Úsvit 3. kapitola
III. PROČ?
Alicin pohled:
Ani nevím, jak dlouho jsem v tom pokoji potom seděla, ale dospěla jsem k rozhodnutí, že se Jasperovi musím za každou cenu vyhýbat. Nevím, kdy přijede, ale doufám, že nebude doma moc brzy.
Vzala jsem si telefon a zavolala na letiště do Jacksonu , abych si objednala letenku domů. Potom jsem sešla do recepce, odhlásila se z hotelu, nasedla jsem do auta a odjela na letiště.
Spis jsem měla na dně kufru, protože jsem nechtěla už vidět tu hrůzu. Letadlo mi naštěstí letělo brzy. Už jsem chtěla být odtud co nejdál, abych už nemusela myslet na svou hroznou minulost.
Nasedla jsem do letadla a to líně vzlétlo. Let trval zas strašně dlouho. Ale teď mi to přinejmenším nevadí, alespoň se nemusím vyhýbat Jasperovi. Doufám, že si ničeho nevšimne. I když při mém štěstí.
Když jsme přiletěli, tak byla už noc. To bylo plus pro mě, až teď jsem si uvědomil, že mi Jazz měl každý večer volat a neozval se ani jednou. Zachvátila mě panika. Co když se mu něco stalo?
Rychle jsem si vzala kufr z pásu a chtěla jsem už začít hledat mobil, abych mu zavolala. Už jsem vytáčela jeho číslo, když v tom vyšel od kontrolních stanic a šel si na pás pro kufr.
Panebože, jak se mám k němu chovat? On už si mě také všiml, ale nemířil ke mně. Šel si pro kufr a rychle vyšel z letištní haly.
Tak počkat, co se tu děje? Vždyť on se ani na mě nepodíval. Ani za pohled mu už nestojím?
Jasperův pohled:
Rychle jsem si sbalil všechny věci, které jsem tu měl, a houkl na Setha, ať už se balí, že jedem. Byl překvapený, že jedem tak narychlo, ale já jsem mu cestou vysvětlil jen to nejdůležitější. A než jsme se nadáli, seděli jsme v letadle a směr Seattle.
Let byl nekonečně dlouhý a já se pořád musel soustředit na to, abych nikoho nezabil, ale také jsem musel myslet na to, jestli je moje malá Alice v pořádku.
Když jsme konečně přistáli, museli jsme ještě projít kontrolou, která byla velice dlouhá a náročná na mé sebeovládání. Po skončení jsem si šel pro kufr, a koho u toho pásu na kufr nevidím. Můj anděl tam stál. Jistě si mě také všimla, ale snažila se tak nějak schovat před mým pohledem. Užuž jsem chtěl jít za ní a pak se mi vybavil ten dopis a mé rozhodnutí, že se jí budu vyhýbat. Proto jsem si vzal rychle kufr a vyšel z haly. Mávl jsem na taxíka a on nám zastavil. Nastoupili jsme do něj a odjeli. Seth ani trochu nechápal, proč jsem nešel za Alicí a nevzal ji s námi. Snažil se to ze mě dostat, ale já jsem mu nic neřekl.
Alicin pohled:
Rychle jsem vyběhla z haly a snažila se najít Jazze, ale on nikde nebyl. Tak mi došlo, že už odjel. Bodlo mě u mého mrtvého srdce, když jsem si uvědomila, že se mi vyhýbá.
Chtěla jsem si s ním promluvit, ale potom jsem si vzpomněla na své rozhodnutí. Nesmím se s ním stýkat. Teď už ne.
Mávla jsem na taxíka a nasedla do něj. Řekla jsem mu, kam má jet, a potom jsem se ponořila plně do svých myšlenek.
Přemýšlela jsem nad tím, proč se mi Jazz začínal vyhýbat, ale na žádný důvod jsem nepřišla. Musím to zjistit. To vyhýbání z mé strany bude asi muset počkat anebo se mu nebudu vyhýbat vůbec.
Doufám, že mě nechce opustit. Nepřežila bych to bez něj.
Za tu dobu, co jsem přemýšlela, jsem si ani nevšimla, že jsme dorazili k domu.
Vešla jsem dovnitř a zjistila, že nikdo není v obývacím pokoji. Ale slyšela jsem hluk v kuchyni, tak jsem si domyslela, že to je asi Esme a chystá jídlo pro Nessie. Vyběhla jsem do mého a Jazzova pokoje. Věděla jsem, že tam bude, a tak si s ním teda promluvím. Musím s ním mluvit o tom, proč mu už na ten pohled nestojím.
Jasperův pohled:
Dojeli jsme na hranici a ta jsme se rozdělili. Seth šel zpátky do rezervace a já jsem se rozběhl domů. U domu jsem nikde necítil Alicinu vůni a tak jsem usoudil, že ještě nedorazila domů.
Bylo mi líto toho, co jsem ji udělal, ale bylo to pro její bezpečí. Ona určitě bude brzy doma a bude se snažit zjistit, co se děje, že se jí vyhýbám.
Zrovna jsem si vybaloval. Když jsem uslyšel přijíždět auto po cestě k našemu domu. Uvědomil jsem si, že to je Alice.
Určitě to ze mne bude tahat, ale já ji to nesmím říct. Ona se nesmí nic dozvědět. Musím odsud hned vypadnout. Ne nemůžu. Musím ji aspoň vidět. Ne nesmím se s ní teď moc bavit, ale jestli ji nebudu mít alespoň chvíli na očích, tak umřu.
Jenže když zůstanu v pokoji tak po mě bude chtít vysvětlení. Musím ji aspoň vidět a pak musim z pokoje vypadnout. Co kdyby to náhodou viděl Carl?
Z tohoto přemýšlení mě vytrhlo otevření dveří. Otočil jsem se čelem k ní a podíval se jí do očí. Viděl jsem tam velký smutek.
Alicin pohled:
Dívali jsme si do očí a potom jsem se s bolestí v hlase zeptala: „To už ti ani za ten pohled nestojím?“
Díval se na mě, jako kdybych spadla z Marsu.
„Alice, ty víš, že je to absurdní,“ odpověděl mi, ale nepodíval se mi do očí.
„Tak co se stalo, že ses na mě ani nepodíval? Udělala jsem ti něco?“ ptala jsem se s ještě větší bolestí v hlase.
„Ty za nic nemůžeš. To já,“ to jsem nechápala. On se mi vyhýbá kvůli sobě? To je pitomost ne?
„Tak když ty, tak mi to snad můžeš říct ne?“ zakroutil hlavou.
„Promiň,“ řekl jen a odešel do své pracovny. Ještě chvíli jsem koukala na dveře, ve kterých zmizel.
Potom jsem se zničeně posadila na postel a začala jsem přemýšlet.
Proč se ke mně tak chová? Co jsem mu udělala? Proč se mi ani nepodíval do očí, když se mnou mluvil?
Otázky se mi hemžily hlavou a já jsem neměla na žádnou z odpovědí. A to mě trápilo, ale ještě víc mě trápilo, proč se ke mně tak chová. Už jednou mě napadlo jít za Edwardem, aby mi řekl, na co myslí, ale to mi přišlo tak trochu ubohý. Využívala bych Edwarda je proto, že si neumím vyřešit vlastní problémy.
Počkat. Co to říkal Jasper? Že za to nemohu já ale on. Jak to myslel? Že by se stalo něco na Jihu? Když s ním byl Seth tak nevím, co se stalo. A myslím, že to Seth taky neví. Musím zjistit, co se děje. Viděla jsem na Jasperovi, že se ode mě drží hodně těžko. A teď když jsem si tohle uvědomila, tak jsem zjistila, že se mi udělala ještě větší díra v hrudi než před tím. Musím být s ním, jinak bez něj umřu. Ale nejdřív musím zjistit, co se děje. A vím, že mi to Jazz neřekne dobrovolně, ale já to musím vědět. Vždyť on se trápí a já s ním.
Jasperův pohled:
Dívali jsme si do očí a já z ní cítil velkou bolest. Proboha, to jsem jí způsobil já? Jasně, že ty hlupáku kdo jinej?
„To už ti ani za ten pohled nestojím?“ zeptala se s bolestí v hlase. Panebože, co ji to napadá? Vždyť ona za nic nemůže. To zas jen já.
„Alice, ty víš, že je to absurdní,“ odpověděl jsem jí, ale bylo vidět, že mi to moc neuvěřila. Ani se jí nedivím za to, co jsem jí udělal na letišti, zasloužil bych si pár facek. Možná si pak řeknu Emmettovi nebo Edwardovi, ale ten mi rozhodně nedá facku, takže to bude Em.
„Tak co se stalo, že ses na mě ani nepodíval? Udělala jsem ti něco?“ ptala se s ještě větší bolestí v hlase.
„Ty za nic nemůžeš. To já,“ odpověděl jsem jí. Bylo na ní vidět, že mou odpověď moc nechápe.
„Tak když ty, tak mi to snad můžeš říct ne?“ zakroutil jsem hlavou, se slovem promiň, jsem ji nechal stát v našem pokoji a odešel jsem do své studovny.
V hrudi se mi tvořila díra se vší tou bolestí, kterou jsem jí teď způsobil. To jsem nechtěl, chci, aby byla šťastná i beze mě. Vím, že se tady Carl objeví a bude se snažit zničit Alici. A to se nesmí stát. Klidně za ní položím svůj život, ale ať žije a je šťastná. To jediné po ní chci.
Seděl jsem v křesle a přemýšlel jsem, když mě vytrhlo zaťukání na dveře. Podle emocí jsem cítil, že to je Edward. Pokynul jsem mu, ať vstoupí.
„Jaspere, co se děje s tebou? Ty nevidíš, že se Alice trápí?“ zeptal se.
„Myslíš, že to necítím?“ zavrčel jsem na něj.
„No asi ne, když ji takhle necháváš trápit. Ona to pochopí, ale musíš s ní začít komunikovat. A Jazzi, nezapomeň, že máme Bellu, ona nás ochrání před Carlem, tedy spíš před jeho darem a s novorozenými si umíme poradit. Jsme rodina a tady si pomáháme. Na to nezapomeň. My vás ochráníme, mysli na to,“ s těmito slovy zase odešel. Měl pravdu. Zachoval jsem se hloupě, ale nechtěl jsem do toho zatahovat celou svou rodinu, ale jak je vidět, tak oni už jsou rozhodnuti nás ochránit. Tato rodina má velice silná pouta, hlavně co se týče lásky.
Rozhodl jsem se. Řeknu to Alici, ale nesmím ji vystrašit.
Alicin pohled:
Dveře od Jazzovi studovny se najednou začaly otevírat. Vzhlédla jsem a uviděla jsem tam Jaspera s utrápeným výrazem.
„Přišel jsi mi říct konečně, co se děje?“ zeptala jsem se ho na rovinu. On jen přikývl, přešel k posteli a sedl si vedle mě.
„Tak proč ses na letišti tak choval?“
„Jak ses předtím ptala, jak do toho zasahuješ, tak jsi narazila tak trochu na pravdu. Máš s tím něco společného, ale ty za nic nemůžeš,“ tuhle odpověď jsem nepochopila.
„Jde o to, že se objevil na jihu jeden upír z mé minulosti. Jmenoval se Carl a měl zvláštní dar a ten ho činí skoro neporazitelným. A já jsem bojoval jednou s jeho družkou a zničil jsem mu ji,“ pokračoval.
A on chce pomstu, pomyslela jsem si, ale jak do toho všeho zapadám já? Počkat, on chce to samé co Viktoria. Druh za druha a to znamená, že ten upír nejde po Jazzovi ale po mě. Ale jaký dar může mít, aby byl tak nebezpečný?
„Jaký dar vlastně má?“
„Je to velice těžké vysvětlit. On dokáže jakoby někoho ovládnout. Nahradit vůli toho dotyčného svou vůlí a ten dotyčný pak udělá, co Carl chce. Ale je to ještě horší, že on může ovládnout víc upírů najednou. A právě toho jeho daru se bojím. Bojím se, že by mě mohl poštvat proti tobě, a já bych ti mohl ublížit,“ tak tímhle mě dostal. Netušila jsem, že je to tak zlé. Nedokázala jsem si představit Jazze, jak na mě útočí a ani jsem si to nechtěla představovat. Přiblížila jsem se k Jasperovi a položila mu hlavu do klína. Nyní jsem potřebovala cítit jeho přítomnost než kdy před tím. Začal mě hladit po vlasech a já se začala pomalu, ale jistě uklidňovat.
Už jsem trochu chápala, proč se ode mě držel dál, ale nechápala jsem, jak se mohl ochránit před tím upírem.
„A jak ses chránil na jihu před ním?“
„Chránil mě můj přítel. Byl to jeden z Carlových nejlepších bojovníků. Jednou jsem mu nějakou náhodou zachránil život a od té doby jsme se začali přátelit. Jediný, kdo to věděl, byl Peter, ale ten s naším přátelstvím moc nesouhlasil. Bylo to hodně riskantní. Ten upír se jmenoval Lucas a měl podobnou moc jako Carl a proti jeho moci byl imunní. A když někoho ovládl, tak mu ho Carl nemohl vzít. Toho hodně využíval v boji. Ale taky mohl ovládnout jen napůl a to znamenalo, že je ten dotyčný chráněný, ale mohl ti přitom číst myšlenky, ale taky ti posílat svoje. To bylo docela výhodné hlavně v bojích. Bojovali jsme proti sobě jen jednou a to ještě se mě ani nesnažil zničit. A taky to byl on, kdo mi pomohl zničit Carlovu družku. Ale jeho nikdo nepodezíral, protože Carla by nenapadlo podezírat vlastního vojáka a natož toho nejlepšího,“ ten příběh byl velice zajímavý. Byla jsem ráda, že byl Jazz takhle chráněný.
„Co se vlastně stalo s tím Lucasem?“
„To nevím, když jsem začal mít ty deprese, tak jsem se s ním moc často nevídal a ten poslední rok u Marii jsem ho neviděl vůbec. Myslím si, že taky odešel z bojů. Vím, že jsme oba toho měli dost,“ to by mě opravdu zajímalo, co se s tím Lucasem stalo. Vždyť jsem mu tak trochu vděčná za to, že je má láska v pořádku.
Jasperův pohled:
Otevřel jsem dveře a uviděl jsem mou malou vílu, jak sedí schoulená na naší posteli. Cítil jsem z ní velký smutek.
„Přišel jsi mi říct konečně, co se děje?“ zeptala se mě na rovinu. Přikývl jsem a šel si k ní sednout.
„Tak proč ses na letišti tak choval?“
„Jak ses předtím ptala, jak do toho zasahuješ, tak jsi narazila tak trochu na pravdu. Máš s tím něco společného, ale ty za nic nemůžeš,“ tahle odpověď sice byla nesmyslná, ale já ji musel odpovědět i na její předchozí otázky. Tvářila se nechápavě a tak jsem začal vysvětlovat: „Jde o to, že se objevil na jihu jeden upír z mé minulosti. Jmenoval se Carl a měl zvláštní dar a ten ho činí skoro neporazitelným. A já jsem bojoval jednou s jeho družkou a zničil jsem mu ji.“
Chvilinku ji trvalo, než všechno vstřebala. A jak jsem si mohl domyslet, tak i přišla na to, proč jsem se jí vyhýbal.
„Jaký dar vlastně má?“
„Je to velice těžké vysvětlit. On dokáže jakoby někoho ovládnout. Nahradit vůli toho dotyčného svou vůlí a ten dotyčný pak udělá, co Carl chce. Ale je to ještě horší, že on může ovládnout víc upírů najednou. A právě toho jeho daru se bojím. Bojím se, že by mě mohl poštvat proti tobě, a já bych ti mohl ublížit,“ bylo na ní vidět, že jsem ji tím dost vystrašil. Položila mi hlavu do klína a já jsem ji začal hladit a uklidňovat pomocí svého daru.
Chvíli trvalo, než se uklidnila a potom se zeptala: „A jak ses chránil na jihu před ním?“
Usmál jsem se nad vzpomínkou nad mým dobrým přítelem.
„Chránil mě můj přítel. Byl to jeden z Carlových nejlepších bojovníků. Jednou jsem mu nějakou náhodou zachránil život a od té doby jsme se začali přátelit. Jediný, kdo to věděl, byl Peter, ale ten s naším přátelstvím moc nesouhlasil. Bylo to hodně riskantní. Ten upír se jmenoval Lucas a měl podobnou moc jako Carl a proti jeho moci byl imunní. A když někoho ovládl, tak mu ho Carl nemohl vzít. Toho hodně využíval v boji. Ale taky mohl ovládnout jen napůl a to znamenalo, že je ten dotyčný chráněný, ale mohl ti přitom číst myšlenky, ale taky ti posílat svoje. To bylo docela výhodné hlavně v bojích. Bojovali jsme proti sobě jen jednou a to ještě se mě ani nesnažil zničit. A taky to byl on, kdo mi pomohl zničit Carlovu družku. Ale jeho nikdo nepodezíral, protože Carla by nenapadlo podezírat vlastního vojáka a natož toho nejlepšího,“ bylo na ni vidět, že ji tento příběh zaujal. Moc jsem jí o jihu neříkal, protože jsem ji nechtěl zbytečně vylekat, ale teď jsem ji musel něco z toho říct, aby pochopila proč se tohle děje.
„Co se vlastně stalo s tím Lucasem?“
„To nevím, když jsem začal mít ty deprese, tak jsem se s ním moc často nevídal a ten poslední rok u Marii jsem ho neviděl vůbec. Myslím si, že taky odešel z bojů. Vím, že jsme oba toho měli dost.“
Alicin a Jasperův pohled:
Jsem ráda, že jsem se konečně dozvěděla pravdu, jen doufám, že se Jazzovi nic nestane. Doufám, že sem Carl nepřijde. Nesmí ublížit mému andílkovi. Když jsem jí vypověděl, co se děje, tak se mi ulevilo, ale doufám, že to na ní nebude mít špatný dopad.