na něm vidět, že už pochopil.

„Lily si slíbila, že se nikdy nevdá, bojí se, aby to nemělo takové následky jako tenkrát, ale tebe miluje. Podle mě jednala impulsivně, nepřemýšlela o tom, co říká,“ řekl jsem Lucasovi.

„Takže myslíš, že kdybych jí dal víc času, odpověděla by mi kladně?“

„Podle mě ano,“ přikývl jsem, „musíte si promluvit, to je hlavní.“

Lucas se už zvedal k odchodu.

„Je u nás v pokoji,“ řekl jsem mu a společně jsme šli do mého a Alicina pokoje.

 

 Alicin pohled:

 

Lily sklopila hned pohled, ale Lucas k ní přišel a nadzvedl ji obličej, aby si dívali do očí.

„Lily, nemusíš nic říkat, Jasper mi to už vysvětlil,“ řekl ji jemně.

„Bála jsem se ti to říct, styděla jsem se na to,“ řekla tiše.

„Nemáš za co, ty za nic nemůžeš. Lily, buď ráda, že máš takového bratra, jako je Jazz, já jsem takové neměl,“ pousmál se na ni Lucas.

„Já vím, nesmírně si toho vážím, bez něj nevím, jak bych dopadla,“ přiznala.

„Bavíte se o mně, jako bych tady nebyl,“ usmál se Jasper ode dveří.

„Nemáš rád komplimenty?“ zasmál se Lucas. Jazz se jen pousmál a pokrčil rameny.

„Lucasi, mohu ještě změnit odpověď na tvoji otázku?“ zeptala se nesměle Lily.

„A jak bys ji změnila?“ usmál se nadějně Lucas.

„Že si tě vezmu a ráda,“ podívala se mu do očí. Lucas zazářil štěstím, vzal její tvář do dlaní a políbil ji.

Jasper se šťastně umíval, když se od sebe Lily s Lucasem odtáhli, přešel k nim a pogratuloval jim. Také já jsem jim pogratulovala. Lily s Lucasem odešli a já s Jasperem jsme znovu osaměli.

„Tak to vypadá, že tu bude další zařizování svatby,“ pousmál se na mě Jasper, zavřel dveře a šel si sednout ke mně na postel. Byla jsem ráda, že to takhle dopadlo.

„Jsi rád, že se zasnoubili?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, jsem. Lucas a Lily jsou pro sebe jako stvoření, Lily Lucase zná dlouho, ví, že by ji nikdy neublížil,“ přikývl s úsměvem.

Vzal mě kolem ramen a přitiskl si mě k sobě.

„Vzpomínáš na naše zasnoubení a svatbu?“ zeptal se a já v jeho otázce cítila úsměv.

„Jak bych na to mohla zapomenout, těmihle momenty jsem si tě k sobě připoutala,“ Jasper se zasmál a políbil mě do vlasů. Najednou někdo zaklepal. Vyzvala jsem dotyčného, aby šel dál.

Byla to Lily s Lucasem.

„Promiňte, že rušíme, ale já jsem se chtěla na něco zeptat“ řekla Lily.

„Tak se ptej, sestřičko,“ usmál se Jasper.

„Alice, prosím tě, nemohla bys mi pomoci zařídit svatbu a nešla mi za svědka?“ zeptala se mě nesměle Lily, byla jsem překvapena, protože jsem myslela, že Lily bude chtít za svědka Jaspera.

„Ráda ti pomůžu a budu tvůj svědek,“ usmála jsem se na ni.

„Já jsem se tě také, Jazzi, zeptat, jestli mi nepůjdeš za svědka,“ zeptal se Lucas Jazze.

„Půjdu a rád,“ přikývl, „ale teď bychom měli jít, Lucasi, protože, jak znám sestřičku a Alici, tak už budou plánovat, že?“

Lily se na mě podívala a já přikývla. Jasper se podíval na Lucase a oba vyšli z našeho pokoje. Lily se sedla ke mně na postel a začala mi vyprávět, jak by si svou svatbu představovala. S většinou jejích návrhů jsem souhlasila a některé jsme spolu pozměnily. Řešily jsme to už asi tři hodiny, když se k nám připojila Rose.

„Co tu řešíte?“ zeptala se.

„Já a Lucas jsme se zasnoubili,“ oznámila radostně Lily Rose, „ řešíme tu svatbu.“ Rose vypískla a hned objala Lily.

„Můžu vám pomoct?“ zeptala se zájmem. Lily se usmála a přikývla, potom jsme Rose řekly, co už jsme spolu vyřešily, a ona s námi kupodivu souhlasila.

„Kdy vlastně chcete mít svatbu?“ zeptala se po hodině Rose.

„S Lucasem jsme se dohodli, že budeme mít svatbu 20. října. To datum je pro mne hodně důležité,“ usmála se záhadně Lily.

„Proč je pro tebe tak důležité?“ Rose hned na to reagovala.

„V ten den s narodil jeden moc pro mě důležitý člověk,“ odpověděla Lily s úsměvem.

„Lucas?“ Lily zavrtěla hlavou a významně se na mě podívala. Hned mi docvaklo, že je to Jasper. Rose to, ale nepochopila.

„Tak kdo?“

„Můj bratr, hodně krát mi pomohl z průšvihu, chci mít svatbu na jeho narozeniny, snad nám to přinese štěstí,“ řekla Lily.

„Ty máš Jazze hodně ráda, co?“ zeptala se Rose.

„Ano, máš pravdu, on mi vždy hodně pomohl, když jsem byla na dně, vytáhl mě z něj. Vždy mě ochraňoval a byl tu pro mne,“ usmála se Lily, „ale teď mám Lucase a on sice nenahradil místo Jazze, ale je tu pro mne, stejně jako dříve Jasper. On je tu teď pro tebe, Alice.“

Lily měla pravdu, Jazz tu byl pro mě vždy, když jsem ho potřebovala a ochraňoval mě, i když někdy až moc. Postupem času jsem, ale zjistila, že tu není jenom pro mne, ale je tu i pro ostatní, například pro Lily, se kterou měl velmi silné pouto, nebo Lucase, kterého bral jako bratra.

„Takže svatba bude za dva měsíce, myslíte, že to všechno stihneme?“ zeptala se po chvíli Lily.

„Neboj se, času je dost,“ mávla rukou Rose a odešla za Emmettem. Hned, jak odešla, dostala jsem nutkání se Lily na něco zeptat. Lil si toho na neštěstí všimla.

„Chceš se na něco zeptat, Alice, že jo? Vidím ti to na očích,“ pousmála se na mě.

„Jaký byl vlastně Jasper jako člověk?“

„Byl v podstatě stejný jako teď, starostlivý, ochotný a chránil mě,“ pokrčila rameny Lily.

„O kolik let jste vlastně od sebe? Pokud se nemýlím, ty jsi mladší než Jazz.“

„Ano, jsem mladší než on. Já jsem se narodila, když mu byly tři roky a byla jsem přeměněna rok po něm.“

„Takže tobě je osmnáct?“

„Ano, je mi navždy osmnáct, kolik je vlastně tobě?“

„Je mi devatenáct a byla jsem přeměněna roku 1920.“

„Takže oproti mně jsi pěkný prcek,“ zasmála se Lily a já jsem se naoko urazila.

„Kdo je vlastně v rodině nejstarší?“ zeptala se po chvilce.

„Carlisle a potom je asi Jazz, ne?“

„Myslím, že ne, protože Lucas byl přeměněn dřív než Jasper,“ zavrtěla hlavou Lily.

„To máš pravdu, sestřičko,“ vešel do pokoje Jasper s Lucasem, „Lucas je asi o třicet let starší než my dva.“

Lily se podívala na Lucase a vyčkávala, co řekne.

„Byl jsem přeměněn roku 1836, Carl vycítil, že budu mít mocný dar,“ řekl Lucas potichu, „i když myslím, že je naprosto zbytečný.“

„Zbytečný? Několikrát nám zachránil život,“ řekl nevěřícně Jazz.

„Pro mě byl tenkrát na jihu přítěží, protože Carl po mě pořád chtěl, abych četl ostatním myšlenky a posílal mu je,“ odfrkl si Lucas, „nebo jsem musel krotit ostatní novorozené, když se vzepřeli Carlovu daru.“

„On to někdo dokázal?“ podivil se Jasper.

„Občas, když bylo moc novorozených, tak se mu někteří vzepřeli, ale když ovládnul jen jednoho, nevzepřel se mu, vy dva jste měli docela štěstí, protože Jasper je jediný, komu se to podařilo. Podle mě to bude sílou vaší lásky a tohle byla docela drsná zkouška, ale vy jste to překonali,“ řekl obdivně Lucas. Zaraženě jsme se na sebe s Jazzem podívali.

„Jak moc se liší tvůj dar od toho Carlova?“ zeptala jsem se Lucase.

„Když na tebe použil Carl dar, nic sis potom nepamatovala, tedy pokud ses mu nevzepřela, u mě si pamatuješ vše, co jsi dělala, když jsem tě ovládnul. Navíc na mě Carlův dar nepůsobil a mohl jsem chránit před jeho darem i ostatní. Carl tohle neuměl a ani neuměl ovládnout jen napůl, já jsem se to naučil až později, ale bylo to výhodné,“ vysvětlil mi Lucas a Jasper tomu přikyvoval, bylo na něm vidět, že tohle všechno zakusil.

„Změní se oči toho, kterého ovládneš úplně?“

„Ne, ale Carl to také myslím nedokázal.“

„Dokázal, když nás napadl a ovládnul Jaspera, jeho oči se změnily na rudé,“ řekla jsem tiše, protože se mi před očima promítly Jazzovy rudé oči plné nenávisti. Trochu jsem se otřásla, Jasper si toho všimnul a hned na mě použil svůj dar. Pohlédla jsem na něj, vypadal velice zmučeně a jeho oči měly nepřítomný výraz. Po chvilce se Jasper probral a vypadal už normálně, ale pod jeho klidnou maskou jsem viděla jeho zmučený výraz. Lucas mu dal ruku na rameno a podíval se mu do očí, nechápala jsem to a doufala, že mi to potom Jazz vysvětlí. Lily nevypadala překvapeně, podívala se na mě a tiše vysvětlila mi to: „Lucas se napojil na Jazze a povídají si v myšlenkách.“

 Hned jsem pochopila, Jasper na mě podíval a já hned poznala jeho omluvný pohled, který používal velice často. Bylo mi jasné, že se mlčky omlouvá za to, co se stalo před čtyřmi roky.

 

Jasperův pohled:

 

Vstoupili jsme do pokoje a uviděli Lily s Alicí, jak sedí na posteli a povídají si. Jen, co nás zpozorovaly, Lily hned sklopila pohled. Lucas k ní přešel. Vzal ji za ruku, postavil a potom ji přiměl, aby se na něj podívala.

„Lily, nemusíš nic říkat, Jasper mi to už vysvětlil,“ řekl ji velice jemně. Lily se topila v jeho očích.

„Bála jsem se ti to říct, styděla jsem se na to,“ řekla tiše.

„Nemáš za co, ty za nic nemůžeš. Lily, buď ráda, že máš takového bratra, jako je Jazz, já jsem takové neměl,“ pousmál se na ni. Ucítil jsem z Lily radost, že se na ni nezlobí.

„Já vím, nesmírně si toho vážím, bez něj nevím, jak bych dopadla,“ přiznala.

„Bavíte se o mně, jako bych tady nebyl,“ zasmál jsem s ode dveří.

„Nemáš rád komplimenty?“ zeptal se mě Lucas. Má pravdu, nemám, ale nedal jsem na sobě nic znát. Jenom jsem se pousmál a pokrčil rameny.

„Lucasi, mohu ještě změnit odpověď na tvoji otázku?“ zeptala se tiše a nesměle Lily. Ucítil jsem z Lucase naději.

„A jak bys ji změnila?“ zeptal se.

„Že si tě vezmu a ráda,“ Lily se Lucasovi podívala do očí a já jsem z obou cítil neskutečné štěstí. Lucas vzal Lilyin obličej do rukou a políbil ji. Byl jsem šťastný, protože moje malá sestřička konečně poznala i dobré zkušenosti se zasnoubením. Alice se také umívala.

Když se od sebe odtáhli, přešel jsem k nim a pogratuloval jsem jim. Alice se také zvedla z postele a pogratulovala jim. Lily s Lucasem se potom vypařili a já s Alicí jsme si sedli na postel.

„Tak to vypadá, že tu bude další zařizování svatby,“ pousmál jsem se na svého andílka.

„Jsi rád, že se zasnoubili?“ zeptala se mě. „Ano, jsem. Lucas a Lily jsou pro sebe jako stvoření, Lily Lucase zná dlouho, ví, že by ji nikdy neublížil,“ přikývl jsem s úsměvem, který nešel z mé tváře smazat.

„Vzpomínáš na naše zasnoubení a svatbu?“ vzal jsem ji kolem ramen a zavzpomínal se.

„Jak bych na to mohla zapomenout, těmihle momenty jsem si tě k sobě připoutala,“ odpověděla mi. Já jsem se jen zasmál a políbil ji do vlasů. Po chvilce někdo zaklepal. Alice vyzvala dotyčného, aby vešel. Takže k nám do pokoje vešli Lily a Lucas.

„Promiňte, že rušíme, ale já jsem se chtěla na něco zeptat,“ řekla Lily omluvně, když viděla, jak je Alice ke mně natisklá.

„Tak se ptej, sestřičko,“ odpověděl jsem jí.

„Alice, prosím tě, nemohla bys mi pomoci zařídit svatbu a nešla mi za svědka?“ zeptala se Lily nesměle.

„Ráda ti pomůžu a budu tvůj svědek,“ přikývla Alice s úsměvem a překvapením.

„Já jsem se tě také, Jazzi, zeptat, jestli mi nepůjdeš za svědka,“ zeptal se Lucas tentokrát mě.

„Půjdu a rád,“ přikývl jsem s úsměvem, „ale teď bychom měli jít, Lucasi, protože, jak znám sestřičku a Alici, tak už budou plánovat, že?“

Vstal jsem a s Lucasem jsme opustili pokoj.

„Jazzi, nepůjdeš se mnou na lov? Vidím, že už to oba potřebujeme,“ zeptal se mě Lucas cestou do přízemí. Měl pravdu, už jsem byl docela vyžíznivělý, takže jsem mu přikývl.

Vyšli jsme z domu a hned jsme se rozběhli do lesa. Našli jsme tam dva medvědy, takže jsme se krásně pobavili, navzájem jsme je provokovali, takže nevěděli na koho zaútočit nejprve. Potom nás to ale přestalo bavit a skončili jsme to hraní. Byli jsme od domu asi dvacet mil, ale nechtělo se nám běžet, proto jsme šli lidskou chůzí. Cestou jsme si povídali o všem možném.

Byli jsme asi v půli cesty, když jsem se rozhodnul zeptat.

„Lucasi, kdy vlastně chystáte svatbu?“

„Lily si prosadila 20. říjen, ale neřekla mi, proč to chce tak,“ pokrčil rameny. Ale já jsem věděl moc dobře, co toto datum znamená.

„Ty jsi s tím souhlasil?“

„Tak proč ne? Je to za dva měsíce a to je na svatbu tak akorát. Nebo ty s tím datem nesouhlasíš?“

„Jo, je to dobré datum, jen jsem se ptal,“ vykrucoval jsem se.

„Nemyslím si, protože v hlavě máš pěkný zmatek,“ pokrčil rameny.

Nemusíš se mi pořád hrabat v hlavě, řekl jsem mu v myšlenkách. Nahlas nemělo cenu mluvit, když stejně ví, co se mi honí hlavou.

Promiň, ale myslel jsem si, že se dozvím trochu víc, pokrčil rameny.

A co dozvěděl ses něco?

Ne, ty si své myšlenky hlídáš, zavrtěl hlavou.

Trénink od Edwarda, ušklíbnul jsem se.

Řekneš mi tedy o tom datu něco nebo ne?

A co ti Lily řekla?

Že je pro ni velice důležité, nic víc mi neřekla. Má to nějakou spojitost s tebou? Já jen, že jsi byl hodně překvapený.

Ano má a velkou.

A jakou mi neřekneš co?

20. října jsem se narodil, stačí?

Aha, tak proto je pro ni tak důležité. A ano stačí mi to, přikývl s úsměvem.

Povzdechl jsem si a rozběhl se domů. Lucas mi byl hned v patách.

Ty jsi na Lily naštvaný? zeptal se mě, když jsme doběhli domů.

Ne, nejsem. Jen mě to překvapilo, zavrtěl jsem hlavou a šel do pokoje. Zaslechli jsme tam rozhovor o našem stáří. Podívali jsme se s Lucasem na sebe a vešli jsme.

„To máš pravdu, sestřičko, Lucas je asi o třicet let starší než my dva,“ řekl jsem, když jsme vešli. Divil jsem se, že to neví.

Moc se na mou minulost neptala, vysvětlil mi Lucas v myšlenkách.

„Byl jsem přeměněn roku 1836, Carl vycítil, že budu mít mocný dar,“ řekl Lucas potichu, „i když myslím, že je naprosto zbytečný.“

„Zbytečný? Několikrát nám zachránil život,“ řekl jsem nevěřícně.

„Pro mě byl tenkrát na jihu přítěží, protože Carl po mě pořád chtěl, abych četl ostatním myšlenky a posílal mu je,“ odfrkl si Lucas a přehrál mi několik vzpomínek na jih, „nebo jsem musel krotit ostatní novorozené, když se vzepřeli Carlovu daru.“

„On to někdo dokázal?“ podivil jsem se, když to dořekl a ukázal mi vzpomínky.

„Občas, když bylo moc novorozených, tak se mu někteří vzepřeli, ale když ovládnul jen jednoho, nevzepřel se mu, vy dva jste měli docela štěstí, protože Jasper je jediný, komu se to podařilo. Podle mě to bude sílou vaší lásky a tohle byla docela drsná zkouška, ale vy jste to překonali,“ řekl mně a Alici opatrně Lucas. S Alicí jsme se na sebe udiveně podívali. Před očima se mi znovu mihla vzpomínka na Carla. Lucas se na mě v rychlosti podíval.

„Jak moc se liší tvůj dar od toho Carlova?“ zeptala se Alice. Já jsem to ani moc vědět nemusel, protože jsem to zažil na vlastní kůži. Carl mě několikrát ovládnul, ale já jsem si to nepamatoval, tedy až na to poslední. U Lucase jsem si všechno pamatoval.

„Když na tebe použil Carl dar, nic sis potom nepamatovala, tedy pokud ses mu nevzepřela, u mě si pamatuješ vše, co jsi dělala, když jsem tě ovládnul. Navíc na mě Carlův dar nepůsobil a mohl jsem chránit před jeho darem i ostatní. Carl tohle neuměl a ani neuměl ovládnout jen napůl, já jsem se to naučil až později, ale bylo to výhodné,“ vysvětlil jí Lucas. Alice vypadala velice zamyšleně.

Lucasi, prosím tě mohl by ses napojit i na Alici a ukázat mi na co myslí? zeptal jsem se.

Už jsem na ni napojený, ale neboj, ukážu ti to, souhlasil.

„Změní se oči toho, kterého ovládneš úplně?“ zeptala se Alice tiše. Nechápal jsem její otázku, ale Lucas zjevně také ne.

„Ne, ale Carl to také myslím nedokázal,“ zavrtěl hlavou.

„Dokázal, když nás napadl a ovládnul Jaspera, jeho oči se změnily na rudé,“ zašeptala Alice a já jsem uviděl sebe s rudýma očima, které byly plné nenávisti. Lucas mi tuto vzpomínku promítl z Aliciných myšlenek.

Ukážeš mi prosím tvou vzpomínku na ten útok? Jen to, když tě Carl ovládnul, poprosil mě Lucas. Ukázal jsem mu tu vzpomínku a společně s ním jsem prožíval ty pocity, které jsem z něj přitom cítil. Já jsem si zas začal vyčítat svou chybu. Lucas mi položil ruku na rameno a podíval se mi do očí.

Nemysli na to, ty za nic nemůžeš. Já bych pro bezpečí Lily udělal to samé, co ty.

Jenže ty jsi imunní proti jeho daru, namítl jsem.

To je jedno. I kdybych nebyl, udělal bych to.

Během našeho rozhovoru Alice na nás koukala dost nechápavě, ale po chvilce jí Lily něco pošeptala a na tváři se jí usadil chápavý výraz.

 

 

Alicin pohled:

 

Chvilku jsme si s Jasperem koukali do očí, ale potom Jazz uhnul pohledem a zadíval se z okna. Bylo mi jasné, že si pořád vyčítá ten incident s Carlem a proto se mi nechce dívat do očí. Cítí se za to zodpovědný.

Chtěla jsem něco říct, ale vyrušili nás Edward s Bellou.

„Omlouváme se, že rušíme, ale to vaše vzpomínání se dotýká i nás. Nechtěli byste se nějak odreagovat a zajít třeba do klubu?“ zeptala se nás Bella. Mě to přišlo jako dobrý nápad. Podívala jsem se na Lily a ta přikývla. Lucas a Jasper si zase koukali do očí a bylo na nich poznat, že opět konverzují v mysli. Edward se na ně díval a poslouchal jejich rozhovor. Bylo na něm vidět, že se do něj zapojil také, ale nebylo my moc jasné jak.

„Ehm, nechcete si povídat někdy nahlas?“ zeptala se trochu naštvaně Lily. Lucas se hned na ni otočil s omluvným pohledem. Jasper se podíval na Edwarda a ten mu na něco přikývl.

„Jazzi, já to myslela vážně,“ řekla Lily.

„Promiň,“ zamumlal Jazz a odešel k sobě do studovny.

„Co s ním je?“ zeptala se Bella Edwarda.

„Je toho na něj moc, potřebuje být chvíli sám. Zase se ho zmocňují špatné vzpomínky,“ řekl jí Edward, „ale pojede s námi.“

Chytil Bellu za ruku a společně odešli. Potom jsme uslyšeli, jak někdo seskočil venku z okna vedle z pokoje. Podívala jsem se z okna a uviděla Jaspera, jak běží do lesa.

„On se vrátí, jen si běží pročistit hlavu,“ řekl Lucas Lily.

„Neměl by jít někdo za ním?“ zeptala se Lily Lucase.

„Ne, on se s tím musí vyrovnat sám. Ale, Alice, jestli ti mohu poradit, běž za ním asi za hodinu. On bude trochu klidnější a bude mít trochu čistou hlavu. Bude potřebovat hlavně tebe, jako ty jeho,“ řekl mi Lucas. A měl pravdu, tuhle chvíli musíme přebýt spolu. Cítila jsem, že potřebuji Jaspera každou sekundou čím dál tím víc. Ani se mi nechtělo čekat tu hodinu. Lucas to vycítil. Přešel ke mně a zadíval se mi do očí.

„Alice, vím, jak se cítíš, a to ani nemusím být na tebe napojený. Ale já znám Jazze také, vím, že ty mu chceš pomoci, ale nejlépe mu pomůžeš tím, že mu necháš čas na přemýšlení,“ řekl mi jemně. Věděla jsem, že má pravdu, přikývla jsem a zadívala se ven tím směrem, kam běžel Jasper.

„Lucasi, o čem jste se to bavili před chvílí s Edwardem a bráškou?“ zeptala se Lily zvědavě a při tom se podívala na mě. Bylo mi jasné, že chce upoutat mou pozornost, abych nemyslela na Jazze.

„O mém sebeovládání, nejsem si jistý, jestli zvládnu dnešní večer,“ přiznal tiše.

„Zvládneš to,“ řekla jsem mu.

„Děkuji za tvou důvěru, ale moc bych na to nesázel. Už i při nákupech je to pro mne těžké a to jsme tam vždy jen dvě hodiny, ale tady to bude na víc,“ namítl.

„Lucasi, já vím, že si nevěříš, ale vezmi si, že vydržíš ty nákupy, a to je dokonalé. Vždyť tam nemusíš být pořád, můžeš jít na vzduch nebo na rychlý lov. Jazz to také tak dělá,“ oplatila jsem mu námitku, „a navíc, uvidím, jestli se něco stane.“

„V tom má Alice pravdu, Lucasi, a my ti věříme, že to zvládneš,“ řekla mu Lily.

„Možná vy dvě mi věříte, ale nevím jak moc ostatní,“ povzdechl si, bylo nám jasné, že se chce z toho vykroutit.

„Nech si to prosím tě projít hlavou,“ řekla jsem mu nakonec. Lucas přikývl a odešel.

„Na něj nejvíce platí Jasper,“ povzdechla si Lily.

„Proč myslíš?“

„On ho vždycky dokázal přesvědčit, aby udělal to samé co on. Ale nikdy k tomu nepoužil svůj dar. Je to tím, že se znají hrozně dlouho a důvěřují si. Oba jsou přesvědčeni, že když udělá jeden nějakou věc, ten druhý to považuje také za správné,“ povzdychla si Lily.

„Alice, mám asi pro tebe něco, co by tě mohla zajímat,“ řekla mi po chvilce. Zvedla se a šla do svého pokoje. Naznačila mi, abych šla za ní. V jejím pokoji jsem se posadila na postel a čekala, i když jsem vůbec nevěděla na co.

Přešla ke mně a podala mi nějaký starý sešit.

„Je v něm celý můj lidský život, je jak psaný tak kreslený. I když ty obrázky kreslil víceméně Jasper, když jsem ho porosila. Můžeš si ho prohlédnout, jestli chceš,“ řekla mi. Opatrně jsem ten deníček otevřela a hned na první stránce byl obrázek. Jediný, koho jsem tam poznala, byl Jasper. I když s tím jsem také měla určité problémy. Vypadal tam tak na tři roky. Potom jsem si domyslela, že to je začátek Lilyina života, takže to miminko v náručí blonďaté ženy byla Lily a ten muž, co držel Jaspera, byl jejich otec. Pořádně jsem se zadívala na svou lásku. Byl roztomilý, vypadal skoro jako teď, ale bez jizev a se zelenýma očima. Jeho matka měla úplně stejné, jeho otec měl hnědé. Otočila jsem na další stránku a tam jsem uviděla malou Lily, která si hrála s obrovským psem.

„To mi byly tři roky, měla jsem strašně ráda psy, tohle byl jeden z našich hlídacích psů, ale nejradši měl Jaspera, protože ho potají rozmazloval,“ zasmála se nad tím obrázkem Lily. Potom už jsme si jen četly zápisky a občas jsme narazily na nějaký ten obrázek.

Jen jeden mě zaujal. Byl tam Jasper s Lily a nějakou dívkou, kterou držel Jasper kolem pasu a usmíval se.

„To je Margaret, byla to Jasperova snoubenka, zemřela rok před tím, než byl Jasper přeměněn. Chytila nějakou nemoc, která nešla v té době vyléčit a na to zemřela,“ řekla Lily smutně.

„Ty jsi ji znala?“ zeptala jsem se jí tiše.

„Ano, měla jsem ji moc ráda, ale nebyla jsem u toho, když zemřela, byl tam s ní jenom Jasper, protože bylo její poslední přání. Být sama s Jasperem, předtím než se odebere na onen svět, takže nevím, jak to vypadalo, když zemřela. Jen si pamatuji, že jsem našla Jaspera, jak k sobě tiskne její tělo a brečí,“ odpověděla mi Lily.

„Myslíš, že mu umřela v náručí?“ zeptala jsem se Lily. Už se chystala něco říct, ale odpověděl mi někdo jiný.

„Ano, zemřela mi v náručí, bylo to její přání a já jí ho neodepřel.“ Otočila jsem se ke dveřím a tam stál Jasper, který se nenuceně opíral o rám dveří. Už nevypadal tak zmučeně jako před chvílí, ale pořád měl v očích ten smutek.

„Byl jsem za Lucasem, promluvili jsme si a on souhlasil, že s námi do toho klubu půjde,“ změnil téma, Lily se zatvářila radostně.

„A Bella vzkazuje, že odjíždíme v devět,“ řekl ještě, než odešel do našeho pokoje.

„Takže máme dvě hodiny na to, abychom se připravily,“ konstatovala Lily.

„Až se oblékneš, přijď ke mně do koupelny, namalujeme se navzájem s holkami,“ řekla jsem jí a odešla do svého pokoje. Tam jsem našla Jaspera, jak si prohlíží nějakou starou knížku, ale po chvilce jsem si všimla, že je to hodně podobný notýsek jako má Lily. Přešla jsem k posteli a posadila se na ni. Jasper si mě všimnul až teď, rychle zaklapl deníček a dal ho pod polštář.

„Nemusíš ho přede mnou schovávat, já vím, co to je,“ řekla jsem mu.

„Já ho před tebou neschovávám, jen ho uklízím na své místo,“ odpověděl mi.

„Nikdy jsem si ho tam nevšimla,“ řekla jsem mu nedůvěřivě.

„Já jsem si ho tam dal nedávno, jinak jsem ho měl u sebe ve studovně, ale jak se sem přistěhovali Lily s Lucasem, tak jsem si ho dal sem, protože jsem nechtěl, aby mi ho Lucas nechtěně nevzal, protože on si ode mě hodně často půjčuje knížky,“ pokrčil rameny. Nevím proč, ale moc jsem mu nevěřila. Nechala jsem to však být, zvedla jsem se a šla se převléknout. Vůbec jsem nevěděla, co si vzít na sebe, ale potom jsem se rozhodla pro tmavě modré džíny a černé tílko s flitry na ramínkách, potom jsem si vzala černé páskové boty na jehlovém podpatku. Převlékla jsem se právě včas, protože v pokoji na mě už čekaly holky. Zavedla jsem je do koupelny a společně s Rose jsme namalovaly Lily a Bellu, potom Lily nalíčila mě a já s Lily jsme nalíčily Rose. Potom už byl nejvyšší čas jít do garáže, kde na nás čekaly naše lásky. Jasper měl na sobě tmavé kalhoty, bílé tričko s krátkým rukávem a přes to měl přehozené černé sako. Vypadal jako jeden z těch hlídačů v klubu. I když všichni chlapci tak vypadali. Nasedli jsme do dvou aut a vyjeli jsme. Dnes jsme jeli Lilyiným a mým. Své autíčko jsem svěřila Edwardovi a já jsem jela Lilyiným, které řídil Jasper. Já jsem seděla vedle něj, řídil jen jednou rukou, druhou držel mou ruku na sedačce. Vzadu seděla Lily, která byla pohodlně opřená o Lucasovu hruď.

O hodinu později jsme už vystupovali z aut a šli ke klubu.

 

 Jasperův pohled:

 

Hleděl jsem Alici do očí, ale po chvilce jsem uhnul pohledem, protože se mi před očima znovu objevil obraz vystrašené Alice. V hlavě se mi přehrávaly různé vzpomínky na Carla a nešlo to zastavit. Cítil jsem, že to Lucas prožívá se mnou. Ze vzpomínání mě vyrušil až příchod Edwarda a Belly.

„Omlouváme se, že rušíme, ale to vaše vzpomínání se dotýká i nás. Nechtěli byste se nějak odreagovat a zajít třeba do klubu?“ řekla Bella, Lily s Alicí se na sebe podívaly a potom přikývly.

Já nikam nepojedu, řekl mi Lucas. Zmateně jsem se na něj podíval.

Proč? Odreagujeme se aspoň trochu, řekl jsem mu, Edward náš rozhovor poslouchal a potom naznačil, že by se chtěl také připojit. Lucas se na něj napojil a posílal mi Edwardovy myšlenky.

Nejsem si jistý, že to zvládnu, odpověděl mi.

„Ehm, nechcete si povídat někdy nahlas?“ ozvala se Lily, která měla našich rozhovorů v mysli už dost.

My tě ohlídáme, že ano, Edwarde? zeptal jsem se bratra.

Samozřejmě, vy aspoň zapomenete na chvíli na Carla, přikývl mi, ale když řekl to jméno, opět se mi vynořily v hlavě vzpomínky.

Děkuju, že jsi mi to připomněl, řekl jsem mu sarkasticky.

„Jazzi, já to myslela vážně,“ ozvala se znovu Lily ale už opravdu naštvaně.

„Promiň,“ řekl jsem jí a zašel do své studovny, potřeboval jsem si urovnat myšlenky, ale s Lucasem a Edwardem v hlavě to opravdu nešlo. Už jen jejich hlasy mi připomínaly Carla, bylo toho na mě nějak moc. Vyskočil jsem oknem a rozběhl se pryč. Potřeboval jsem si provětrat hlavu a běh byl na to nejlepší. Běžel jsem na hranice s Kanadou a zpátky, potom jsem se zastavil na svém oblíbeném místě. Byl jsem na tom lépe. Chvilku jsem tam zůstal a přemýšlel o tom, jak přesvědčit Lucase, aby šel s námi. Po chvilce jsem se vrátil domů, vešel jsem do své studovny, kde na mě čekal Lucas.

„Jak ti je? Je to lepší?“ zeptal se mě starostlivě.

„Ano, je to lepší,“ přikývl jsem mu, „Lucasi, pojď s námi do toho klubu, budeme tě hlídat, já věřím, že nikomu neublížíš. Navíc tam bude Alice s Edwardem, Alice uvidí, jestli budeš chtít někomu ublížit a my s Edwardem a Emmettem tě budeme moci zastavit,“ přesvědčoval jsem ho.

„Jo? Jenže nezapomeň na můj dar, můžu ho použít proti vám a zastavit vás,“ řekl mi sarkasticky.

„A ty nezapomeň, že Bella je štít, takže nás může ochránit,“ řekl jsem mu.

„Dobře, pojedu, ale jestli to bude k nevydržení odejdu,“ rezignoval.

„Dobře, půjdu to říct Lily nebo jí to řekneš sám?“

„Ne řekni jí to ty, já si skočím ještě na lov,“ řekl mi a vyskočil oknem.

Šel jsem do Lilyina a Lucasova pokoje, kde jsem našel Alici a Lily, jak si povídají o Margaret.

„To je Margaret, byla to Jasperova snoubenka, zemřela rok před tím, než byl Jasper přeměněn. Chytila nějakou nemoc, která nešla v té době vyléčit a na to zemřela,“ uslyšel jsem Lily.

„Ty jsi ji znala?“ zeptala se jí opatrně Alice.

„Ano, měla jsem ji moc ráda, ale nebyla jsem u toho, když zemřela, byl tam s ní jenom Jasper, protože bylo její poslední přání. Být sama s Jasperem, předtím než se odebere na onen svět, takže nevím, jak to vypadalo, když zemřela. Jen si pamatuji, že jsem našla Jaspera, jak k sobě tiskne její tělo a brečí,“ odpověděla Lily smutně a mě se vybavila Margaretina smrt. Zemřela mi v náručí, chtěla, abych ji naposledy objal a políbil.

„Myslíš, že mu umřela v náručí?“ zeptala se Alice.

To už jsem nevydržel a vešel jsem do pokoje.

„Ano, zemřela mi v náručí, bylo to její přání a já jí ho neodepřel,“ odpověděl jsem Alici místo Lily.

Obě na mě šokovaně koukaly.

„Byl jsem za Lucasem, promluvili jsme si a on souhlasil, že s námi do toho klubu půjde. A Bella vzkazuje, že odjíždíme v devět,“ oznámil jsem jim a odešel do mého a Alicina pokoje. Lehnul jsem si na postel a vytáhnul schovaný deník.

Prohlížel jsem si jednotlivé obrázky, dokud si ke mně nepřisedla Alice. Rychle jsem deník zaklapl a dal ho pod polštář. Nechtěl jsem, aby viděla, na co se koukám.

„Nemusíš ho přede mnou schovávat, já vím, co to je,“ řekla mi, samozřejmě, že jsem věděl, že ví, co jsem si prohlížel, ale nechtěl jsem, aby viděla, co si prohlížím. Proto jsem jí zalhal.

„Já ho před tebou neschovávám, jen ho uklízím na své místo.“

„Nikdy jsem si ho tam nevšimla,“ řekla mi nedůvěřivě. Měla pravdu, já jsem si ho tam dal teprve dnes ráno, ale Alice o tom nevěděla.

„Já jsem si ho tam dal nedávno, jinak jsem ho měl u sebe ve studovně, ale jak se sem přistěhovali Lily s Lucasem, tak jsem si ho dal sem, protože jsem nechtěl, aby mi ho Lucas nechtěně nevzal, protože on si ode mě hodně často půjčuje knížky,“ pokrčil jsem rameny. Alice mi pořád nevěřila, ale nechala to být. Odešla k sobě do šatníku, kde strávila následující hodinu. Potom ještě do pokoje přišly Bella, Lily a Rose. Jen mi řekly, že se jdou nalíčit. Já jsem se radši vypařil do svého šatníku, kde jsem si vzal černé kalhoty, bílé přiléhavé triko s krátkým rukávem a přes to jsem přehodil černé sako. Potom jsem sešel do obývacího pokoje, kde už čekali kluci, posadil jsem se k nim a spolu jsme s nezájmem koukali na televizi. Za osm padesát devět jsme sešli do garáže a počkali tam na naše polovičky.  Přišli přesně v devět, Alice a Lily držely klíčky od auta, takže pojedeme Aliciným a Lilyiným autem. Alice hodila klíčky od auta Edwardovi a ten spolu s Bellou, Rose a Emmettem nasedli do Alicina auta. Lily přešla ke mně a podala mi klíčky od svého auta, potom se sama posadila dozadu za mě. Lucas si sedl vedle ní a Alice si sedla na sedadlo spolujezdce. Vyjeli jsme, já jsem se ani moc nevěnoval řízení. Jednou rukou jsem držel volant a druhou Alicinu drobnou ručku.

O hodinu později jsme už předávali auta poslíčkům a šli do klubu.

 

 

 

Alicin pohled:

 

Zaplatili jsme vstup a šli si najít nějaký volný stůl. Měli jsme štěstí, protože byl jeden volný úplně vzadu. Cestou po nás všichni koukali, ale my jsme si toho vůbec nevšímali. Lucas s Jasperem skoro vůbec nedýchali, bylo mi jich líto. Cestou nás ale zastavila nějaká partička šesti kluků, kteří nás vyzvali k tanci, odmítly jsme, ale oni si nedali pokoj, hned na to se do toho zapojili i kluci. Jasper si mě přitáhl více k tělu a dal tím jasně najevo, že patřím k němu. Ty kluky to ale neodradilo, pořád se nás snažili dostat. Jasper už začínal pěnit, ale nejen on. Všichni už byli z těch kluků na nervy. Zatlačila jsem do Jaspera a odtlačila ho ke stolu. Posadili jsme se tam a povídali si. Po chvilce nás Rose vytáhla na parket. Tančila jsem já, Bella, Lily a Rose. Byla rychlá písnička a my jsme se pohybovaly v rytmu písničky, všechny jsme si to užívaly. Když byla pomalá písnička, chtěla jsem si jít sednout, ale Jasper mě vyzval k tanci. Jeho rozhodnutí mne překvapilo, protože on to moc často nedělal. Přešli jsme na parket. Jasper mě objal kolem pasu a já mu položila ruce na hruď, protože jsem nikam moc nedosáhla. Potom jsem zabořila obličej do jeho hrudi a užívala si tanec. Pomalu jsme kroužili po parketu, Jasper měl zabořenou hlavu v mých vlasech. Musel se hodně krčit, chudáček můj. Chtěla jsem se nějak posunout, aby nemusel být tak skrčený, ale on mi nedovolil se pohnout ani o píď. Když skončila písnička, pustil mě, ale před tím, než to udělal, políbil mě do vlasů. Holky mě zase vzaly mezi sebe, protože se zase rozjela rychlá písnička. Tančily jsme už asi půl hodiny, když mě chytily za boky dvě ruce, poznala jsem Jaspera, který se ke mně skrčil, a já jsem spojila ruce vzadu na jeho krku. Jeho ruce jsem měla zastrčené v předních kapsách. Trochu jsme se přikrčili v kolenou a začali jsme se společně vlnit v rytmu hudby. Bella také tančila s Edwardem, který ji držel kolem pasu, a ona měla ruce položené na jeho rukách. Společně se také pohybovali v rytmu písničky. Brzy se k nám připojili i Emmett s Lucasem. Tančili jsme společně a zároveň po párech. Asi po dvou rychlých písničkách začala opět pomalá. Jasper si mě jen otočil a tančili jsme dál. Nemohla jsem uvěřit, že je se mnou na parketu. Vždy, když jsem byl, v nějakém klubu, jen seděl u stolu a nezapojoval se. A nyní jsme spolu už tančili nejméně pět písniček.

Užívala jsem si tento večer jako nikdy. Asi v půlce písničky se ke mně sklonil a zašeptal mi dvě nádherná slova: „Miluji tě.“

Potom mě krátce políbil na rty, byl to sice krátký polibek, ale bylo v něm tolik lásky, že to ani nebylo možné. Po polibku jsem se podívala na naše zbylé páry. Edward s Bellou spolu tančili a nevšímali si nás. Měli natisklá čela na sobě a tiše si povídali slova lásky. Rosalie s Emmettem jen stáli na parketu a vášnivě se líbali. Lily s Lucasem kroužili po parketu a usmívali se, když Lily zaznamenala můj pohled, usmála se na mě. Bylo mi jasné, že jedině ona a Lucas zaznamenali náš polibek. Rychle jsem schovala obličej do Jasperovy hrudi. Jasper se zasmál a nadzvedl mi obličej.

„Teď se na ně podívej,“ řekl mi, podívala jsem se na Lily a Lucase. Oni dva se teď líbali.

„Stejně nejsme jediní, kdo projevují svou lásku tady,“ pokynul mi ještě, abych se podívala na Edwarda s Bellou, kteří se také líbali, a Emmetta s Rose. Ti dva se ještě pořád líbali a nevypadali, že chtějí přestat. Podívala jsem se na Lily a Lucase, kteří už si zase jen dívali do očí. Lily zaznamenala můj pohled a já jsem na ní mrkla. Vypadala, jako kdyby chtěla zrudnout. Lucas se jen uvolněně zasmál a přitiskl ji k sobě. Po skončení písničky jsme si šli všichni sednout.

„Tak co, jak jste si užili tuhle písničku?“ zeptal se potutleně Emmett.

„No my dobře, ale vy jste s Rosalií vypadali, jako byste se chtěli navzájem vcucnout,“ odpověděl mu Jasper.

„Hele, ty moc nemluv, já jsem vás moc dobře viděl, jak se cucáte, myslím, že to bylo mnohem horší, vypadalo to, že se neudržíte a vrhnete se po sobě,“ odpověděl mu Em.

„No nemyslím, že bychom ale tu způsobili spoušť jako vy v těch barácích, které vám postavila Esme,“ řekl mu Jasper s úsměvem.

„O jakých barácích to mluvíte?“ zeptala se zvědavě Lily.

„Esme jim postavila několik domů, ale všechny se jim podařilo zbourat,“ odpověděl jí Edward. Lily vypadala, jako by chtěla vybuchnout smíchy, Lucas to nevydržel a začal se smát, protože Emmettův výraz byl k nezaplacení.

„No počkej doma,“ brblal si pod vousy Emmett.

„Co má Jasper čekat doma? Já myslela, že dnes půjdeme ven, ale jestli si chceš něco vyřídit s Jasperem, já ti v tom bránit nebudu, ale pak už nezbude čas na náš noční výlet,“ řekla mu nenuceně Rosalie.

„Ne nic, zlatíčko, samozřejmě, že náš výlet platí,“ řekl jí hned Emmett. Já už jsem nedokázala v sobě potlačovat ten smích a začala jsem se smát. Lily se ke mně hned přidala. Potom už to šlo postupně, Jasper s Lucasem, Bella s Edwardem a Rose. Emmett se tvářil uraženě. Ale vydrželo mu to ale jen pět minut. Potom si z nás zase dělal srandu. Lucas a Edward se bavili i jeho myšlenkami, ale myslím, že i Jasper se také tak bavil. Já jsem se bavila s holkami o módě. Plánovaly jsme znovu společné nákupy. Belle se moc nechtělo, ale po chvilce jsme ji přemluvily.

O půlnoci jsme se zvedli a odjeli jsme domů, ty dvě hodiny nám bohatě stačily. Cestou domů jsme byli většinou tiše, ale občas jsme prohodili pár vět. Tedy já a Lily. Lucas s Jasperem si povídali celou cestu, ale v mysli.

Doma se všichni rozutekli. Bella s Edwardem šli do svého domečku, který jim postavila Esme, když jsme se sem přistěhovali. Rose a Emmett běželi k jezeru a Lily s Lucasem odešli někam do kanadských lesů.

„Nepůjdeme také někam?“ zeptala jsem se Jaspera, když jsme osaměli.

„Mohli bychom. A kam se ti chce? Na naše místo nebo na mé?“ zeptal se mě něžně.

„Na tvém místě se mi líbí víc než na našem společném, nevím proč,“ odpověděla jsem mu. Jasper se usmál a zaběhl do domu pro něco. Když přišel znovu za mnou, nesl deku přehozenou přes rameno. Podal mi ji a já jsem vůbec nechápala proč. Ale potom se mi vysvětlení dostalo. Vzal mě do náruče a rozběhl se. Začala jsem protestovat a snažila se z něj slézt, ale on mě nenechal. S neustálými námitkami mě prostě donesl na jeho oblíbené místo, kde mě konečně položil na zem a vzal si ode mě deku. Mlčky jsem pozorovala, jak ji dává na zem. Zapřísáhla jsem se, že si budu hrát na naštvanou. Jasper to poznal a tiše se zasmál. Přešel ke mně a vzal za ruce. S hraným nezájmem jsem se od něj odvrátila, Jasper si mě ale s úsměvem přitáhl a políbil mě na krk. Musela jsem se hodně držet, abych nezačala zrychleně oddechovat, protože pak by poznal, že mě má v hrsti. Vytrhla jsem mu ruce z jeho sevření a otočila se k němu zády, ale bylo mi to houby platné, protože se ke mně přitiskl zezadu. Objal mě kolem pasu a zašeptal mi do ucha.

„Lásko, no tak nebuď na mě naštvaná,“ potom mě znovu políbil na krk, tentokrát déle. Myslela jsem, že to nevydržím. Užuž jsem mu začínala podléhat, ale on toho naštěstí nechal.

„Pořád jsi na mě naštvaná?“ zeptal se něžným hlasem, který byl plný lásky. Při tomto tónu jsem se také musela hodně držet. Jasper prostě věděl jak si mě usmířit, ale nespěchal na to. Vypadalo, že ho náramně baví si mě usmiřovat. Přikývla jsem mu na položenou otázku a dál si hrála na naštvanou.

„Omlouvám se za to, že jsem tě naštval,“ políbil mě na ucho a potom mi sjel rty přes čelist na krk, kde se přisál, a začal mě tam něžně líbat. Slastně jsem zavřela oči a užívala si jeho rty na svém krku. Podléhala jsem mu, ale zatím jsem mu to nechtěla dát najevo. Jemně mi shrnul ramínko od tílka z ramene a začal mi rty přejíždět od krku k ramenu a zpátky. Už nemělo cenu hrát si na naštvanou, protože už nám bylo oběma jasné, že jsem dokonale v jeho moci. Naklonila jsem hlavu na stranu a užívala jsem si doteku jeho rtů. Oběma bylo jasné, co chceme. Rukama mi sjel ke konci tílka a začal mi ho pomalu sundávat. Dala jsem ruce nahoru, abych mu to usnadnila. Když jsem měla tílko dole, otočila jsem se k němu čelem. Jasper se ke mně sklonil a políbil mě. Zajela jsem mu rukama pod sako a shrnula mu ho z ramen a následně z rukou. Potom jsem se dotkla jeho břišních svalů přes tričko. Chvilku jsem ho tam hladila a pak mu sundala tričko. Vzal mě do náruče a položil na deku. Jasper se opíral o loket, přitom mě líbal a rozepínal mi pásek od kalhot. Ani já jsem nebyla pozadu. Pomalu jsem mu sundávala kalhoty a po chvilce ležel vedle mě jen ve spodním prádle. Jasper si ještě chvilku hrál s mým páskem, než ho úplně rozepnul. Kalhoty jsem měla dole hned, leželi jsme vedle sebe jen ve spodním prádle. Jasper si na mě něžně lehl, ale opíral se o lokty, aby na mě neležel úplně. Chvilinku jsme si dívali do očí. Jeho neposedné vlasy mu padaly do obličeje, ohrnula jsem mu je, abych se mu mohla podívat lépe do těch jeho krásných očí. Díval se na mě s touhou, která mě spalovala stejně jako jeho. Sklonil hlavu a začal mi slíbávat tvář, potom pokračoval přes čelist, bradu a krk až k mému dekoltu. Tam se mi přisál a začal mě tam líbat. Trochu si mě nadzvedl a jeho jedna ruka zabloudila k zapínání mé podprsenky. V rychlosti mi ji rozepnul a o pár vteřin později se už válela někdy vedle naší deky. Potom mi pomalu sundal poslední mé oblečení a já jsem pod ním ležela nahá. Rukama jsem zabloudila k jeho poslednímu kousku oblečení a pomalu mu ho sundala. Když na mě znovu ležel, zadíval se mi do očí, jako by se chtěl ujistit, že to opravdu chci. Položila jsem mu ruku na tvář, trochu jsem přizvedla hlavu a políbila ho. Začal mi hned polibek opětovat. Chvilku jsme se jen líbali, ale potom do mě začal pronikat. Stali jsme se jedním tělem, začal mě líbat naléhavěji a rozpohyboval naše spojená těla. Několikrát jsem slyšela svůj vlastní hlas, jak vzdychá jeho jméno. Nevěděla jsem, kde on končí a kde začínám já. Sebenepatrnější dotek měl takovou váhu, že jsme ho cítili všude.

Nedokážu více popsat, jak jsem se cítila, protože na to nejsou slova.

Když bylo po všem, jen jsme leželi k sobě natisklí a užívali jeden druhého. Vím, že ani jeden na tuto noc nezapomene.

 

  Jasperův pohled:

 

Zaplatili jsme vstupné a šli dovnitř. Vyhlédli jsme si jeden stůl úplně vzadu. Cestou ke stolu jsme narazili na skupinku opilých kluků, kteří vyzvali naše lásky k tanci, ony samozřejmě odmítli, ale oni si prostě nedali pokoj. Přitiskl jsem k sobě Alici a dal jim najevo, že Alice patří mně. Ale oni na to stejně nabrali ohled, pořád chtěli. Cítil jsem z nich touhu si s našimi láskami užít. Začal jsem docela pěnit, Alice si toho všimla a začala mě tlačit ke stolu. Její dotek mě uklidňoval, proto jsem se nechal odvést ke stolu. Chvilku jsme si tam nezávazně povídali, ale potom Rose vytáhla holky tancovat, takže jsme zůstali sami u stolu.

„Ty, Lucasi, jak to máte vlastně s Lily? Chodíte spolu nebo máte něco víc?“ zeptal se zvědavě Emmett.

„Dneska jsme se zasnoubili a svatbu budeme mít za dva měsíce,“ odpověděl mu Lucas s úsměvem. Emmett obdivně písknul, ale upřímně mu pogratuloval stejně jako Edward. Potom už jsme jen mlčky pozorovali naše lásky, jak se vlní v rytmu písničky. O pomalé písničce si chtěly jít sednout, ale já jsem vyzval Alici k tanci. Vypadala docela překvapeně, ale neodmítla mě. Přešli jsme na parket a já jsem ji objal kolem pasu. Alice mi položila ruce na hruď, po chvilce si tam položila i svou hlavu. Sklonil jsem se a zabořil svůj obličej do jejích vlasů. Vdechoval jsem její vůni, která přebíjela pach lidské krve. Mohl jsem si tento tanec normálně užít. Alice poznala, že jsem dosti skrčený a chtěla se nějak posunout, abych se mohl zase narovnat. Ale já jsem ji nenechal, v této póze jsme protančili celou písničku. Když skončila, políbil jsem ji do vlasů a pustil, protože se jí už dožadovaly holky. Šel jsem si sednout k našemu stolu, kam už přicházeli i bratři.

„Tak co, jak to zvládáš?“ zeptal jsem se Lucase, když jsme usedli ke stolu.

„Moc ne, nešel bys se mnou na čerstvý vzduch?“ zavrtěl hlavou. Přikývl jsem mu a vyšli jsme z klubu. Vedle klubu se rozléhal velký park. S Lucasem jsme se tam šli projít, Lucas už nad sebou získával sebekontrolu a já také, i když jsem na tom byl podstatně lépe než on.

O půl hodiny jsme se už společně vraceli do klubu, při vstupu jsem očima vyhledal svou lásku. Tančila uprostřed parketu s ostatními. Naznačil jsem Lucasovi, že jdu za Alicí a on se rozešel k našemu stolu. Já jsem se mezitím prodíral davem a snažil se dostat ke své lásce. Když jsem byl u ní, jemně jsem ji chytil za boky, ucítila, že jsem to já a pohodlně se o mě opřela. Sklonil jsem se k ní a ona spojila své ruce za mým krkem, ale pořád byla ke mně otočená zády. Zastrčil jsem své ruce do jejích kapes od džínů, společně jsme se trochu přikrčili v kolenou a začali jsme se vlnit do rytmu. Užívali jsme si tohoto okamžiku, bylo to, jako by nikdo kromě nás neexistoval. Po chvilce jsem si ale všimnul, že stejný nápad jsem neměl jen já ale i Edward. Tančil tu s Bellou, která byla velice šťastná. Postupně se k nám přidali i Emmett s Lucasem. Tančili jsme na rychlé písničky jak v párech tak všichni dohromady.

Asi po dvou rychlých písničkách přišla na řadu jedna pomalá. Alici jsem si jen otočil, aby dal ke mně čelem, a tančili jsme spolu dál. Hned na začátku písně jsem ucítil spalující vášeň, hned mi bylo jasné, kdo byl jejím zdrojem, Rosalie a Emmett. Stáli na parketu a vášnivě se líbali. Začal jsem se radši soustředit na pocity své lásky a hned to bylo lepší. V polovině písničky jsem se ke své lásky sklonil a zašeptal jsem jí: „Miluji tě.“

Potom jsem ji krátce políbil, sice to byl krátký polibek, ale dal jsem do něj všechnu lásku, kterou jsem k ní cítil. Ona to věděla, a proto mi polibek stejně opětovala. Po chvilce jsem se od ní odtrhl a ona se rozhlédla po ostatních párech. Nikdo si nás moc nevšiml tedy až na Lily a Lucase, protože se Lily na Alici potutelně usmála. Alice se hned zastyděla a zabořila mi obličej do hrudi. Zasmál jsem se, protože jakmile se Alice otočila Lucas políbil Lily.

„Teď se na ně podívej,“ řekl jsem tiše Alici, která se hned na mou sestřičku a jejího snoubence podívala. Společně jsme se podívali i po ostatních sourozencích, všichni dělali to samé.

„Stejně nejsme jediní, kdo projevují svou lásku tady,“ řekl jsem jí nakonec. Po skončení písničky jsme si šli všichni sednout, bylo na nás vidět, že chceme asi dělat něco úplně jiného, tedy hlavně Emmett s Rose. Posadili jsme se u našeho stolu a Emmett se nás hned zeptal.

„Tak co, jak jste si užili tuhle písničku?“ a zasmál se.

„No my dobře, ale vy jste s Rosalií vypadali, jako byste se chtěli navzájem vcucnout,“ oplatil jsem mu stejným tónem, Rosalie se na mě s vražedným pohledem podívala.

„Hele, ty moc nemluv, já jsem vás moc dobře viděl, jak se cucáte, myslím, že to bylo mnohem horší, vypadalo to, že se neudržíte a vrhnete se po sobě,“ Emmett chtěl použít vlastní vášeň proti nám, ale já jsem mu to oplatil.

„No nemyslím, že bychom ale tu způsobili spoušť jako vy v těch barácích, které vám postavila Esme,“ pokrčil jsem nevinně rameny. Emmett vypadal, že za chvíli zrudne vzteky. No myslím, že k tomu daleko neměl.

„O jakých barácích to mluvíte?“ zapojila se hned do debaty Lily.

„Esme jim postavila několik domů, ale všechny se jim podařilo zbourat,“ vysvětlil jí Edward. Lily vypadala, jako by se měla za chvilku rozbrečet smíchy. Já jsem se už musel smát Emmettovu výrazu, Lucas s Edwardem se ke mně hned přidali, potom hned Alice s Bellou a Rose.

„No počkej doma,“ zamumlal si Emmett pro sebe. Toho se hned chytila Rose a zeptala se ho nevinně: „Co má Jasper čekat doma? Já myslela, že dnes půjdeme ven, ale jestli si chceš něco vyřídit s Jasperem, já ti v tom bránit nebudu, ale pak už nezbude čas na náš noční výlet,“ řekla mu svůdně.

„Ne nic, zlatíčko, samozřejmě, že náš výlet platí,“ odpověděl jí hned Emmett. Uchechtl jsem se, Emmett se na mě vražedně podíval, ale mlčel. Lucas s Edwardem se mu ale začali smát v reakci na jeho myšlenky. Po chvilce se Emmett vrátil do normálu a sršel vtipem jako vždy. Dělal si z nás srandu, ale my jsme si z toho nic nedělali. Asi po půl hodině jsme se zvedli a odešli jsme. Cestou domů jsem se opět bavil s Lucasem o naší minulosti. Pro nás toto téma nebude nikdy asi tabu. Doma se všichni rozutekli, já a Alice jsme zatím jediní zůstali v domě, tedy pokud nepočítám Carlisla a Esme, kteří se už oddávali sami sobě u sebe v ložnici.

„Nepůjdeme také někam?“ zeptala se mě Alice, hned jak všichni odešli.

„Mohli bychom. A kam se ti chce? Na naše místo nebo na mé?“ přikývl jsem.

„Na tvém místě se mi líbí víc než na našem společném, nevím proč,“ usmála se na mě, já jsem jí úsměv oplatil a šel rychle pro deku, abychom tam nemuseli sedět na zemi. Podal jsem Alici deku a vzal ji do náruče. Alice začala samozřejmě protestovat, ale když viděla, že ji nemíním pustit, začala s ignorací. Věděl jsem, že to jen hraje, ale stejně mi to přišlo vtipné, protože tohle moc často nedělala. Na svém místě jsem ji postavil na zem a vzal si od ní deku, kterou jsem rozložil na zem. Přešel jsem k Alici, která se na mě dívala s hranou zlostí, ale já jsem z ní cítil potlačovanou touhu, vzal jsem já za ruce a přitáhl si jí blíže. Podívala se mi do očí s hraným nezájmem, ale já jsem si toho nevšímal, sklonil jsem se a políbil ji na krk. Cítil jsem, že se musela hodně držet, aby mi nepodlehla. Vytrhla se mi a otočila se ke mně zády. Musel jsem se tiše zasmát, byla tak roztomilá, když se zlobila. Jemně jsem ji objal kolem pasu a zašeptal jí do ucha.

„Lásko, no tak nebuď na mě naštvaná,“ zašeptal jsem jí a znovu ji políbil na její hedvábný krček. Tentokrát jsem ji líbal déle. Když už mi skoro podlehla, nechal jsem toho. Měl jsem ji v hrsti už dávno, ale chtěl jsem si ji „usmířit“.

„Pořád jsi na mě naštvaná?“ zeptal jsem se jí a do tónu svého hlasu jsem dal všechnu svou lásku. Alice se musela hodně ovládat, aby mi nepodlehla. Nechtěla mi ještě podlehnout. Ale zmohla se jen na přikývnutí.

„Omlouvám se za to, že jsem tě naštval,“ zašeptal jsem jí do ouška, které jsem potom políbil, rty jsem jí sjel přes čelist až na krk, tam jsem ji začal znovu líbat. Cítil jsem z ní touhu, kterou přestávala potlačovat a začínala mi podléhat. Jemně jsem jí shrnul ramínko z jejího ramene a začal jsem jí přejíždět rty od krku až k ramenu a zpátky. Alice naklonila hlavu na stranu, abych měl lepší přístup k jejímu krku. Cítil jsem z ní, jak mi podlehla a užívala si to. Sjel jsem rukama ke konci jejího tílka a pomalu jí ho začal sundávat. Dala ruce nahoru a já jí ho sundal úplně. Otočila se na mě, rukama mi zajela pod sako a sundala mi ho. Políbil jsem ji a ona mi zajela pod tričko. Začala mě hladit po břišních svalech. Po chvilce mi sundala tričko, na nic jsem už nečekal, vzal ji do náruče a položil na deku. Lehnul jsem si vedle ní a pomalu jí rozepnul pásek. Nechtěla být pozadu a tak mi sundala kalhoty, jenže já si hrál ještě chvilku s jejím páskem.

Po chvilce jsem jí je sundal a já si na ni lehnul. Odhrnula mi vlasy z obličeje, aby mi viděla do očí. Políbil jsem ji na tvář a polibky se dostával přes krk na dekolt. Rukou jsem zabloudil k rozepínání její podprsenky, rozepnul jsem jí ji a pak ji někam odhodil. Sundal jsem jí i poslední oblečení a ona mě také.

Podíval jsem se jí do očí, jestli to opravdu chce. Zvedla hlavu a políbila mě, tím mi dala souhlas, že mohu pokračovat. Opatrně jsem do ní proniknul. Prohnula se jako luk, začal jsem se v ní pohybovat. Několikrát jsem slyšel, jak vzdychá mé jméno. Netvor ve mně vrněl slatí.

Po chvilce jsem cítil, jak to ve mně vybouchlo. Zrychleně jsme oddechovali, lehnul jsem si vedle ní a ona se ke mně přitiskla.

 

Alicin a Jasperův pohled:

 

Po tak dlouhé době jsme byli jen my dva sami, byl to jako útěk do ráje, odkud se nedá odejít. Už nikdy nebudeme sami, jsme nyní jako jedno tělo a jedna duše.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 49874
Měsíc: 560
Den: 8