Úsvit 5. kapitola
V. MILUJU TĚ, ALE JE TO PRO TEBE LEPŠÍ
Alicin pohled:
Ani nevím, jak dlouho jsem byla mimo domov, ale najednou jsem dostala vizi, ve které jsem viděla Jaspera, jak sedí v letadle a někam letí. Nechápala jsem to, ale věděla jsem, co to znamená, Jasper se mě chystá opustit. To mu nesmím dovolit. Nechci žít bez něj. Neodkážu to. Rychle jsem se rozběhla domů a doufala, že ještě není pozdě na to, abych ho zastavila. Cesta mi trvala asi pět minut. Běžela jsem do garáže, protože jsem si byla jistá, že pojede na motorce. Doběhla jsem tam, ale ta motorka tam nebyla. Věděla jsem, co to znamená. On mě opustil, bez jediného rozloučení. V hrudi se mi utvořila taková bolest, nedokázala jsem se ani hnout. Ještě v hloupé naději jsem vyběhla do obývacího pokoje. Byl tam jen Edward a svíral nějakou obálku. Přešel ke mně.
„Je mi to líto,“ s těmito slovy mi podal tu obálku a já ji hned roztrhla.
Moje milovaná Alice,
Je mi moc líto, že to dopadlo takto, slíbil jsem ti, že ti nikdy neublížím a takhle to dopadlo. Vím, že se Carl vrátí, a proto jsem to hlavně udělal.
Chci, abys byla v bezpečí, ale to se mi moc dnes nepovedlo. Prosím tě nedělej nic, co by tě mohlo stát život. Ne kvůli mně, ale kvůli rodině, která tě miluje.
Miluji tě, ale takhle je to pro tebe lepší. Už mě nikdy neuvidíš. To ti slibuji.
Jasper
Ten dopis mi doslova vyrazil dech. V hrudi u mého mrtvého srdce se utvořila ještě větší díra, než předtím byla.
Jasperův pohled:
Rozběhl jsem se Edwardem v patách do své studovny. Vytáhl jsem batoh a zabalil si jen to nezbytné. Edward mě jen pozoroval, jak lítám mezi pokoji a balím si. Když jsem měl sbaleno, vzal jsem ze stolu pět platinových kreditek a podal je Edwardovi.
„Ne ty jsou tvoje. Nech si je,“ odmítnul a hodil mi je do batohu. Sedl jsem si ke stolu a začal psát dopis.
Moje milovaná Alice,
Je mi moc líto, že to dopadlo takto, slíbil jsem ti, že ti nikdy neublížím a takhle to dopadlo. Vím, že se Carl vrátí, a proto jsem to hlavně udělal.
Chci, abys byla v bezpečí, ale to se mi moc dnes nepovedlo. Prosím tě nedělej nic, co by tě mohlo stát život. Ne kvůli mně, ale kvůli rodině, která tě miluje.
Miluji tě, ale takhle je to pro tebe lepší. Už mě nikdy neuvidíš.
To ti slibuji.
Jasper
Vím, že ji můj odchod bude moc, bolet, ale raději budu žít s tím, že žije a že je možná šťastná i beze mě, než s tím, že v tomto světě neexistuje.
„Dal bys jí to prosím tě. Vím, že kdybych na ní počkal a řekl jí, že odcházím, taky by to bylo ještě horší než teď.“
„Rozmysli si to pořádně, Jaspere, víš, že ona bez tebe nevydrží. Bude z toho zničená.“
„Už tak je zničená z toho, že jsem na ní málem zaútočil. Takhle ji aspoň udržím v bezpečí, teď vím, že Carl půjde po mě a už ne po ní.“
„Kam vlastně pojedeš?“
„Do Texasu, tam kde jsem byl se Sethem.“
„Dobře, ale já tě pořád považuju za bratra a tak tedy chci, aby ses mi každé dva měsíce ozval, je to jasný. Chci vědět, že pořád žiješ, kdyby se ti něco stalo, Alice by šla rovnou do Volterry. A to přece nechceš. Slib mi to, jinak tě odsud nepustím.“
Nelíbil se mi, že mi klade podmínky, ale slíbil jsem mu to, protože by mě určitě jinak nepustil.
Potom jsem se rozběhl ke své motorce a odjel jsem na letiště.
Alicin pohled:
Ne, to nemůže být pravda, říkala jsem si, ale opak byl pravdou. Nikde jsem necítila jeho vůni, přítomnost, prostě nic a to mě ničilo. Dělalo mi to ještě větší díru do hrudi, než jsem měla po tom, co jsem si přečetla dopis od něj.
Musím cítit, alespoň zbytek jeho vůně a té bude nejvíce v jeho studovně. Rozběhla jsem se tam, pomalu jsem vešla a do nosu mě udeřila nádherná vůně. Vůně, kterou už asi pravděpodobně nikdy neucítím. Schoulila jsem se do jeho křesla a četla si v dopisu dvě slova, která už nikdy neuslyším.
Jak jsem tam tak seděla a brečela, jsem si uvědomila, že na jeho stole něco chybí. Ale co?
Kolik si toho vzal s sebou? Kolik věcí mi tu nechal, abych měla na něj alespoň nějakou památku kromě prstýnků ze svatby a našeho zasnoubení? Rozhlédla jsem se, skoro nic tu nechybělo, ale něco na jeho stole jo. Byla to naše fotka. Fotka, kterou fotila Rose, když jsme se zasnoubili. Tak on si ji vzal s sebou. Takže to znamená, že na mě pořád myslí, ale to už nikdy si nebudu potvrdit.
Ale měl tu další, tu tady nechal. Byla to fotka z naší svatby. Když jsem se na ní podívala zblízka, tak mě přepadla taková bolest. Ta bolest byla neuvěřitelná, nedokázala jsem ji ignorovat a asi nikdy nebudu. S touhle bolestí se prostě nedá žít. Musím s ní, co nejdřív skoncovat. A to se stane až tehdy, když mě někdo zničí. Ale kdo? Volturiovi to neudělají a vlkodlaci také ne. Tak kdo? Počkat Carl chtěl mou smrt. Tak ať ji teda dostane.
Jasperův pohled:
Rozjel jsem se na letiště a cestou si zarezervoval letenku. Měl jsem štěstí, letadlo odlétalo brzy a první třídě nikdo moc nebyl, takže nebudu moc v pokušení.
Dojel jsem tam, nastoupil do letedla a usadil se k okýnku, co nejdál od lidí. Opřel jsem se o stěnu a přemýšlel jsem, co budu dělat, až budu v Texasu. Nejdřív pojedu do Houstonu a začnu ten dům opravovat, musím si také sehnat papíry a nějaké auto, ale motorku budu také používat.
Když jsem na tohle všechno myslel, tak jsem nemusel myslet na to, jak Alice trpí. Určitě trpí, protože jsme měli spolu velice silné citové pouto. Zpřetrhat to nebyl to nejlepší nápad, protože už když jsme se neviděli jenom týden, tak jsme měli potíže a teď už se neuvidíme nikdy.
Doletěli jsme konečně, bylo šest ráno a tady bylo zamračeno, takže jsem měl štěstí. Motorku, kterou jsem měl v letadle, mi už vyložili a předali. Rozjel jsem se do nejbližšího autosalonu. Nejbližší tu bylo Porsche, bodlo mě u srdce. Alice měla Porsche, ale rozhodl jsem se, že si stejně jedno koupím.
Vybral jsem si tmavě modré Porsche Cayman, zaplatil za něj a odjel jsem i sním do svého nového domova.
Alicin pohled:
Čas pomalu ubíhá, ale já jsem ve své agonii dál. Pokus o vraždu se mi nepovedl, protože mě Edward zastavil a teď mě pořád hlídá díky svému daru, který teď nenávidím. Nevycházím skoro vůbec ze svého pokoje. Za tu dobu, co tu on není, jsem se dost změnila. Na lov skoro nechodím a na nákupy už také ne.
Přestěhovali jsme se znovu na Aljašku. Jsme tu už rok a půl a já jsem pořád zalezlá v jeho pracovně a čtu si jeho zápisky pořád dokola.
Seděla jsem zrovna v jeho křesle a vzpomínala, když mě vyrušilo tiché zaťukání na dveře. Pokynula jsem, ať jde ten dotyčný dál. Byla to Bella.
„Alice, prosím už vylez, Esme je úplně zničená, že ztrácí další dítě,“ řekla mi.
„Já ještě nemůžu, Bello,“ zašeptala jsem tiše.
„Vím jaké to je, když tě tvá láska opustí, ale život jde dál a ty musíš taky. Pamatuj, co ti napsal v dopise, chce, abys byla šťastná a ne nešťastná.“
Na to jsem jí nemohla nic říct, sice to tam nenapsal přímo, ale z toho dopisu to vyplívalo.
„Bello, promiň, ale já ještě nemůžu začít normálně žít.“
„Tak alespoň pojď na lov, oči už máš úplně černé, vždyť jsi nebyla už měsíc na lovu.“
Nikam se mi nechtělo, ale Bella si byla jistá, že mě tu nenechá samotnou, dokud nepůjdu na ten lov. Zvedla jsem se a vyskočila oknem. Bella běžela hned za mnou. Svou oběť jsem si našla rychle. Vypila jsem ji a pořád jsem neměla dost. Byla jsem pořádně vyžíznivělá. Až teprve po třech srnách jsem měla dost.
Bella už na mě čekala a usmívala se. Běžely jsme zpátky domů a pak se to stalo.
Jasperův pohled:
Čas plynul a já jsem se cítil stále špatněji ohledně mého rozhodnutí. Podle hovorů, které jsem s Edwardem vedl každé dva měsíce, jsem pochopil, že na tom není vůbec psychicky dobře. To ne to jsem nechtěl a to jsem nechtěl. Ona musí být šťastná i beze mě.
Jsem tu už dva roky a ty dva roky jsou pro mě to největší utrpení. Bez ní nejsem schopen existovat, ale žiji dál jen díky hovorům s Edwardem, jen kvůli každému hovoru žiji.
Dům už je dávno opravený a já nemám, co dělat a tak jen sedím doma a myslím pořád na svou malou Alici. Můj odchod ji úplně zničil. Pořád se musím přemáhat, abych neskočil do auta a nejel za ní.
Vždy ten nápad potlačím a dál se piplám ve své bolesti.
Abych zabil nějak čas, tak chodím na hřbitov se kouknout na hrob svých rodičů, jsem tu skoro pořád. Vzpomínám na svůj lidský život. Je tu ale jedna zvláštnost. Nikde jsem nenašel hrob mé sestry. Obešel jsem celý hřbitov a nejednou, ale stejně jsem ho nikdy nenašel. Je to dost divné.
Na svou sestru mám také moc krásné vzpomínky. Ona mi vždy pomáhala zahnat chmurné myšlenky. Byli jsme si velice blízcí. I když jsme se za tu dobu, co jsem byl v armádě, moc nevídali. Tak jsme si posílali dopisy. A to Lily také držela Margaret nad vodou, když jsem byl na vojně.
Dnes jsem byl znovu na tom hřbitově a koukal se na hrob rodičů, když jsem ucítil dvě vůně. Jednu hrozně povědomou a druhou neznámou. Co tohle má znamenat? Někdo mě sleduje?
Alicin pohled:
Dostala jsem po dlouhé době vizi, byla jsem v ní já a …Jasper. Objímali jsme se a líbali. Vize přešla v jiný obraz. Byla jsem tam znova já a on ale ještě někdo. Byla tam Bella s Edwardem, Rose s Emmettem, Esme s Carlislem a ještě někdo. Dívka a nějaký muž, tu dívku jsem neznala, ale přišla mi velice povědomá a toho muže jsem také naznala.
Vize skončila, já jsem stála jak opařená na místě. Co to mělo být? Vždyť v dopise psal, že už se nikdy neobjeví, a teď tady mám vizi, jak se spolu líbáme. A potom tu byla ta dívka. Byla někomu strašně podobná, ale já nevím komu. Musím to zjistit, jinak se ta vize nestane a já nebudu s ním.
Jenže je tu pak otázka, za jak dlouho se ta vize splní? A jak se spolu znovu setkáme?
„Alice?“ vytrhl mě hlas Belly z přemýšlení.
„Alice, co jsi viděla? Byla jsi vyděšená,“ ptala se mě dál.
„Viděla jsem sebe a …Jazze, jak jsme spolu v objetí a-a-a,“ nedokázala jsem dokončit větu. Ale Bella přikývla, jako že rozumí.
„Viděla jsi ještě něco nebo jen to?“
„Ještě jak sedíme v obýváku, celá rodina včetně Jaspera a byli tam ještě nějací dva upíři. Dívka a muž, ta dívka nemohla být starší než já a byla strašně někomu podobná, ale já nevím komu. A potom ten muž byl podobný postavou Emmettovi, ale nepřišel mi nějak povědomý,“ Bella přikývla.
„Měly bychom to říct Edwardovi, on třeba bude vědět, kdo byli ti upíři,“ navrhla Bella, v tomhle jsem s ní byla za jedno. Rozběhli jsme se domů. Edward už tam na nás čekal. Ukázala jsem mu vizi, ale jen tu druhou část, tu první vidět nemusí. Edward se zamyslel.
„Ty upíry neznám, ale ta upírka mi také někoho připomíná a myslím, že vím koho,“ řekl po chvíli. On mě snad naschvál napínal. Tak kdy už mi to řekne? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Edward se jen usmál a oběhl, když přiběhl, podal mi fotku. Podívala jsem se na ní. Byla jsem tam já a Jasper. Nechápala jsem, proč mi tu fotku podává, ale pak mi něco docvaklo. Ta dívka měla podobné rysy jako Jasper. Měla stejnou barvu vlasů jako on a podobně řezané rysy. Ale kdo to je?
„Domnívám se, že je to jeho sestra, podle jeho vzpomínek, které jsem viděl, když vzpomínal, tak to tak nějak sedí. Jeho mladší sestra Lilian mu byla velice podobná,“ podíval se na mě Edward.
Takže on se nejdřív bude muset setkat se svou sestrou a až pak se mnou? Zeptala jsem se sama sebe.
„Taky si to tak myslím.“
Jasperův pohled:
Otočil jsem se a uviděl dvě velmi známé tváře. Jednu jsem poznal hned a druhá mi dala trochu zabrat. Byli to Lucas a Lilian. Moje malá sestřička je upír. To by mě nikdy nenapadlo.
„Jaspere,“ pozdravil mě vesele Lucas.
„Lucasi,“ usmál jsem se. Rád jsem ho viděl. Lily na mě koukala jak na obrázek.
„Jazzi!“ vykřikla radostně a objala mě. Objal jsem jí také. Netušil jsem, že by zrovna ona mě poznala.
„Lily,“ zašeptal jsem. Z Lucase jsem cítil nechápavost. Proto se Lily otočila a vysvětlila mu: „Jasper a já jsme byli v lidském životě sourozenci. A odkud ho znáš vlastně ty?“
„Myslím, že to je na delší vyprávění, a všichni, jak jsem si všiml, musíme na lov. Navrhuji, abychom nejdřív zašli tam.“
Lucas se na mě tak zvláštně podíval. Nechápal jsem proč.
„Tak moment, ty jsi už nechtěl lovit lidi a teď tady říkáš, že s námi klidně půjdeš?“ zeptal se. Pousmál jsem se smutně, když jsem si vzpomněl na období, kdy jsme se ještě vídali.
„Ne, Lucasi, já nelovím lidi. Kdybys mě totiž viděl, když jsem po lovu, tak by sis všimnul, že mám jinou barvu očí než vy,“ odpověděl jsem mu.
„No dobře, sejdeme se za hodinu tady a uvidíme,“ přikývl. Na Lily bylo vidět, že se jí nechce jít, ale stejně šla.
„Přijdeš, že jo?“ ujišťovala se.
„Slibuju, hodinu, ano?“ přikývla a rozběhla se s Lucasem v patách do města. Nebylo mi po chuti je tu nechávat lovit, ale nechal jsem je. Nebudu jim nutit svůj způsob obživy.
Rozběhl jsem se do nejbližšího lesa a začal lovit. Měl jsem štěstí, zatoulal se sem medvěd, takže jsem si pochutnal, když jsem ho lovil, tak jsem si vzpomněl na Emmetta, jak jsme spolu vždy zápasili a lovili medvědy. Ale teď na přemýšlení nebyl čas. Měl jsem asi jen dvě minuty na to, abych se dostal na hřbitov.
Rozběhl jsem se. Lily s Lucasem už tam na mě čekali. Oba dva měli teď sytě rudé oči. Nebyl to zrovna příjemný pohled, ale neodrazovalo mě to.
Doběhl jsem k nim a oni na mě vykulili oči.
„Co to máš s očima?“ zeptala se mě Lily.
„Já jsem vám říkal, že mám jiný styl lovu a od toho se odvozuje i má barva očí.“
„Jak to myslíš jiný styl lovu?“
„Lovím jen zvířata, proto jsou mé oči zlaté. Krev zvířat tvou žízeň neuhasí jako lidská, ale utiší ji. Živím se tak už přes šedesát let.“
„Jak jsi na to přišel, že se můžeš živit jen zvířaty?“ zeptal se mě tentokrát Lucas.
„To je na delší vyprávění, měli bychom ho přesunout někam jinam,“ odvětil jsem a rozběhl se domů s Lucasem a Lily v patách.
Alicin a Jasperův pohled:
Teď už mám důvod, proč zas žít, vím, že budeme zase spolu a to mi dodává sílu. Setkání s Lily a Lucasem je příjemná změna, ale jak dlouho ta změna vydrží. Oni určitě zase půjdou a já budu zase živořit.