Úsvit 4. kapitola
IV. NEVÍTANÁ NÁVŠTĚVA
Alicin pohled:
Od našeho rozhovoru uplynul téměř měsíc a Carl se zatím neukázal. Jasper tvrdí, že se ukáže, a já doufám v pravý opak, protože by to znamenalo konec naší lásky a to nechci. Vím jistě, že by Jasper s Carlem bojoval a Carl by ho mohl zabít. A to nechci. Nechci vidět svou lásku umírat.
Za ten měsíc se všechno vrátilo do starých kolejí. Když se nic nedělo v průběhu toho měsíce, tak jsem si začínala myslet, že Carl to vzdal, ale Jazz mi vyprávěl další příběh z jeho minulosti. Tenkrát mu prý také Carl slíbil pomstu a také se objevil až za měsíc. Objevil se s čtyřiceti novorozenými a mezi nimi byla i jeho družka.
Ale stejně je porazili. Bojovali on, Peter a Lucas, který se objevil, až později všichni z toho boje vyšli jen s novými jizvami. Bylo to neslýchané vítězství, protože si všichni mysleli, že bojovali jenom Jasper a Peter. O Lucasovi nikdo neměl ani potuchy. To díky němu vyhráli, protože pár novorozených poštval proti sobě a zbytek zničili oni. V tomto boji zemřela také Carlova družka.
Po tomto boji mu slíbil, že mu zabije družku, jako on mu zabil ji. Jenže on ji zabil v sebeobraně. Takže on vlastně za to nemůže.
Dnes jsme byli sami doma, protože všichni šli buď na lov, nebo chtěli být sami jako já a Jasper. Šli jsme nejdřív na lov a potom na louku, kde jsme byli před tím, než jsme odjeli. Jazz s sebou přinesl deku, takže jsme na ní leželi a užívali si jeden druhého.
Ležela jsem mu na hrudi a užívala si tuhle chvíli. Jasper si mezitím pohrával s mými prsty a hladil mě po zádech. Bylo to jako ve snu, ale sny vždy skončí a ten náš skončil právě teď.
Ucítila jsem neznámou vůni upíra.
Jasperův pohled:
Od našeho rozhovoru uplynul téměř měsíc a za tu dobu se Carl neobjevil. Ale já ho pořád očekával. Tohle už se mi jednou stalo.
Tenhle příběh jsem taky vyprávěl Alici. Bylo to na Jihu dva roky před tím, než Peter odešel.
Vytlačili jsme Carla z jeho území a zničili mu celou armádu kromě Lucase. Toho do boje moc neposílal.
A ani tenkrát ho neposlal na nás, ale on stejně bojoval, ale na mé straně. Bojovalo nás asi šest. Já, Peter, Lucas a nějací tři novorození. Bylo to zvláštní, ale vyhráli jsme, protože Lucas použil svůj dar. Potom jsme je už jenom pálili.
Když v tom se na nás vyřítilo asi deset novorozených, mezi kterými byla i Carlova novorozená družka. Nečekali jsme to, ale to neznamená, že jsme je nezvládli. Stálo nás to sice pár jizev, ale byli jsme všichni v pořádku. Lucas se potom vrátil do úkrytu a hned potom se objevil Carl. Nemohl uvěřit, že jsem na živu. Sice jsme zbyli jenom já a Peter, ale nám to nevadilo. Všiml si, že mu nezbyl ani jeden novorozený
Všiml si, že tam není ani jeho družka a ten den mi slíbil pomstu. Zatím se nic nedělo, ale až doteď.
Dnes jsme byli doma sami, protože ostatní šli buď na lov, nebo byli někde pryč. S Alicí jsme se rozhodli, že si užijeme spolu celý den jen my dva. Nejdříve jsme šli na lov a potom na naši louku.
Tam jsme leželi a užívali jsme si jeden druhého. Alice mi ležela na hrudi a já si hrál s jejími prsty a přitom ji hladil po zádech. Bylo na ní vidět, že je šťastná. Přál jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila, ale moje přání nebylo vyslyšeno. Ucítil jsem něčí pach.
Byl to Carl.
Alicin pohled:
Objevil se před námi neznámý upír. Vypadal asi na třicet let, měl jizvy jako můj Jasper. Rozcuchané hnědé vlasy mu spadaly do čela. Díval se na nás nenávistným pohledem. Jeho temně rudé oči si mě prohlíželi.
Z Jasperovy hrudi se ozvalo zavrčení, přikrčil se přede mě a zašeptal tak, aby ho ten upír neslyšel: „Alice, běž odsud.“ Zakroutila jsem hlavou, nemůžu ho tu nechat. Zmučeně se na mě podíval a pohledem mě vyzíval, abych odsud ihned odešla.
„Ji nezachráníš,“ zasmál se ten upír.
To Jaspera tak vytočilo, že se na něj vrhnul, ale ani nedoběhl k němu. Prudce se zastavil a otočil se. Jeho pohled mě vyděsil. To nebyli oči Jaspera, kterého jsem milovala. Byli teď rudé, nechápala jsem, proč se mu barva změnila. Ale hned mi to došlo. Došlo k tomu, čehož se Jasper nejvíce obával. Carl ho ovládl a chce ho poštvat proti mně. I vize mi to potvrdila.
Jasper se přikrčil do svého útočného postoje a zavrčel na mě. Už jsem jenom čekala, kdy se na mě vrhne.
Jasperův pohled:
Rychle jsem se postavil a podíval se na Carla. Cítil jsem z něj čistou nenávist. Tohle bylo špatné, protože se mohlo stát, že mě kdykoliv ovládne a poštve proti mému andílkovi.
Měřil si Alici pohledem a to se mi moc nelíbilo. Proto jsem se před ní postavil a bránil ji vlastním tělem. Zavrčel jsem na něj a on se na mě posměšně usmál a řekl: „Ji nezachráníš.“
Tím mě vytočil tak, že jsem udělal největší blbost ve svém životě. Vrhnul jsem se na něj. Ale nedoběhl jsem ani k němu, když se začalo něco dít.
Začal jsem vidět rudě a nevěděl jsem, kdo jsem a kdo je ta upírka, co stála naproti mně. Věděl jsem jen, že musím poslechnout ten hlas, co mi zněl v hlavě, a vyzýval mě, ať ji zničím. Přikrčil jsem se a zavrčel na ni.
Ano to je ono, zabij ji, zabij svou lásku, zabij svou Alici, řekl mi ten hlas v hlavě, a když řekl to jméno tak se něco stalo.
Alicin pohled:
Najednou se něco stalo. Jasperovy oči začaly mít původní barvu. Asi si uvědomil, co děla a hned se narovnal.
Carl se tvářil nechápavě. Jasper se otočil na něj a znovu se přikrčil do svého bojového postoje. To Carla asi trochu překvapilo, protože se sebral a utekl tam, odkud přišel.
Pořád jsem měla před očima Jaspera, jak na mě vrčí. Byla jsem z něj vyděšená, a když se na mě podíval, tak jsem to už nevydržela, protože se strach ještě zvětšil a utekla jsem.
Nechápala jsem, jak se to mohlo stát, Jasper by na mě nikdy ani nezvedl hlas, a teď na mě vrčel a chystal se mě zničit.
Běžela jsem až někam do Kanady, a když jsem se zastavila, znovu jsem viděla Jaspera. Teď už to mezi námi asi nebude jako dřív. Musím se vrátit domů, ale co když tam bude. Co budu dělat? Nedokážu se mu už teď podívat do tváře. Pořád teď budu vidět jeho nenávistné oči, jak si mě prohlíží.
Jak to teď bude mezi námi?
Jasperův pohled:
To jméno mi něco říkalo. Najednou se mi začalo něco vybavovat. Naše první setkání, první polibek, zasnoubení, svatba. Zase jsem mohl vidět normálně. Až teď jsem si uvědomil, že jsem ve svém bojovném postoji a vrčím na Alici. To né. To se nemělo stát. Cítil jsem z ní obrovský strach. Teď jsem to neřešil, protože tu byl stále Carl. Koukal na mě jak vyoraná myš. Přikrčil jsem se a zavrčel jsem na něj. Sebral se a rychle utekl.
Podíval jsem se na Alici a ucítil jsem z ní ještě větší strach než předtím. Už to nevydržela a utekla. Chápal jsem jí.
Carl to jen tak nevzdá a vrátí se.
Já jsem takovej debil, proč jsem musel na něj vyjet? Kdybych na něj nevyjel, tak by se třeba nic takového nestalo. Co teď mám dělat? Alice se mě bojí a právem.
Je jen jeden jediný způsob, jak ji ochránit. A to je, že ji musím opustit. Zvedal jsem se k odchodu, když jsem uslyšel Edwardův hlas: „To nemyslíš vážně!“
Podíval jsem se mu do očí: „Musím, je to jediný způsob, jak ji udržet v bezpečí.“
„Nedělej stejnou chybu jako já, Jazzi.“
„Když neodejdu, Carl se objeví znovu a tentokrát to nemusí dopadnout takhle.“
S těmito slovy jsem ho tam nechal a odešel si domů zabalit.
Alicin a Jasperův pohled:
Tohle se nemělo nikdy stát. Kvůli jednomu upírovi je naše láska v troskách. Pořád ho miluji, ale také se ho strašně bojím. Musím to udělat, už kvůli tomu, aby byla v bezpečí.